Léto u babi a dědy

Vydání: 2021/23 Rozvolněná Noc kostelů, 1.6.2021, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma 23

Plánujete prázdniny? Jak vám je, když vyslovíte to slovo? Každému jistě sladce, bez ohledu na věk. Starší vzpomínají a organizují, mladší si balí batohy a kufry. Kudy by se ale měla vinout naše cesta, aby to byla ta pravá, prázdninová?


Vzpomínky na prázdniny u prarodičů patří k těm nejcennějším. Ilustrační snímek Pixabay


Bez ohledu na to, že děti poslední měsíce trávily doma více času než kdykoli dřív, prázdniny stále zůstávají něčím svátečním, výjimečným a vzácným. Jak je nepromarnit? Měli bychom navštívit ZOO, příměstské tábory, vyrazit k moři nebo jen tak k vodě? A co hlavně bychom si neměli nechat protéct mezi prsty?

„Kdybych mohl vrátit čas, rozjel bych se hned opět na týden k dědečkovi a babičce – a to jak k rodičům tatínka, tak maminky,“ říká P. Antonín Forbelský, arciděkan z Pardubic. „Ať už jsem s nimi byl v hospodářství, na poli, nebo v lese, učili mě pracovat i odpočívat. Dávali mi krásný příklad, jak se postavit k práci, k přírodě, k druhým lidem. Za tyto prázdninové dary moc děkuji jim, rodičům a Bohu,“ vzpomíná kněz a dodává, že z těchto zážitků dodnes čerpá a vnímá je jako to nejcennější a nejkrásnější, co může dítě dostat: čas a krásné vztahy.

Kudy z nudy? Zajeď k babičce!

Dnešní doba až překotně zahrnuje děti nabídkou všemožných atrakcí a lákadel. To, co ale opravdu potřebují, je zadarmo a nejkrásnější: čas s vlastní rodinou. Ne každému je však umožněno strávit prázdniny u babičky či dědy, s tetou nebo strýcem. Vztahům v rodině může bránit vzdálenost, nemoc i neporozumění. Leccos z toho je nepřekročitelné, ovšem o to více bychom měli být pozorní a dbát na to, abychom dětem v tomto směru „umetli cesty“. A je už pak jedno, jestli prarodiče budou se svými vnoučaty našlapovat – nebo se batolit – po vesnických „polňačkách“, městských parcích či naučných stezkách.

„Krásných prázdninových zážitků mám mnoho a myslím, že souvisely s tím, že jsem vyrůstal na vesnici. Kolem les, potok, rybníky, na zahradě domácí zvířata, kolo, kamarádi. Postupné objevování světa mimo dohled rodičů tvoří v mých očích to krásné. Vzpomínám na stavění bunkrů v lese nebo na koupání ve studené vodě potoka a chytání ryb,“ říká P. Tomáš Cyril Havel CFSsS, šéfredaktor křesťanského časopisu Duha.

Je krásné se nechat vést za ruku a je také krásné se té ruky pustit a popojít dál. Tak daleko, abychom zaslechli za večerního prázdninového šera ta slova z nejkrásnějších: Kdepak zas jsi? Pojď domů už!

KAROLÍNA PEROUTKOVÁ


 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 26 22. – 28. června 2021

Novokněží nastupují do služby

Minulou sobotu přijalo svěcení pět nových kněží v Plzni, Brně, Praze a Českých Budějovicích z celkových třinácti. Další svěcení se konají tuto sobotu 26. června…

celý článek


Jsem strážcem svého bratra?

Koho ve svém okolí přehlížím nebo nevidím? Mám vůbec zájem o to, co prožívají ostatní farníci nebo blízcí kolegové v práci? Vidím v nich své bližní, nebo je v…

celý článek


Vzpomínky na kardinála Vlka

Osm desítek pohledů na kardinála Miloslava Vlka (1932–2017) a dvě stovky i málo známých snímků z jeho života přináší reprezentativní publikace s přímočarým názvem…

celý článek


Místo Ostravy služba v diplomacii

P. FRANTIŠEK STANĚK studuje jako jediný z ČR na Papežské diplomatické akademii v Římě. Už nyní v létě ho čeká nástup na první misi. Rodák z Ostravy měl přitom úplně…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay