Mluvte s dětmi, dokud je čas
Vydání: 2017/6 Zasvěcení je dar, ne přežívání, 7.2.2017, Autor: Kateřina Šťastná
Příloha: Doma
Sedíme v čekárně na očním. Dcera se zánětem spojivek, ale nic jí nebrání, aby neševelila svými otázkami. „Mamí, a bude tam pan doktor nebo paní doktorka?“ „A proč tady vedle na ORL čeká víc lidí?“ „A co je támhle napsáno?“„Mamí, a kolik je dvacet dva krát dvacet dva?“ chrlí své známé i méně známé otázky a já tak nějak automaticky odpovídám. „Mami? A co je to sex?“
První odpovědi na otázku, jak přicházíme na svět, by děti měly dostat doma. Pravdivě a úměrně věku. Ilustrační snímek Jozef Sedmák
Nevinně ke mně zvedne svá očka a i ti lidé v čekárně, kteří doposud nebyli dotknuti naší nekončící konverzací, najednou pozdvihnou hlavy a zvědavě čekají, co řeknu teď…
„V době, kdy se setkáváme na každém rohu s reklamou, kde 80 % výrobků propaguje nahá slečna ve vášeň vzbuzující póze, je zcela nemožné si nevšimnout, že něco jako sexualita existuje. Nově je pornografie přístupná na internetu a zdarma, tedy minimálně ze zvědavosti se ‚informovala‘ asi většina lidí, děti nevyjímaje. Také je opravdu silný tlak na dívky, aby byly sexuálně přitažlivé již od období dospívání. Je poměrně agresivní norma, jak má atraktivní žena vypadat, což u dětí vede k řadě poruch, jako jsou anorexie, bulimie a podobně,“ konstatuje pedagožka Jana Válková z církevní Veselé školy.
Také MUDr. Ilona Burdová ve své knize Jak s dětmi mluvit o sexu, manželství a rodičovství upozorňuje na zásadní problém: v rodinách se na toto téma velmi často nemluví, nejen proto, že současným generacím rodičů také doma nikdo nic nevysvětloval. „Mnohdy chybí vzájemná komunikace i v jiných otázkách, než je sex,“ uvádí lékařka s tím, že bychom to ale měli být my, kdo naše potomky v této oblasti poučí. Protože pokud to neuděláme my, udělají to za nás časopisy, o jejichž kvalitě lze silně pochybovat. Udělají to spolužáci našich dětí, kteří se už dívali na pornografické filmy. Udělají to za nás tvůrci seriálů, a samozřejmě také internet.
Úměrně věku
Jenomže odkud vlastně začít, kdy a jak, když nám jako rodičům se podobné průpravy nedostalo? Rada je poměrně jednoduchá: čím dříve, tím lépe – a úměrně věku přidávat informace.
Maria Fridrichová, která pořádá o sexuální výchově přednášky na školách, říká, že už v batolecím nebo předškolním věku se děti začnou spontánně ptát, jak se tady vzaly, nebo třeba jak se dostane miminko do bříška. Ideální příležitost pro rodiče, aby začali věci uvádět na pravou míru. Už nejmenším dětem můžeme říkat, že miminko vznikne v bříšku, protože je to dáreček od Pána Boha pro maminku a tatínka, protože se mají nejvíce rádi. Už malým dětem můžeme také vysvětlovat, že jsou na těle „tajná místa“, která navzájem znají jen maminka a tatínek, která se neukazují na veřejnosti, a na která žádný jiný člověk (kromě paní doktorky nebo když se koupeme) nemá právo se koukat nebo sahat.
Dětská psycholožka Hana Imlaufová vysvětluje, že děti přibližně do osmi let vnímají otázky okolo lidské sexuality jako všechny ostatní otázky. A tak se s podobnou zvědavostí, jako se ptají, kde se vzaly hvězdy a proč v noci svítí měsíc a přes den slunce nebo proč jim buší srdce, i když spí, ptají i na oblast lidské sexuality. „To jen my, dospělí, máme tato témata zastřena jakousi rouškou tajnosti a něčeho, o čem se moc nemluví, a někdy nás otázky dětí mohou zaskočit. Ale ony to vnímají naprosto čistě,“ vysvětluje psycholožka a dodává, že právě proto je potřeba, aby se děti vše podstatné dozvěděly přibližně do osmi let. Pak přichází období dospívání, tělo dítěte se začíná měnit a s ním přichází i stud a neochota bavit se s rodiči (nejen) na toto téma.
Když se tedy předškolní nebo mladší školní dítě zeptá: „A mami, co je to sex?“, můžeme podle Hany Imlaufové odpovědět například tak, že je to něco, co prožívají muž a žena, když jsou si velmi blízko. Chtějí tím vyjádřit, že se mají rádi a že je jim spolu dobře – a patří k tomu i mazlení, objímání a pusinkování. Důležité je, abychom byli v našich odpovědích pravdiví. Psycholožka zdůrazňuje, že není správné malému dítěti povídat například o čápovi a pak, když povyroste, mu začít říkat, že to je vlastně trochu jinak. Dítě by totiž mohlo pochybovat, jestli mu tentokrát už říkáme pravdu, když tehdy jsme ji neříkali. Určitě nemusíme pětiletému dítěti vysvětlovat detaily jako menstruační cyklus, plodné dny, nebo třeba sexuální vzrušivost mužů a žen. „Ale když budu vždy odpovídat pravdivě a úměrně věku, dítě se bude s přibývajícím věkem ptát a já k základní pravdě budu jen přidávat další informace,“ říká Hana Imlaufová. Podotýká, že máme jako rodiče právo neodpovědět v okamžiku, kdy se nám to zdá nevhodné. Ale musíme dítěti slíbit, že jakmile budeme doma, že mu to vysvětlíme – a velmi si pohlídat, abychom na to nezapomněli. S přibývajícím věkem se pak dítě může ptát na mnohem složitější otázky, jako: Proč je dítě podobné tátovi, když vyrůstalo u mámy v břiše? A jak to, že kamarádka Sofinka má dva táty a jednu mámu? Psycholožka radí, abychom se nebáli přiznat, když něco nevíme – a abychom se nebáli potřebné informace vyhledat.
Jenomže co když se dítě neptá?
Pokud se dítě na otázky ohledně sexuality neptá, je dobré pokusit se zavést řeč. Třeba při pohledu na těhotnou ženu. Nebo když má dítě narozeniny a prohlížíme si jeho miminkovské fotky. „Můžeme si napomoct situacemi, které přináší život,“ radí Hana Imlaufová. Ona sama jezdí do různých koutů republiky přednášet rodičům i školákům na téma výchovy ke vztahům a setkává se s tím, že děti, které žijí na vesnicích a mají domácí zvířátka, často vnímají otázky okolo rozmnožování mnohem přirozeněji. Vědí, že u zvířátek je to tak a tak a u lidí asi tak nějak podobně. Ale i když se dítě neptá, je dobré ho citlivě s ohledem na jeho povahu „připravit“ na to, co se možná dozví velmi brzy od spolužáků a vrstevníků ve škole. Mimochodem věděli jste, že máme jako rodiče právo vědět předem, co hodiny sexuální výchovy ve škole obnášejí, a pokud se nám to nebude líbit, můžeme odmítnout účast našeho dítěte na výuce?
Sdílet článek na:
