HOMILIE: V Otčenáši odevzdáváme Bohu sami sebe

Vydání: 2022/30 Kam kráčí dominikánky?, 19.7.2022

„Pane, nauč nás modlit se!“ Jak rádi bychom uměli mluvit s druhými lidmi, natož pak s Bohem! Nejde nám to, chybí nám to, následky nedorozumění si neseme často i po dlouhou dobu. Mít tak za učitele samého Božího Syna, u něhož vidíme, jak ho vztah s Otcem posiluje a jak se to u něho projevuje vyrovnaností, odvahou, zázraky…! Jak to ale je s modlitbou Otčenáš – naučila Ježíšova odpověď učedníky modlit se, nebo pro ně spíše znamenala další výzvu k zamyšlení a „přežvykování“ jejího obsahu?

Modlitba coby rozhovor s Bohem se v mnohém podobá komunikaci s druhými lidmi. Máme-li někoho rádi, často u něho v duchu přebýváme. Snažíme se, aby se měl dobře a nic podstatného mu nechybělo. V rozhovoru lépe poznáváme jeho přání a cíle. Ve vztahu k Pánu Bohu je to trochu složitější – co lze dát Bohu, když je šťastný a může mít vše, co chce? A přece – o jedné oblasti rozhodujeme jen my, můžeme ji Bohu dát, anebo odepřít. Tou oblastí jsme my sami.

V modlitbě Otčenáš odevzdáváme Bohu sami sebe. Vyjadřujeme přání, aby u nás vládly poměry jeho království. Snažíme se znovu si uvědomit, že Otci vděčíme za všechny dary a že pro jejich nejlepší využití je nám příkladem jeho Syn – tím, jak prožil a jakému cíli zasvětil svůj život. Modlitba Otčenáš není prosbou o vyslyšení vlastních proseb, ale zaposloucháním se do hlasu Otce a vyjádřením ochoty stále více se jím nechat proměňovat k větší podobnosti s Kristem. Může z ní vyplývat celé množství dalších proseb, např.: Jak bych mohl vzdát větší čest Božímu jménu a čím ji teď spíše pošlapávám? Jakým krokem odpuštění bych mohl napomoci tomu, aby se kolem mě více dařilo Božímu království? Jakým neodpuštěním mu nejvíce bráním a kde se navzdory varováním hrnu do dalších pokušení?

Určitý příklad toho, jak konkretizovat modlitbu Otčenáš do vlastních životních okolností, nám ukazuje dnešní první čtení. Abrahám nežije v Sodomě ani v Gomoře, ale jejich osud mu není lhostejný. Přimlouvá se, protože mu přijde nespravedlivé, že by měl trpět spravedlivý společně s nespravedlivým. Svou modlitbou sice nakonec nedosahuje svého vnějšího cíle, města nezachrání, ale zjišťuje něco, co je pro jeho osobní život ještě důležitější – Bůh není svévolný ani mstivý, nezapomíná na žádné dobro a je s ohledem na ně ochoten měnit svůj plán. Pro takového Boha se lze nadchnout, lze si přát, aby jeho království zavládlo mezi námi již teď!

Modlitbou Páně nabízíme Otci, aby v nás a kolem nás jednal. Zaměřujeme se na něho, abychom si více uvědomili, že mu jsme podobní. Všichni můžeme vyznat se sv. Augustinem: „Stvořil jsi nás pro sebe, Bože, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě“ – dokud kolem něho nezavládne tvé království. Čím k tomu můžeme přispět dnes?

P. AMBROŽ PETR ŠÁMAL OPraem, člen kanonie premonstrátů na Strahově



 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 33 9. – 15. srpna 2022

Tisíce mladých lidí míří do Hradce Králové

Tento týden v Hradci Králové probíhá dlouho připravované Celostátní setkání mládeže, jež se koná jednou za pět let.

celý článek


Nechat se proměnit na Mladifestu

„Na dovolenou do vlastního srdce“ pozval papež František účastníky letošního festivalu mládeže Mladifest na známém hercegovském poutním místě Medžugorji.

celý článek


Je třeba, abychom je brali vážně

V salesiánské komunitě v Brně-Žabovřeskách se P. Libor Všetula věnuje mladým lidem už deset let.

celý článek


Kam kráčíš, člověče?

Kromě toho, že jsem knězem, jsou rána, kdy kolem druhé nebo třetí vstávám a jdu řídit autobus pražské MHD. Jsem člověk jako každý jiný.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay