Další (k)rok

Vydání: 2020/1 Tříkrálová sbírka slaví 20 let, 30.12.2019, Autor: Prokop Siostrzonek

Příloha: Perspektivy 1

V každém okamžiku nového roku bude záležet na maličkostech

Pomyslnou branou jsme vstoupili do dalšího kalendářního roku. Jaký bude? Jak vyplníme čas nám darovaný? A jakou sílu mají maličkosti, ony drobné skutky lásky, jimiž ho můžeme vyplňovat a ze kterých vyrůstá život.


Čas je to jediné, co má člověk zadarmo, a přece je drahý. Snímek Pixabay

Dokud se mne nikdo neptá, vím; chci-li však vysvětlit tázajícím, nevím.“ Nejste v podobné situaci jako starověký křesťanský filozof a spisovatel Augustin, když se vás někdo zeptá, co je to vlastně čas? Myslím, že si to uvědomujeme hlavně ve chvílích, kdy vyměňujeme starý kalendář za nový, protože zase máme za sebou jeden rok. Jak ten čas letí – opakujeme si v těchto dnech.

Rád jsem opět zalistoval v knize našeho břevnovského farníka profesora Jana Sokola Čas a rytmus. Autor v ní mj. velmi vtipně připomíná, že máme s časem různé zkušenosti: Je pro nás nezachytitelný, nenávratný. Jednou se vleče a jindy utíká, nebo dokonce letí, někoho tlačí a na nikoho nečeká. Čas „dělá“ podivuhodné věci: něco přináší a všechno odnáší, někomu hojí rány a pro někoho pracuje. Když je něco na spadnutí, říkáme, že je to otázka času. Časem se věci ukazují, jaké doopravdy jsou, všechno chce svůj čas.

Čas může být dlouhý nebo krátký, člověk ho má a ještě častěji nemá. Totiž na něco má a pro někoho nemá. Musel by si ho udělat, ukrást nebo nastavit. Čas je tu jako to jediné, co je zadarmo, a přece je drahý. Mohu ho ztrácet, mařit, zabíjet, musím si ho užívat nebo krátit. Někdo má na všechno dost času a u jiných se ptáme, kde na to berou čas. To či ono děláme jen na čas, postaru „do času“ čili dočasně, jiné věci zase občas. Čas ve významu počasí – možná historicky nejstarší – se v češtině zachoval jen v písních a v záporu „nečas“. Dodnes říkáme, že se vyčasilo nebo že se blýská na časy. Optimista čeká na lepší časy, pesimista si dělá zásoby na horší časy a staří lidé si nikdy neodpustí škodolibé: tenkrát, to byly časy!

Brána slunce pro jeden den v roce

Od Aristotela můžeme sledovat snahu měřit to či ono trvání. A tak rozeznáváme různé časové soustavy podle toho, jakým způsobem je tato souřadnice zavedena: čas sluneční, hvězdný, občanský, střední, světový a letní. Pravý čas a pravá chvíle ukazují dramatickou stránku času. Teď, nebo nikdy. Všichni víme, jak je těžké přijít včas – a jaké důsledky může mít, když to nestihneme. Nemá-li vlak zpoždění, říkáme, že jede na čas. Něco ještě počká, má čas a dost času, kdežto jindy je nejvyšší čas. Čas motá hlavu i v gramatice. Od Jungmanna my Češi „časujeme“slovesa.

Jen velmi stručný přehled obrazu času v jazyce ukazuje, jak široce ho chápeme v běžné řeči. Sváteční dny, které máme za sebou, jsou jistě vhodným časem k zastavení v čase.

Brány odjakživa někam vedly. Do města nebo z města. Do kláštera nebo z kláštera. A teď si představte bránu, která nevede nikam. Žádná slavobrána pro vítěze či vojevůdce. Ona brána, kterou mám na mysli, nebyla postavena pro člověka. Kdesi jsem už dávno četl, že byla postavena proto, aby jejím středem prošel každý rok jednou – v den slunovratu – paprsek slunce. A aby všichni přítomní mohli oslavit, že nastal další rok. Ta brána je stará asi tři tisíce let a stojí na jedné náhorní planině v Bolívii. Je dokladem toho, že dávní předkové dnešních bolívijských Indiánů výborně znali astronomii. A také stavitelství a sochařství, protože kromě sluneční brány postavili kolem krásné paláce a sochy ohromné velikosti. Z nich zbyly jen rozvaliny. Pouze brána slunce jako by unikala času. I v dnešní době přicházejí Indiáni a zvědaví turisté, aby jedenkrát za rok viděli onen východ slunce.

Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

P. Petr Prokop Siostrzonek OSB. Autor je arciopat břevnovský

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy



Aktuální číslo 27-28 30. června – 13. července 2020

Slovanským jazykem proti pohanským kultům

Jaký asi byl duchovní svět Moravanů v době, kdy na naše území připutovali soluňští věrozvěstové? Co prozrazují dobové prameny i nálezy z pohřebišť – přibližuje…

celý článek


Rybníkářství podle věrozvěstů i na Velehradě

Nové terénní úpravy v okolí Velehradu odpovídají moderním trendům v ekologii a hospodaření s vodou. Zároveň jsou ale v souladu s nejstaršími tradicemi. Dokládají to…

celý článek


Z poutníků se stali zedníci

Také díky pomoci dobrovolníků z naší vlasti se od ledna tohoto roku mohou sloužit bohoslužby v opraveném kostele sv. Hilaria nedaleko francouzského Avignonu, ve stavbě pocházející…

celý článek


Žiju příběh Mariánského sloupu

PETR VÁŇA – ten, který vytesal z kamenů nový Mariánský sloup. Zdaleka to však není jediné jeho dílo. Vypravili jsme se za ním do jeho ateliéru pod hradem Karlík u Berounky.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay