Cesty Jonášů a jiných potížistů
Vydání: 2019/1 Tři králové vyrážejí na koledu, 2.1.2019, Autor: Karolína Peroutková
Příloha: Doma 1
Jedničkář, propadlík, šikulka a lajdák. Takové nálepky dáváme zpravidla podle školních výsledků. V dalším životě se ale role mohou změnit – i z propadlíka se může stát šikovný člověk. Nahoru se zpravidla vyškrábe po svých škraloupech a pokořeních.
Starozákonní příběh o Jonášovi je vyprávěním o lidské malosti, strachu a útěku. Chce upozornit na jednostranné chápání Božích úmyslů a na lidskou krátkozrakost. Repro KT
Téměř každý zná blízký či vzdálený příběh o hrdinech, kteří dovedli svůj neúspěch proměnit v dobrou sílu pohánějící člověka vpřed. Ti pak umí zákruty životních cest zvládnout s jiným zápalem, energií i radostí. Jak to dokázali? Přesnou odpověď leckdy neznají ani oni sami, porovnávají nejčastěji vliv rodiny, výchovy, životních vzorů se svou vlastní zralostí. Můžeme říci jen jediné – dobu osobnostního růstu má každý nastavenou jinak, zpravidla bývá předčasné někoho chválit a jiného hanět. Ale nikdy není pozdě volat o naději.
Zajímavou zkušeností si prošla psycholožka a výzkumná pracovnice Barbora Orlíková z Národního ústavu duševního zdraví, jejíž příběh předkládáme níže: „Vyhazov mi prospěl. Samozřejmě to byl hlavně v očích mých rodičů strašný průšvih, ale umožnil změnu, začátek jiné cesty,“ říká dotyčná.
Zapletený a zadrhnutý uzel
Ke zralým, sladkým hruškám přirovnával své hříchy svatý Augustin, který bývá mravokárci často zmiňován právě v souvislosti až zázračné proměny životních hodnot. Ve svých slavných Vyznáních píše: „Krásné byly ony hrušky, jež jsme ukradli… Krásné byly ony hrušky, ale po nich nedychtila má ubohá duše, neboť jsem měl hojnost lepších; otrhal jsem je jen proto, abych kradl. Neboť natrhané jsem zahodil, a to jediné, na čem jsem si s radostí pochutnával, byl hřích.“ V několika dlouhých odstavcích pak světec rozebírá důvody svého tehdejšího chování, opírá se přitom také o Boží milosrdenství a svou touhu natrvalo spočinout v klidné náruči Nejvyššího. Ani on sám ale nedokázal přesně zdůvodnit vlastní radost z rebelství a časté překračování mezí dobrých mravů, když se ptá: „Kdo rozmotá mně tento tak zapletený a zadrhnutý uzel?“
Špatných startů či velkých pádů, ale vítězných cílů zná i Bible nepočítaně – v textu Miloslava Fialy níže připomínáme třeba krále Davida, Jonáše či apoštola Pavla. Dohromady je pojí jedna velká náruč Božího milosrdenství, stejně jako počáteční malost lidské krátkozrakosti. Se svými pětkami, lajdáctvím a plnou nůší sladkých hrušek stejně nikam jinam přes veškerou snahu doputovat nemůžeme.
KAROLÍNA PEROUTKOVÁ
Sdílet článek na:
