Chatrč z větví a bláta rodině nestačila

Vydání: 2015/4 František strhl miliony Filipínců, 20.1.2015, Autor: Pavel Baldínský

Příloha: Misijní banka ubožáků

Čtenář obvykle v řádcích, které čte, hledá napětí. Misionáři, i když prožívají lecjaký napínavý okamžik zcela automaticky, si ale většinou přejí, aby potkávali domorodce, kteří chápou, proč mezi nimi žijí. Jedním z takových je čtyřicátník Gervas, který v AA misijní stanici pracuje jako hlídač.
 
 
Dům pro rodinu hlídače misijní stanice byl postaven na náklady MBU.
 
Je to jednoduchý, nenápadný, tichý a spolehlivý chlapík. Pozorujeme, že je dlouhodobě věrný ideálům a stylu naší misijní pomoci. Nic si pro sebe nenárokuje a velmi dobře si uvědomuje, co pro něho a jeho rodinu znamená jistota zaměstnání. Rodinu založil dávno před naším příchodem do Kamsamba, nyní je otcem osmi dětí, sedmi kluků a jediné dcery – malé Marie. Téměř bez prostředků si postavil skromnou chatrč z větví a bláta, na víc zkrátka nebylo. Chatrč pochopitelně brzo nestačila potřebám jeho rozrůstající se rodiny.
 
Když jsme mu později, podobně jako několika jiným v rámci našich rozvojových aktivit, nabídli finanční asistenci, Gervas byl štěstím a vděčností bez sebe. Okamžitě se aktivně chopil nabídky, sehnal si potřebný počet vypálených cihel, objednal si a nechal dovézt dřevo, písek a vodu. Stavbu jsme mu předem nakreslili, aby věděl, kolik oken s mřížemi a okenicemi a také dveří se zárubněmi bude potřebovat. Dovezl si vlnitý pozinkovaný plech na střechu, obstaral zedníka i truhláře a začal stavět.
 
Před počátkem období dešťů bylo potřeba dům dokončit. Gervas bojoval o čas a obydlí pro své milované. Jediné, co jsme společně konzultovali, byly ceny, nákresy a výpočty, na něž jeho školní dovednosti nestačily. Jinak nás ale nadchl svým smyslem pro odpovědnost. Je vidět, že se leccos v nedostatečném či nedokončeném vzdělání dá nahradit, když v sobě lidi objeví smysl pro odpovědnost a mají-li to štěstí, že při nich někdo stojí a pomůže jim. Misijní banka ubožáků může díky svým velkorysým dárcům v ČR takovým lidem ve své misijní stanici přinášet naději a radost do jejich životů. Domníváme se, že je to správná cesta probouzení jejich vděčnosti k Bohu i k lidem, kteří na ně nezapomínají. Díky všem, že na tyto domorodce nezapomínáte, přestože máte svých starostí dost.
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Speciály, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 11. – 17. srpna 2020

U sloupu Panny Marie

O slavnosti Nanebevzetí Panny Marie požehná kardinál Dominik Duka znovuvztyčený Mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí. Navrácená vertikála proměňuje…

celý článek


Sto let od zázraku na Visle

Polsko si v těchto dnech připomíná významnou událost své novodobé historie. Před sto lety odvrátilo nebezpečí, že po krátké době samostatné existence bude znovu vymazáno…

celý článek


Vidět les jako obraz života

Biskup Martin David, který je od června letošního roku apoštolským administrátorem ostravsko-opavské diecéze, slaví v těchto dnech padesáté narozeniny (viz KT 32/2020).…

celý článek


Na cestě s Marií

Často mluvíme o „životní pouti“. Kam vede? No přece domů. Abychom nebloudili, je dobré čas od času vykonat pouť, která pomůže správně nasměrovat naši životní…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay