Vydání: 2021/46 Biskupové na pouti v Římě, 9.11.2021

Evangelium předposlední neděle liturgického mezidobí najdeme ve druhé části 13. kapitoly Markova evangelia. V té první Ježíš mluví o zkáze jeruzalémského chrámu a urputném pronásledování těch, kdo v něho uvěří. Následuje líčení příchodu Syna člověka: „Ale v oněch dnech, po onom soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. A tehdy uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až na konec nebe.“ (Mk 13,24-27).
Jakkoliv strašné je líčení porodních bolestí nového světa, je tento text také velmi útěšný. Ten, kdo vše ovládá, Syn člověka, posílá anděly, tedy mocné duchovní bytosti, aby shromáždili obyčejné, hříšné lidi, ze všech končin světa. Ty, kteří zůstali navzdory všem pronásledováním i vlastní slabosti věrní pravému Mesiáši, který za ně zemřel, a jako první z těch, co zesnuli, byl vzkříšen (srov. 1 Kor 15,20).
Jak neuvěřitelná tato slova jsou!
Zatímco mocní tohoto světa nezřídka vidí v ostatních lidech jen nástroje k posílení vlastní moci a rozmnožení svého bohatství a jsou schopni zneužít nejhlubších tužeb lidského srdce a vehnat celé národy do válek jen kvůli přeludům vlastní důležitosti, Syn člověka se opáše zástěrou služebníka a umývá nohy vesnickým rybářům, celníkovi – bývalému kolaborantovi s římskou mocí i svému zrádci (srov. Jan 13,2-11).
Zatímco slavní tohoto světa pečlivě pěstují svoji image a vždy vědí, do které kamery se usmát a na jaký objektiv zapózovat. Nechávají úzkostlivě střežit své rezidence i svou pověst. Zatímco vytváří nekonečné kolekce zbytných věcí, za které si od svých fanoušků nechávají dobře zaplatit, Syn člověka se dotýká malomocného (srov. Mt 8,1-4).
Zatímco v tomto světě by pro nás exkluzivně přistavená limuzína s řidičem byla patrně příčinou velkého překvapení až zděšení, protože bychom si říkali, co to znamená (a jak za to budeme muset zaplatit), Syn člověka posílá vznešeného posla, který nás možná vyděsí ještě více než nějaký lokaj s limuzínou v livreji. Na konci cesty na nás nebude čekat nějaká úvěrová smlouva, z níž nebude úniku, ale smlouva se Synem člověka, zpečetěná jeho krví prolitou na kříži. Smlouva s jediným věřitelem všech dob, který za každého dlužníka zaplatil a otevřel mu tak cestu do nového Jeruzaléma, kde mu Bůh setře každou slzu z očí (srov. ZJ 21,4).
Tohle pozvání platí pro vyvolené, kteří po každém pádu přijímají podanou ruku Syna člověka a nebojí se začít znovu. To je jediná podmínka této smlouvy a všech výše uvedených zaslíbení.