Vydání: 2012/18 Památník: koncentrační tábor pro řeholníky, 4.5.2012, Autor: Aleš Palán

Na které straně bylo zlo ve čtyřicátých či padesátých letech minulého století, bylo celkem jasné. Hrdinou byl naopak partyzán či politický vězeň. Kde však hledat hrdiny dneška? Jistě ne mezi členy skupin historického šermu… Nechci přímo tvrdit, že nevidomý právník ONDŘEJ ZÁVODSKÝ takovým hrdinou je, nicméně jeho chování se dá popsat jako důsledně čestné a nebojácné.

Od vaší „kauzy“, kdy jste poukázal na nehospodárnost v činnosti Zařízení služeb pro Ministerstvo vnitra, už uběhla nějaká doba. Narážel jste na nesrovnalosti už jako řadový úředník, nebo až později jako šéf právního oddělení?

Řadový úředník má možnost do řady věcí nahlédnout, záleží ale na tom, na kterém odboru referent pracuje. Na našem právním oddělení jsou tyto možnosti poměrně široké. Na vedoucí místo jsem nastoupil v roce 2005 s povinností zasahovat do schvalování právních dokumentů, jež má statutární orgán ratifikovat. Pokud bych na nesrovnalosti, týkající se schvalovaného dokumentu, neupozorňoval, vyjadřoval bych souhlas s protiprávním stavem. Tím bych porušoval nejen pracovní povinnosti, ale i morální a obecně lidské principy.

Můžete uvést příklady, oč třeba šlo?

Nejčastější bylo zcela zjevné obcházení zákona o zadávání veřejných zakázek nebo zásadní poddimenzování výše nájemného při pronájmech státního majetku. Přitom se jednalo o věc, která se bezprostředně netýkala mé práce. Přijde mi ke schválení například nájemní smlouva a já mám zanalyzovat, jestli má, nebo nemá veškeré zákonem předepsané náležitosti. Když bych to chtěl dělat alibisticky, výši nájemného a době trvání vztahu bych se nevěnoval. Když ale vidím, že obvyklá cena je 10 tisíc a smlouva se uzavírá na 1 200 Kč, musím reagovat a do tzv. referátníku, tedy schvalovacího dokumentu, své výhrady napíšu.

Jaká byla reakce?

Jednak taková shovívavá: náš nový mladý kolega se nám tu hodlá nějak zvěčnit… Další reakcí bylo mi ty referátníky nedávat, aby byl klid.

To se stávalo, že vás takto obcházeli?

Docela běžně.

Dozvídal jste se o nepravostech zpětně?

Většina právních dokumentů, které jsem neschvaloval, k nám na oddělení později přišla k archivaci – a tehdy jsem viděl, že neprošla právním oddělením. Tak jsem jednou za čas napsal statutárnímu orgánu: Vážený pane řediteli, věci jsou tak a tak a je potřeba s tím něco dělat. Poté co tehdejší ředitel moje připomínky ignoroval, jsme se s kolegou obrátili na vedení resortu, aby věc řešilo. Ministrovi jsme mimo jiné sdělili, že je porušován zákon a připomínky právního oddělení se neberou v potaz.

Radek John, který tehdy stál v čele ministerstva, si však prý nic nepamatuje.

To nechám bez komentáře… Každopádně se zase nic nedělo, tak jsme dali podnět orgánům činným v trestním řízení. V tu dobu se u nás „shodou okolností“ udělal personální audit, v jehož rámci bylo právní oddělení zrušeno a já byl z funkce odvolán.

Jak to dopadlo s podnětem na policii?

Spousta podnětů na policii ode mě nebo od kolegů skončila odložená. Před několika dny však bylo sděleno obvinění bývalému řediteli a jeho náměstku pro majetkové trestné činy v souvislosti s předražováním zakázek na stavební práce.

Do své pozice jste se vrátil na základě mediálního tlaku, nebo jakéhosi vnitřního očistného procesu?

Dosavadního ředitele vystřídal nový ředitel, který se patrně více řídil mými odbornými kvalitami a méně tím, v jakém procesu bych instituci, tedy jejím zaběhlým zvyklostem, „škodil“.

Dá se říct, že se situace zlepšila?

Po stránce ekonomické se spousta právních a obchodních vztahů určitě zlepšila. Co se týče personální otázky, 90 % lumpů, kteří stáli za protiprávním jednáním, zůstalo na stejných místech nebo obdobných pozicích.

Jak se k vám chovají kolegové?

Vzhledem k tomu, že všichni vědí, co udělali, a naopak nikdo přesně neví, co jsem oznámil, se mnozí obávají, že jsem věděl i to, co jsem ani nevěděl. Panuje tady společenská, celoorganizační paranoia.

Jak se vám v takové atmosféře funguje lidsky?

Velmi těžko. Nicméně mám na svém právním oddělení nejužší kolektiv lidí, kterým prakticky neomezeně věřím, a v tom prostředí se dýchat dá.

Jste křesťan. Jakou roli v motivaci vašeho chování hraje víra?

Ve spoustě věcí nehraje roli ani tak víra, jako spíš zakořeněný vztah ke spravedlnosti, který nepochybně z víry pramení. Mnozí kolegové se navenek neprezentují jako věřící, ale morální postoje mají velmi podobné. Můžu samozřejmě říct, že moje představa, co je a co není správné, pramení z víry, ale nemůžu říct, že moje konání je podmíněno pouze vírou. To je dáno morálním kodexem, který je součástí mé víry.

Na úřadě, kde pracujete, dělají jistě i další křesťané. Jaké jsou jejich postoje?

V naší organizaci, stejně jako všude ve společnosti, je řada lidí, kteří se hlásí ke křesťanství, k morálce, ale i přes ně někdy přecházejí dokumenty velmi obdobného rázu, a oni je úplně ignorují. Myslím, že aktivní rolí křesťana je tohoto kříže se chopit a jít s kůží na trh. Jestliže se křesťan bude řídit parametry možnosti růstu vlastní kariéry, finančním prospěchem a držením huby, není to asi to, čím by se řídit měl. Vždyť mu jeho svědomí říká, že nemůže mít zavřené oči před věcmi, které se okolo dějí. Je třeba zaujmout aktivní roli odporu.

To je ostatně specifická role křesťana v současné době.

V každé době existuje nějaká výzva, kdy nikdo soudný nepochybuje o tom, kde je pravda a spravedlnost, například při střetu s totalitním režimem. Dnes už není výzvou boj proti zrůdnostem minulosti, nýbrž výzva postavit se proti rozkrádání – ať už v práci, doma nebo v občanské společnosti. Naše víra přece nemůže být kompatibilní s tím, co se tady děje. Ano, můžu zalézt domů, říct si, že tohle se mě netýká, a hledět si v referátníku jen toho, jestli je správně uvedené číslo paragrafu, ale pak se nebudu chovat v souladu s morálními hodnotami, které vyznávám.

Je to tedy aktuální hledání vlastní pozice.

V křesťanství se mluví o povolání. Nemůžeme to chápat jen jako výběr zaměstnání – povolání je něco, čeho chci v životě dosáhnout. Já se nevřadil do role nějakých velkých protikorupčních bojovníků, jen jsem se proti některým věcem aktivně postavil. Nestačí o tom mluvit u piva.

Máte rodinu. Určitou dobu vám bylo vyhrožováno dokonce její fyzickou likvidací.

V každé životní fázi musí člověk balancovat mezi několika hodnotami. Znám to velmi dobře z právních otázek: jestliže máme několik ústavních principů, bývá velmi často jedna svoboda zatlačována do pozadí ve prospěch jiné. Stejně tak v životních situacích musí člověk zvažovat své kroky. Samozřejmě není život mých nejbližších něco, co bych upozaďoval ve prospěch obecného zájmu. Ale při pohledu zpět jsem přesvědčen, že jsem se choval správně.

Jak reagovala manželka ve vypjatých situacích?

Podporovala a podporuje mě, věřím, že jsme naladěni na podobné notě.

Co pro vás znamená ocenění, které jste za boj proti korupci dostal od Nadačního fondu proti korupci?

Vědomí, že někdo je ochotný se mediálně postavit za lidi, kteří zastávají morální hodnoty.

Přišla oficiální reakce ze strany církve?

V rámci duchovního rozhovoru jsem o spoustě věcí mluvil s knězem. Cítím podporu od některých lidí, ale upřímně řečeno jsem ani nečekal, že by mi přišel nějaký pastýřský list. Ozývá se mi spousta lidí, věřících i nevěřících, pro některé jsem prý inspirací v jejich vlastním boji proti nešvarům.

Současná vláda svoji rétoriku na boji proti korupci v podstatě založila. Máte pocit, že jsou její kroky tímto zájmem opravdu motivovány?

Jejich motivaci musíme přenechat Všemohoucímu, ale spousta kroků byla učiněna správným směrem. Nicméně jsou žalostně nedostatečné. Dokud se nezačnou dělat čistky v polostátních mološích, odkud vedou penězovody k politickým stranám, nemůžeme o žádném protikorupčním boji mluvit.

Veškeré činnosti, kdy se stát sám snaží podnikat, jsou naprostý nesmysl. Tyto služby se musí z těch polostátních molochů co nejdříve privatizovat nebo přetransformovat do jiného právního modelu. Dvojsečné je to ovšem v tom, že největší zlodějiny mohou nastat při privatizaci, ať dílčího majetku nebo celých těchto molochů. Dokud ale nebudou polostátní podniky odstátněné, bude tu existovat stejný model: přijde nová vláda a nastrká si na stěžejní místa svoje lidi. A budou tam proto, aby odklonili penězovody k různým politickým subjektům. Dokud se to vše – byť za cenu jednorázových zlodějin – neodstátní, nehneme se z místa ani ve věci financování politických stran, ani transparentního politického systému.

Neuvažujete o působení v politice?

Aktivnější roli v současné době zvažuji. Byl jsem mimo jiné osloven KDU-ČSL ohledně vypracování koncepčních kroků proti korupci – a proti takové spolupráci samozřejmě nic nemám. Nemám zábrany spolupracovat také s některými jinými politickými subjekty na věcech, jež považuji za správné. Korupce přitom bují všemi směry – za velmi nebezpečné považuji lidi, kteří už nyní krouží okolo majetku, jenž by měl být navrácen církvím. Pokud církev nebude mít jasně transparentní systém nakládání s tímto majetkem, bojím se, abychom nebyli svědky podobných úniků. Nechci, aby to vypadalo, že varuji před majetkovým narovnáním státu s církvemi, naopak varuji před tím, aby se podcenilo.

Kdyby se na vás neobrátila politická strana, ale církev s prosbou o vypracování nebo podílení se na nějakém manuálu správy majetku, jak byste zareagoval?

Rád pomůžu dobré věci, ale člověk musí dělat buď něco pořádně, nebo raději vůbec. Proto by záleželo na konkrétních podmínkách a pravomocech, tedy možnostech něco ovlivnit.