HOMILIE: Proč se vydat i na cestu méně pohodlnou?
Vydání: 2023/35 Papež poprvé v Mongolsku, 29.8.2023
Minulý týden byl v evangeliu Petr pochválen Ježíšem za svou duchovní vnímavost. Jako mluvčí ostatních apoštolů vyznal Ježíše jako Mesiáše. A ten mu přislíbil vedoucí úlohu mezi ostatními apoštoly.
Dnes pokračujeme o krok dál. Ježíš právě ve chvíli, kdy ho učedníci vyznají jako Mesiáše, ohlašuje své utrpení. A stejně tak nařizuje apoštolům, aby jeho totožnost nepředstavili ostatním lidem: Ježíš totiž musí teprve odhalit, kdo je to Mesiáš ve skutečnosti. A co nám jako Hospodinův pomazaný přináší.
Když Ježíš mluví o utrpení, je to opět apoštol Petr, kdo na to reaguje: „Bůh uchovej, Pane, to se ti nikdy nestane!“ A v té chvíli se mu dostává od Ježíše velice tvrdého pokárání. Proč? Petr je dítětem své doby a představ svého národa: jako správný hebrejský věřící nemůže přijmout, že právě tohle má být údělem Božího pomazaného, Mesiáše, krále Izraele. Petr je dokonce označen za satana, protože jedná podle lidské logiky: Petr se jakoby postavil před Ježíše a brání mu naplnit jeho poslání. Jenže jeho místo je za ním, v jeho následování. Doslovný překlad té věty, kterou mu Ježíš adresoval, je: „Jdi za mě…“
Proto Ježíš jemu a ostatním vyjevuje důležitý zákon Božího království: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě!“ Povězme si, co to znamená: přestaň pohlížet na sebe jako na míru všech věcí, pravý zisk je ztráta kvůli Bohu, kdo se mu vydá, ztratí sám sebe, ale tak, že sám sebe nalezne v něm. Podobnou zkušenost udělal Jeremiáš v prvním čtení: „Přemluvil jsi mě, Hospodine, a já jsem se dal přemluvit.“ Neboli, jeho povolání neproběhlo bez potíží, měl mnoho racionálních námitek, proč zrovna on nemůže být Božím prorokem. To, co musel oznamovat v Božím jménu, mu přinášelo u druhých pohrdání, nenávist a pronásledování. Proto se chtěl tohoto poslání vzdát, ale poznal, že by šel sám proti sobě, že by byl v ohromném vnitřním rozporu.
Svatý Pavel nás ve druhém čtení vyzval k rozhodnutí, abychom sami sebe přinášeli „jako oběť živou, svatou a Bohu milou“. To je cesta podle Ježíše Krista! I on hleděl dělat především to, co je Otcova vůle. Co to konkrétně znamená pro nás? Myslím, že když poznáváme, že je něco správné, čestné, v čem je více lásky, tak i když nám to není pohodlné, i když někdy ztrácíme něco ze svého, přesto bychom se na tuto cestu měli vydat. Na ní totiž zakusíme, že nás vede Ten, kdo nás na této cestě předešel: sám Ježíš.
P. ŘEHOŘ ŽÁČEK OPraem, duchovní správce farnosti Praha-Řepy
