HOMILIE: Nežárli a nebraň tomu

Vydání: 2021/39 Potomek sv. Ludmily na Tetíně, 21.9.2021

„Zabraň jim v tom!“ (Nu 11,28) dožaduje se Jozue v prvním starozákonním čtení na Mojžíšovi, když se dozvídá, že dva muži, kterým se spolu s dalšími osmašedesáti dostalo daru promlouvat z vnuknutí, neprorokují ve stánku úmluvy, ale na jiném místě. „Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem,“ (Mk 9,38) říká Jan v úryvku Markova evangelia, který připadá na tuto neděli, poté, co spolu s ostatními apoštoly zahlédli kohosi, jak v Ježíšově jménu vyhání zlé duchy.

V obou příbězích se setkáváme s horlivými „pracovníky“ (Jozuem, Janem), kteří si stěžují u svého „nadřízeného“ (Mojžíše, Ježíše), možná tak trochu žalují, protože mají pocit, že se něco vymklo kontrole, něco se děje tak, jak nemá. Ne že by se dělo něco špatného – proroci prorokují pod vlivem ducha, který jim byl dán stejně jako ostatním. Dokonce čteme, že k tomu byli písemně pověřeni – měli na to dekret, řekli bychom dnes. Přesto ale Jozue zvedá varovný prst: Neděje se to tak, jak má. Prorokovat se má na místě určeném, tam uvnitř ve stánku úmluvy, na posvátné půdě, a ne jen tak někde v táboře. Něco dobrého se tu děje mimo kontrolu, mimo systém, nestrukturovaně, neorganizovaně, a to Jozua znepokojuje. Mojžíš jeho znepokojení dokonce diagnostikuje jako žárlivost.

Podobně se to děje v evangeliu: kdosi koná zázrak, osvobozuje někoho z moci zlého ducha, dokonce v Ježíšově jménu, ale není náš, neznáme ho, nemáme ho v seznamu, nemáme na něj žádné páky. Když bychom Mojžíšovu i Ježíšovu odpověď na tyto stížnosti a obavy shrnuli do dvou slov, zněla by: „Nežárli a nebraň.“

Ve světě se jistě děje mnoho zla, od kterého se právem jako křesťané distancujeme. Děje se však také mnoho dobrých a krásných věcí, často i na místech, kde bychom je třeba ani nečekali. Působení ducha Božího nelze spoutat místem a časem, ani našimi lidskými předpisy a nařízeními. Nelze je vměstnat do ohrádky. Boží dílo se děje i mimo „stánek úmluvy“, mimo kostel, mimo křesťanské organizace, mimo viditelné hranice církve, tam někde venku „v táboře“. Možná jsme ten nejsilnější prorocký hlas nezaslechli v kostele při kázání, ale třeba od přátel, v práci, od manželky či manžela, nebo dokonce od svých dětí, o nichž Ježíš v následující kapitole evangelia rovněž říká: „Nebraňte jim.“ (Mk 10,14). Možná se někdo odvolává na Ježíše a čerpá z něj inspiraci pro svůj život a své konání, aniž by byl jeho učedníkem, hlásil se k církvi, chodil do kostela. Třeba nám, trochu vyprahlým a unaveným Kristovým učedníkům, podává svým příkladem občerstvující sklenici vody a povzbuzuje nás k životu z evangelia. Nežárleme na něj. Je s námi a nepřijde o svou odměnu.

ONDŘEJ DOSKOČIL, jáhen a nemocniční kaplan






 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 44 26. října – 1. listopadu 2021

Pozvání k modlitbě za zemřelé

V těchto dnech se hřbitovy – jinak během roku většinou tiché a prázdné – zaplňují. Na ozdobených hrobech se do tmy rozzáří záplavy svíček. Nastává období (i…

celý článek


Církevní hospodaření v době pandemie

České a moravské diecéze měly vloni nižší příjmy například ze sbírek a vstupného, ale sociální a veřejně prospěšné služby neomezovaly. V hospodaření jim totiž…

celý článek


Aby se na ně nezapomnělo

Na první pohled obyčejná zvonička, na ten druhý zaujmou pamětní desky v její spodní části. Ani při třetím pohledu by ale kolemjdoucího nenapadlo, že prostá stavba z…

celý článek


Doučování po lockdownu

Ten, kdo se během pandemie zhoršil ve školních výsledcích, má nyní šanci to napravit. Ministerstvo školství podává pomocnou ruku v podobě Národního plánu doučování.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay