26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Zločin nemá právo na svobodu

5. 3. 2019

|
Tisk
|

Summit předsedů biskupských konferencí k ochraně nezletilých v církvi ve Vatikánu uzavřel 24. 2. svým shrnujícím příspěvkem sám papež František, jehož promluvu přinášíme jako zásadní text vzešlý z tohoto jednání.

Vydání: 2019/10 Proč studovat teologii?, 5.3.2019

Příloha: PROMLUVA


Drazí bratři a sestry, děkuji Pánu, který nás provázel během těchto dnů, a chci poděkovat i vám všem za církevního ducha a konkrétní nasazení, které jste tak velkodušně projevili. Naše práce nás opět přivedla k pochopení, že závažná pohroma, jíž je sexuální zneužívání nezletilých, je bohužel fenomén, který je historicky rozšířen ve všech kulturách a společnostech. Až poměrně nedávno se stal předmětem systematického studia, a to díky změněné vnímavosti veřejného mínění vůči problému, který byl v minulosti považován za tabu – což znamená, že všichni o něm věděli, ale nikdo o něm nemluvil. Připomíná mi to kruté náboženské praktiky, rozšířené v minulosti v některých kulturách, totiž obětování lidských bytostí – často dětí – v pohanských rituálech. Nicméně ani dnes dostupné statistiky vypracované státními i mezinárodními organizacemi (WHO, Unicef, Interpol, Europol aj.) neprezentují pravý rozsah tohoto jevu a jsou často podhodnocené – zvláště proto, že mnohé případy sexuálního zneužívání nezletilých nebyly nahlášeny (1), zejména ony početné případy spáchané v rodinném prostředí.
Zřídka se totiž oběti svěřují a vyhledají pomoc (2). Za tímto zdráháním se může být stud, rozpaky, strach z pomsty, pocity viny, nedůvěra v instituce, kulturní a sociální podmíněnost, ale také nedostatek informací o službách a centrech pomoci. Toto utrpení bohužel vede k zahořklosti, ba i k sebevraždě nebo někdy i k pomstě v podobě spáchání téhož činu. Jedinou jistou věcí je, že miliony dětí na světě jsou oběťmi vykořisťování a sexuálního zneužívání.
Draví vlci kolem nás
Bude smysluplné uvést všeobecná data, která jsou podle mého názoru stále jen částečná, na globální úrovni (3), potom na úrovni evropské, asijské, americké, africké a oceánské, abychom si vytvořili obraz o vážnosti a hloubce této rány v naší společnosti (4). Abych se vyhnul zbytečným polemikám, zdůrazňuji, že pokud zmiňuji některou konkrétní zemi, je to pouze za účelem citace statistických údajů podaných v příslušných zprávách.
První pravda, která z dostupných údajů vychází najevo, je, že pachateli zneužití – čili fyzického, pohlavního či citového násilí – jsou především rodiče, příbuzní, manželé dětských nevěst, trenéři a vychovatelé. Kromě toho, podle údajů Unicefu z roku 2017 o 28 zemích světa, 9 z 10 děvčat (která byla obětí zneužití) bylo donuceno k pohlavnímu styku člověkem, kterého osobně znaly nebo byl blízký rodině. Podle oficiálních údajů americké vlády se v USA přes 700 tisíc dětí ročně stává obětí násilí a špatného zacházení. A podle Mezinárodního centra pro ztracené a zneužívané děti (ICMEC) zažilo jedno dítě z deseti pohlavní zneužití. V Evropě je obětí pohlavního zneužívání 18 milionů dětí (5). Vezmeme-li příklad z Itálie, zpráva linky důvěry Telefono Azzurro za rok 2016 vykazuje, že 68,9 % zneužití se děje za zdmi domova (6). Dějištěm násilí není pouze domácí prostředí, ale také čtvrť, kde dítě bydlí, škola, sportoviště (7) a bohužel i církev.
Děti oběťmi pornografie
Ze studií fenoménu sexuálního zneužívání nezletilých z posledních let rovněž plyne, že rozmach internetu a komunikačních prostředků přispěl ke značnému nárůstu případů zneužívání a násilí páchaných online. Pornografie se ve světě rychle šíří prostřednictvím internetu. Metla pornografie nabyla úděsných rozměrů a má zhoubné účinky na psychiku, na vztahy mezi mužem a ženou a mezi nimi a jejich dětmi. Tento fenomén neustále narůstá.
Je tristní, že značná část pornografické produkce zobrazuje nezletilé, kteří jsou tím těžce zraňováni ve své důstojnosti. Výzkumy na tomto poli dokládají, že se tak děje stále hrůzněji a násilněji – dochází k extrémním skutkům zneužívání nezletilých na objednávku a páchaných i sledovaných v přímém přenosu na internetu (8). Připomínám zde mezinárodní kongres, který se konal v Římě na téma důstojnosti dítěte v digitální éře, jakož i první Fórum mezináboženské aliance za bezpečnější společnost, konané na stejné téma loňského listopadu v Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech.
Další ranou je sexuální turistika: podle údajů Světové organizace cestovního ruchu z roku 2017 se každoročně tři miliony lidí vydávají na cesty s cílem mít sexuální styk s nezletilými (9). Příznačný je fakt, že pachatelé těchto zločinů v převážné většině případů nemají za to, že se dopouštějí nějakého deliktu. Stojíme tedy tváří v tvář problému celosvětových rozměrů, který se bohužel vyskytuje takřka všude. Musíme říci jasně: všeobecná rozšířenost této pohromy potvrzuje její závažnost v našich společnostech (10), ale tím neumenšuje její strašlivost uvnitř církve.
Naslouchat přidušenému volání
Nelidskost tohoto fenoménu celosvětové úrovně se stává ještě závažnější a skandálnější v církvi, protože je v protikladu k její morální autoritě a etické věrohodnosti. Duchovní, který byl vybrán Bohem, aby vedl duše ke spáse, se nechává ujařmit svou lidskou křehkostí nebo nemocí, a stává se tak nástrojem satana. Ve zneužívání spatřujeme ruku zla, které nešetří ani nevinné děti.
Dostatečně vysvětlit tato zneužívání páchaná na dětech nelze. Pokorně a odvážně musíme uznat, že stojíme před mystériem zla, rozlíceného proti těm nejslabším, poněvadž jsou obrazem Ježíše. Právě proto nyní vzrůstá v církvi vědomí, že je nevyhnutelné nejen učinit přítrž těm nejtěžším zneužitím pomocí disciplinárních opatření a civilních i církevních procesů, nýbrž také se rozhodně postavit proti tomuto fenoménu jak uvnitř církve, tak i mimo ni. Církev se cítí povolána potírat zlo, které se dotýká jádra jejího poslání hlásat evangelium maličkým a chránit je před dravými vlky.
Chtěl bych zde jasně říci, že kdyby se v církvi objevilo i jen jedno jediné zneužití – jež už samo o sobě znamená obludnost –, bude s takovým případem naloženo s maximální vážností. Ve spravedlivém hněvu lidí totiž církev spatřuje odraz hněvu Boha, který byl zrazen a potupen těmito hanebnými duchovními. Ozvěna tichého křiku maličkých, kteří v nich namísto otcovské lásky a duchovního vedení našli trýznitele, otřese srdci uspanými pokrytectvím a mocí. Jsme povinni pozorně naslouchat tomuto přidušenému, tichému volání.
Zneužití moci
Těžko tedy pochopíme fenomén sexuálního zneužívání nezletilých, neuvážíme-li moc, poněvadž tyto činy jsou vždycky důsledkem zneužití moci – využitím podřízeného postavení bezbranné zneužité osoby, které umožňuje manipulovat jeho svědomím a jeho psychickou a fyzickou křehkostí. Zneužití moci se vyskytuje také v jiných formách zneužívání, jehož oběťmi je téměř 85 milionů dětí zapomenutých všemi: dětských vojáků, prostituujících se nezletilých, podvyživených či unesených dětí, které jsou nezřídka oběťmi mrzkého obchodu s lidskými orgány anebo zotročeny, dětských obětí válek, dětských uprchlíků, uměle potracených dětí apod.
Vzhledem k tolikeré krutosti a tolikerému modloslužebnému obětování dětí bůžkům moci, peněz, pýchy a arogance nestačí pouze empirická vysvětlení – ta nejsou s to dát nám pochopit šíři a hloubku této tragédie. Pozitivistická hermeneutika tak znovu ukazuje své omezení. Dává pravdivé vysvětlení, které nám pomůže přijmout nezbytná opatření, ale není schopna ukázat jádro věci. A my dnes potřebujeme jeho vysvětlení i pochopení. Vysvětlení nám velmi pomohou v operativní oblasti, ale nechají nás v půli cesty. Jaký je tedy existenciální „význam“ tohoto kriminálního jevu? Vezmeme-li do úvahy jeho dnešní lidskou šíři a hloubku, pak není ničím jiným než konkrétním projevem ducha zla. Nebudeme-li mít na paměti tento rozměr, zůstaneme vzdáleni pravdě a opravdovým řešením.
Jak přemoci ducha zla
Bratři a sestry, stojíme dnes před manifestací nestoudného, agresivního a ničivého zla. Za ním a v něm je zlý duch, který se ve své pýše a domýšlivosti považuje za pána světa (11) a domnívá se, že zvítězil. A toto bych vám chtěl říci z autority bratra i otce, jistě nepatrného a hříšného, jenž je ale pastýřem církve, které předsedá v lásce: v těchto bolestných případech spatřuji ruku zla, které nešetří ani nevinnost maličkých. To mne přivádí k myšlence na příklad Heroda, který ve strachu ze ztráty moci nařídil vyvraždit všechny betlémské děti. Za tím je satan.
A tak jako musíme využít všechny praktické nástroje, které nabízejí věda, zdravý rozum a společnost, nesmíme ani ztratit ze zřetele tuto skutečnost, nýbrž přijmout duchovní opatření, jimž nás učí samotný Pán: pokoření, sebeobžalobu, modlitbu a pokání. Je to jediný způsob, jak přemoci ducha zla. Tak nad ním zvítězil Ježíš.
Cílem církve tedy bude naslouchání, dohled, ochrana a péče o zneužívané, vykořisťované a zapomenuté nezletilé, ať už jsou kdekoli. Církev se k dosažení tohoto cíle musí povznést nad veškerou ideologickou polemiku a žurnalistickou politiku, které často z různých důvodů účelově využívají dramata, jež prožili maličcí.
Nadešel čas konat
Nadešel proto čas, abychom se společně přičinili o vykořenění této brutality z těla našeho lidství tím, že přijmeme veškerá nezbytná opatření, která už platí na mezinárodní i církevní úrovni. Nadešel čas nalézt správné vyvážení všech hodnot, jež jsou ve hře, dát církvi jednotná pravidla a vyhnout se dvěma krajnostem: justicialismu, který je vyvolán pocitem viny za minulá pochybení a tlakem médií, a sebeobhajování, které nepátrá po příčinách a důsledcích těchto závažných přečinů.
V této souvislosti bych rád zmínil „Best Practices“ – příklady dobré praxe formulované pod vedením Světové zdravotnické organizace (12) skupinou deseti mezinárodních agentur, které vyvinuly a schválily soubor opatření zvaný Inspire, tedy sedm strategií ukončení násilí na dětech (13).
Za použití těchto směrnic a také díky práci odvedené v uplynulých letech Papežskou komisí pro ochranu nezletilých, jakož i s přispěním plodů tohoto našeho setkání se církev v rozvoji své legislativy zaměří na následující aspekty:
1. Ochrana dětí
Přední cíl jakéhokoli opatření je ochrana maličkých a zamezení tomu, aby se stali obětí jakéhokoli psychologického či fyzického zneužití. Je tedy třeba změnit mentalitu, aby byl odstraněn obranně-reakční postoj chránící instituci ve prospěch upřímného a rozhodného úsilí o dobro společenství, přičemž budou mít vždycky ve všech ohledech přednost oběti zneužívání. Musíme mít vždy před očima nevinné tváře maličkých a připomínat si Mistrova slova: „Kdo však jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mně věří, svede ke hříchu, pro toho by bylo lépe, aby mu byl pověšen na krk mlýnský kámen a aby byl potopen hluboko do moře. Běda světu, že svádí ke hříchu! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda tomu člověku, skrze kterého pohoršení přichází!“ (Mt 18,6-7).
2. Neochvějná serióznost
Chci opět zdůraznit, že „církev nebude šetřit silami a učiní všechno, co bude nutné, aby byl spravedlnosti odevzdán každý, kdo se takového deliktu dopustí. Církev se nikdy nebude snažit jakýkoli případ zakrývat nebo zlehčovat“ (Promluva k římské kurii, 21. prosince 2018). Církev je přesvědčená, že „hříchy a zločiny zasvěcených osob jsou ještě více poskvrněny věrolomností a hanbou; deformují tvář církve a podrývají její důvěryhodnost. Obětí těchto nevěrností a skutečných zpronevěr je totiž spolu se svými věřícími celá církev“ (tamtéž).
3. Opravdová očista
I přes přijatá opatření a dosažené pokroky v prevenci zneužívání je nutné přikázat nové a trvalé úsilí o svatost pastýřů, jejichž připodobnění Kristu – Dobrému Pastýři je právem Božího lidu. Potvrzuje se tedy „pevná vůle postupovat ze všech sil na cestě očišťování, dotazovat se, jak chránit děti, jak se vyhnout těmto katastrofám, jak uzdravovat oběti a znovu je začleňovat do našich řad, jak posílit formaci v kněžských seminářích. Je nezbytné snažit se přeměnit napáchané chyby na příležitost k vykořenění této metly nejenom z těla církve, ale i ze společnosti“ (tamtéž). Svatá bázeň Boží nás vede, abychom se my sami obviňovali – jako osoby i jako instituce – a napravovali svá pochybení. Sebeobviňování je moudrý začátek, který se pojí se svatou bázní před Bohem: učit se přiznat vinu sami u sebe jako jednotlivci, jako instituce, jako společnost. Vskutku nesmíme upadnout do pasti obviňování druhých, což je krok k alibismu, který nás odděluje od reality.
4. Formace
Tento bod znamená vybírat a formovat kandidáty kněžství nejen pomocí negativních kritérií, snažících se hlavně vyloučit problematické osobnosti, nýbrž také těch pozitivních, abychom předkládali vhodným kandidátům vyváženou formaci zaměřenou na svatost, včetně ctnosti čistoty. Svatý Pavel VI. v encyklice Sacerdotalis caelibatus (O kněžském celibátu) napsal: „Život, který je zcela vnitřně i navenek angažovaný v Božích věcech, jako je život neženatého kněze, vylučuje, že by jej mohli vést lidé psychofyzicky a morálně nevyrovnaní, a nesmíme opovážlivě čekat, že v této záležitosti bude milost suplovat přirozenost.“ (Čl. 64)
5. Posílit a prověřit směrnice biskupských konferencí
To znamená znovu potvrdit požadavek jednoty biskupů při uplatňování parametrů, které jsou normami, a nejen ukazateli. Žádné zneužití nesmí být už nikdy kryto (jak bylo zvykem v minulosti) ani zlehčováno, poněvadž krýt zneužití znamená šířit zlo a přidávat další stupeň pohoršení. Zvláště je třeba ve všech církevních institucích a prostředích rozvinout nový, účinný přístup k prevenci.
6. Provázet zneužité osoby
Zlo, které prožily, v nich zanechává nesmazatelné rány, které se projevují i záští a sebezničujícími sklony. Církev je tedy povinna poskytovat jim veškerou potřebnou podporu za pomoci odborníků na tomto poli. Naslouchat a – dovolím si říci – „ztrácet čas“ nasloucháním. Naslouchání uzdravuje raněné a uzdravuje i nás samotné ze sobectví, z odstupu, z vytáček typu „to se mne netýká“, z postoje, který měli kněz a levita v podobenství o milosrdném Samaritánovi.
7. Digitální svět
Ochrana nezletilých musí počítat s novými formami sexuálního zneužívání a jakéhokoli dalšího zneužívání, které jim hrozí v prostředí, kde žijí, i skrze nová zařízení, která používají. Seminaristé, kněží, řeholníci a řeholnice, pastorační asistenti a všichni si musí být vědomi, že digitální svět a užívání jeho prostředků má na člověka nezřídka hlubší vliv, než se domníváme. Je třeba pobídnout státy a veřejné představitele k uplatnění všech nezbytných opatření, aby zamezily webové stránky, které ohrožují důstojnost člověka, žen, a zejména nezletilých.
Zločin nemá právo na svobodu. Je naprosto nezbytné postavit se těmto hanebnostem s maximální rozhodností, bdít a bojovat za to, aby vývoj dětí nebyl narušen či rozvrácen jejich nekontrolovaným přístupem k pornografii, jež zanechává hluboké negativní stopy v jejich mysli a na jejich duši.
Je třeba zasadit se o to, aby se chlapci a děvčata, zejména seminaristé a duchovní, nestali otroky závislostí založených na vykořisťování, na zločinném zneužívání nevinných a jeho zobrazování a na znevažování důstojnosti ženy a lidské osoby. Tady se zřetelně uplatňují nové normy o „závažnějších trestných činech“, schválené papežem Benediktem XVI. roku 2010, kde byl doplněn nový druh zločinu „získávání, držení nebo rozšiřování pornografických obrazových materiálů s nezletilými“ spáchaný duchovním, a to „jakýmkoli způsobem a jakýmkoli technickým prostředkem“. Tehdy se mluvilo o „osobách mladších 14 let“, nyní se domníváme, že je třeba zvýšit tuto věkovou hranici, rozšířit tak ochranu nezletilých a zdůraznit tím závažnost těchto činů.
8. Sexuální turistika
Jednání, zrak i uvažování Ježíšových učedníků a služebníků musejí umět rozpoznat Boží obraz v každém lidském stvoření, počínaje těmi nejnevinnějšími. Jedině přilnutím k tomuto radikálnímu respektování důstojnosti druhého je budeme moci bránit před pronikavou mocí násilí, vykořisťování, zneužívání a korupce, a sloužit jim věrohodně v jeho integrálním lidském a duchovním růstu, v setkávání s druhými a s Bohem. Sexuální turistiku je třeba trestně stíhat, aby ji bylo možno potřít, ale nutná je také podpora obětí tohoto kriminálního jevu a jejich znovuzačlenění do společnosti. Církevní společenství jsou volána posílit pastorační péči o osoby vykořisťované sexuální turistikou. Těmi nejvíce zranitelnými, co potřebují zvláštní pomoc, jsou nepochybně ženy, nezletilí a děti, které v každém případě potřebují mimořádnou ochranu a pozornost.
Vládní představitelé mají prioritně a neprodleně jednat v boji proti obchodování s dětmi a jejich ekonomickému vykořisťování. Za tímto účelem je důležité koordinovat úsilí na všech úrovních společnosti a úzce spolupracovat také s mezinárodními organizacemi, aby vznikl právní rámec, který bude chránit děti před sexuálním vykořisťováním v cestovním ruchu a umožní zákonný postih pachatelů (14).
Poděkování věrným duchovním
Dovolte mi nyní, abych upřímně poděkoval všem kněžím a zasvěceným osobám, kteří věrně a oddaně slouží Pánu a cítí se zostuzeni a zneváženi hanebným jednáním některých svých spolubratří. Všichni – církev, duchovní, Boží lid, a dokonce i Bůh sám – neseme důsledky jejich zpronevěry. Děkuji jménem celé církve naprosté většině kněží, kteří jsou nejenom věrní celibátu, ale nasazují se ve službě, která je dnes ještě těžší v důsledku skandálů, které má na svědomí nemnoho (byť vždy přespříliš) jejich spolubratří. A děkuji také věřícím, kteří dobře znají své dobré pastýře a nadále se za ně modlí a podporují je.
Nakonec bych chtěl podtrhnout důležitou povinnost proměnit toto zlo na příležitost k očistě. Hleďme na postavu Edith Steinové – svaté Terezie Benedikty od Kříže – s jistotou, že „v nejtemnější noci povstávají největší proroci a světci. Oživující proud mystického života ale zůstává neviditelný. Rozhodující proměny v dějinách světa byly bezesporu spolupůsobeny dušemi, o nichž žádná dějepisná kniha nepojednává. A kterým duším vděčíme za ty rozhodující proměny v našem osobním životě, to se dovíme až v ten den, v němž bude všechno skryté odhaleno“ (Verborgenes Leben und Epiphanie: GW XI, 145, cit. v Gaudete et exsultate, 8).
Svatý věřící lid Boží v každodenní tichosti a mnoha formami a způsoby nadále zviditelňuje a s „umíněnou“ nadějí dosvědčuje, že Pán neopouští, nýbrž podporuje své děti v jejich vytrvalé a mnohdy i strastiplné oddanosti. Svatý a trpělivý Boží lid, podpíraný a oživovaný Duchem Svatým, je tou nejlepší tváří prorocké církve, která umí klást do středu svého Pána v každodenním sebedarování. Bude to právě tento svatý Boží lid, který nás osvobodí od pohromy klerikalismu, jenž je živnou půdou všech těchto hanebností.
Upřímné obrácení
Nejlepší výsledek a nejúčinnější řešení, jaké můžeme předložit obětem, lidu svaté Matky Církve a celému světu, je zavázat se k osobnímu i kolektivnímu obrácení, k pokoře učit se, naslouchat, být k pomoci a poskytovat ochranu těm nejzranitelnějším.
Upřímně vyzývám všechny veřejné představitele i jednotlivce, aby všestranně bojovali proti zneužívání nezletilých v oblasti sexuality i v dalších oblastech, protože jde o odporné zločiny, které je třeba vymazat ze zemského povrchu – o to žádá tolik obětí skrytých v rodinách a v různých prostředích našich společností.
POZNÁMKY:
1) Podle Maríi Isabel Martínezové Perezové (Abusos sexuales en niños y adolescentes, Criminología y Justicia, 2012) jsou oznámena pouhá 2 % případů, zvláště jde-li o zneužití v rodinném prostředí. Dle odhadu je ve společnosti 15 až 20 % obětí pedofilie. Pouze 50 % zneužitých dětí vyjeví, že byly zneužity, a z toho pouze v 15 % je podáno trestní oznámení. Jen 5 % se dostane před soud.
2) V jednom ze tří případů oběť s nikým nemluví. (Údaje z roku 2017 od společnosti Thorn.)
3) Celkově: Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) v roce 2017 měla jedna miliarda nezletilých ve věku 2–17 let zkušenost s násilím nebo s fyzickým, emočním či sexuálním špatným zacházením. Pohlavní zneužití (od osahávání po znásilnění) se podle odhadu Unicefu z roku 2014 týká 120 milionů děvčat, jež představují nejčastější oběti. V roce 2017 Unicef referovala OSN, že ve 38 chudých zemích světa téměř 17 milionů dospělých žen uvedlo, že byly v dětství donuceny k pohlavnímu styku.
Evropa: V roce 2013 WHO odhadla více než 18 milionů případů zneužití. Podle Unicefu v 28 evropských zemích uvedlo asi 2,5 milionu mladých žen zkušenost s kontaktním nebo nekontaktním pohlavním zneužitím před 15. rokem (zveřejněno v roce 2017). Kromě toho 44 milionů (22,9 %) bylo obětí fyzického násilí, 55 milionů (29,6 %) utrpělo psychický nátlak. V roce 2017 Interpol ve Zprávě o sexuálním vykořisťování nezletilých uvádí odhalení 14 289 obětí v 54 evropských zemích. V Itálii odhaduje organizace CESVI šest milionů dětí vystavených špatnému zacházení. Podle údajů linky důvěry Telefono Azzurro za rok 2017 registrovali na lince 98 případů zneužívání, tzn. 7,5 % z celkového počtu telefonátů. Nezletilí byli z 65 % dívky a 40 % bylo mladších než 11 let.
Asie: V Indii v letech 2001–2011 registrovalo Asijské centrum pro lidská práva 48 338 případů znásilnění nezletilých, což znamená nárůst o 336 % během sledovaného období – z 2 113 případů v roce 2001 na 7 112 v roce 2011.
Amerika: Dle oficiálních vládních dat v USA se více než 700 tisíc dětí každoročně stává oběťmi násilí a špatného zacházení. Podle ICMEC je jedno dítě z deseti pohlavně zneužito.
Afrika: V JAR konstatuje výzkum Střediska pro spravedlnost a prevenci zločinů na Univerzitě v Kapském Městě v roce 2016, že je jeden ze tří nezletilých (muži i ženy) ohrožen pohlavním zneužitím před dosažením věku 17 let. Obětí pohlavního zneužití se dle studie stalo 784 967 nezletilých od 15 do 17 let, častěji chlapci. Oznámena byla necelá třetina případů. V dalších afrických zemích je zneužívání součástí širšího násilí spojeného s konflikty, a proto těžko vyčíslitelné; rovněž se úzce pojí s praxí předčasných manželství.
Oceánie: Dle údajů australského centra AIHW z let 2015–2017 jedna ze šesti žen (16 %, tedy 1,5 milionu) byla vystavena fyzickému nebo sexuálnímu zneužití před 15. rokem, u mužů jeden z devíti (11 %, tedy 992 tisíc). V letech 2015–2016 bylo asi 450 tisíc dětí předmětem ochranného opatření a 55 600 bylo odebráno z domova za účelem terapie i prevence zneužití. Domorodí nezletilí měli dle AIHW v letech 2015–2016 sedmkrát větší pravděpodobnost zneužití či opuštění než ostatní Australané.
4) Údaje se vztahují na země vybrané na základě důvěryhodnosti dostupných pramenů. Dle bádání, jež zveřejnil Unicef ve 30 zemích, jen malé procento obětí uvedlo, že žádalo o pomoc.
5) Srov. https://www.repubblica.it/salute/prevenzione/2016/05/12/news/maltrattamenti_sui_minori_tutti_gli_abusi - 139630223.
6) Osobou odpovědnou za škodu, kterou utrpěl nezletilý, má být v 73,7 % rodič (44,2 % matka, 29,5 %
otec), příbuzný 3,3 %, přítel 3,2 %, známý 3 %, učitel 2,5 %. Zřídka (2,2 %) je odpovědná neznámá dospělá osoba (tamtéž).
7) Britský výzkum úřadu pro prevenci násilí na dětech (NSPCC) z roku 2011 uvádí, že 29 % dotázaných osob referovalo o sexuálním obtěžování (fyzickém a verbálním) ve sportovních centrech.
8) Podle údajů Internet Watch Foundation (IWF) z roku 2017 publikují weby každých sedm minut zobrazení pohlavně zneužívaných dětí. V roce 2017 bylo odhaleno 78 589 internetových adres (URL) publikujících pohlavní zneužívání dětí, a to zejména v Nizozemsku, následují USA, Kanada, Francie a Rusko. 55 % obětí je mladších než 10 let, 86 % jsou děvčátka, 7 % chlapci a 5 % obě pohlaví.
9) Nejčastějšími destinacemi jsou Brazílie, Dominikánská republika, Kolumbie, Thajsko a Kambodža. Odnedávna se k nim řadí některé země Afriky a východní Evropy. Nejčastějších šest zemí, odkud přicházejí pachatelé zneužívání, jsou Francie, Německo, Velká Británie, Čína, Japonsko a Itálie. Nezanedbatelný je také rostoucí počet žen, které cestují do rozvojových zemí kvůli placenému sexu s nezletilými a které představují 10 % sexuálních turistů ve světě. Dle studie organizace Ecpat International bylo v letech 2015–2016 35 % pedofilních sexuálních turistů pravidelnými klienty, 65 % příležitostnými.
10) „Neboť dospěla-li tato těžká kalamita až k některým členům duchovenstva, jak hluboká je asi v našich společnostech a našich rodinách?“ (Promluva k římské kurii, 21. prosince 2018)
11) Srov. H. BENSON, The Lord of the World (Dodd, Mead and Company, London 1907)
12) (CDC: United States Centers for Disease Control and Prevention; CRC: Convention on the Rights of the Child; End Violence Against Children: The Global Partnership; PAHO: Pan American Health Organization; PEPFAR: President’s Emergency Program for AIDS Relief; TfG: Together for Girls; Unicef: United Nations Children’s Fund; UNODC: United Nations Office on Drugs and Crime; USAID: United States Agency for International Development; WHO: World Health Organization.)
13) Každé písmeno slova Inspire označuje v angličtině jednu ze strategií, jež mají za cíl prevenci různých typů násilí a podporu psychického zdraví, vzdělávání a snížení zločinnosti: I – zavedení a aplikace zákonů (např. zákaz her zahrnujících násilí a omezení přístupu k alkoholu a střelným zbraním); N – normy a hodnoty, jež je třeba změnit (např. takové, které jsou shovívavé k pohlavnímu zneužívání děvčat nebo k agresivitě mezi chlapci); S – bezpečné prostředí (např. určit ve čtvrtích místa, kde dochází k násilí, a řešit jeho lokální příčiny prostřednictvím politiky nebo jinými zásahy); P – rodiče a podpora okolí (např. nabízení formace rodičům); I – výdělek a ekonomická podpora (např. mikrokredity a výchova k rovnoprávnosti); R – kontaktní a podpůrná centra (např. možnost dětí dovolat se v nouzi účinné pomoci a psycho-sociální podpory); E – vzdělání a kvalifikace (zaručit dětem školní docházku a poskytnout sociální kompetence). V ČR srovnej s Národní strategií prevence násilí na dětech.
14) Srov. Documento Finale del VI Congresso Mondiale sulla Pastorale del Turismo, 27. července 2004.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou