A stíháš dělat ještě něco?
Vydání: 2023/5 Co popřát novému prezidentovi, 31.1.2023, Autor: Tereza Zavadilová
Příloha: Doma 5
S narozením prvního potomka si maminky začnou klást otázky: Neztratím se v nekonečném kolotoči krmení, přebalování a péče o domácnost? A kde najdu čas pro sebe, manžela, Boha?
Jak se nezbláznit, když se vše točí kolem miminka?Ilustrační snímek Petr Synek / Člověk a Víra
Na mateřské se jako výbuchem změní nejen denní režim a priority, ale všechno. Matka se učí „za pochodu“ a leckdy zkouší, co funguje a co ne. Dny mizí neznámo kam a čas, který původně patřil jen práci, manželovi, koníčkům, širší rodině a přátelům, najednou opanuje malý uzlíček, který se rozpláče, i když se na něj „špatně podíváme“.
Když jsem se před více než půl rokem stala maminkou, tetelila jsem se štěstím. Nemohla jsem se na našeho syna vynadívat, a i když šel večer spát, ukazovali jsme si s manželem fotky z uplynulého dne a napodobovali se smíchem jeho pokroky. Na druhou stranu jsem byla vyčerpaná – kde je můj čas pro sebe?! Kdy se mohu v klidu osprchovat, najíst, natož pak vyspat? Byla jsem naštvaná a nemohla se s novou situací sžít, „lítala“ od jedné činnosti ke druhé. A přitom každý den v duchu děkovala za jednorázové plínky, dětské bazárky i od přátel půjčené vymoženosti na uspávání a hraní. Nejednou jsem si vzpomněla na vyprávění babičky samoživitelky, která denně prala a žehlila sto plen. Nemluvě o tom, že se tehdy doručovalo kojení jen na krátkou dobu, možná i proto, aby dítě mohlo jít brzy do jeslí a žena – „budovatelka socialismu“ – opět do práce. Jaký dar, že si dnes mohu mateřství užít!
Od šestinedělí jsem přesto byla tázána: „A stíháš při ‚tom‘ něco dělat?“ Netrávím snad veškerý čas „jen“ s dítětem?! Jako by péče, hlavně v prvním roce života, kterou podle soudobých poznatků doceňujeme celý život, nebyla dostatečně vážným povoláním, ba posláním. Otázka ve mně ale hlodala, toužila jsem umět dobře hospodařit s časem, umět „time management“, jak se to odborně z angličtiny přejímá.
„Nevyšťavit se“ v prvním půl roce
Právě tomu se maminky mohou učit např. v kurzech Rodinného centra Praha, z nichž někde nabízejí i hlídání. „Kurzy vznikly z mého přátelství s psychiatričkou a terapeutkou, která měla poradnu plnou maminek – zoufalých z toho, že se jim zhroutil život. Měly pocit, že se zbláznily, že už se nikdy nevyspí, nenají, nepůjdou do divadla,“ vzpomíná vedoucí centra Marie Macounová. Společně vytvořily cyklus zážitkových seminářů „Spokojená na mateřské“, který je zároveň tzv. podpůrnou skupinou. „Snažíme se účastnice přivádět k tomu, aby se znovu začaly o sebe starat a potřeby dítěte tak ‚nehrotily‘ – ‚nevyšťavily‘ se v prvním půlroce a měly síly na celé mateřství,“ vysvětluje.
Většina matek chce svou roli zvládat dokonale, zatímco pro dítě je i prospěšné, když trochu „strádá“. „Skoro ve všech případech musí maminka reagovat a být okamžitě k dispozici, ale zhruba v pětině ne – třeba když si zrovna odskočí do sprchy či na záchod. Dítěti tato ‚zdravá frustrace‘ prospívá – pochopí, že se vše netočí jen kolem něj,“ vysvětluje Macounová. „I v letadle máme nejprve nasadit dýchací masku sobě. Je nešťastné myslet si, že kvůli dítěti nemohu nic. Mámy novorozenců to zatím tolik nevnímají, ale ty od tříleťáků už vědí své, dochází jim síly,“ dodává. Zná to i z vlastní praxe, kdy s manželem vychovali čtyři dcery. Na priority ukáže např. obsah kabelek účastnic: „Některá má batoh nebo neforemný vak, kde jsou dudlíky, hračky a nedojedené svačiny, kdežto maminky starších dětí už mají v kabelce zrcátko a lektorky dokonce kosmetickou taštičku a knížku.“
Udělám to zítra!
Rodinné centrum Praha pořádá i Kurz efektivního rodičovství nebo letní pobyty, kde lze dovednosti včetně time managementu trénovat. Macounová doporučuje tzv. „ranní dvacetiminutovku“ – poklidit v domácnosti, ale ne déle než 20 minut (pomohou stopky). „Nikdy nezvládneme uklidit všechno. Tento rituál mě ale denně vrací k základnímu pořádku,“ říká. Pomáhá jí také systém „udělám to zítra“, kdy si předem píše drobné (tedy splnitelné) úkoly na další den včetně radostí (relaxace, čtení aj.) a večer si je odškrtává. „Dodržovat řád člověka ukotví, když se přes něj všechno jen nezvladatelně valí,“ uzavírá Macounová.
Time managementu se okrajově věnují též kurzy Centra pro rodinu při Arcibiskupství pražském – např. Devatero pro rodiče lektorky Stanislavy Hruškové. „Mám také pozitivní odezvy i osobní zkušenost s kurzem Školy ženské harmonie Allure, která vznikla na Ukrajině a už druhý kurz probíhá i pro české ženy,“ doporučuje Jana Šilhavá ze zmíněného centra. Právě organizaci práce v rodině se kurz Allure věnuje po celý měsíc. „Maminky se opravdu stávají manažerkami, musí skloubit mnoho úkolů. Je důležité udělat si týdenní i denní rozvahu priorit – pomůže tzv. Eisenhowerův princip (viz box),“ doporučuje Šilhavá, která byla s dětmi doma dvanáct let. A dodává: „Stačí i drobnost, na kterou se těšíme, a pak se nám lépe zvládají důležité a naléhavé úkoly.“
Úvaha úžasné ženy
Dříve byla výchova záležitostí celého společenství, zatímco dnes zůstávají ženy na děti často samy, což přináší nové nároky. Píše o tom třeba britská poradkyně v náboženské výchově Rachel Bartonová ve své knize Madony ve tři ráno (KNA 2009). Na vyčerpávající roli matek poukazuje i knižní novinka My a děti: Jak příchod dítěte promění vztahy mezi manželi (KNA 2022) – třeba na příkladu „úžasné ženy“, která věčně nestíhá, protože chce všem vyhovět, ale zapomene prožívat přítomnost, a proto potřebuje nejen manželovo docenění, ale hlavně se „pozastavit nad smyslem té vší námahy“. Mimo to kniha zdůrazňuje, že děti by odmalička měly být svědky modlitby rodičů, která má v rozvrhu všedních dnů prioritu. „Time management jako duchovní úkol“ ostatně rozebírá v stejnojmenné knize známý benediktin Anselm Grün s odborníkem na firemní management Friedrichem Assländerem (KNA 2010). Upozorňují, že i sebevětší efektivita není vždy tou největší výhrou, ale je potřeba soustředit se na to podstatné. Někdy je to hra s dítětem, někdy klidný čas rodiny pospolu a někdy právě modlitba.
TEREZA ZAVADILOVÁ
Sdílet článek na:
