Vydání: 2021/29 Velehradské oslavy pro oběti i hrdiny, 13.7.2021

Pokud chápeme slova starozákonního proroka Jeremiáše o pastýřích ve smyslu duchovních pastýřů, tedy kněží a biskupů, pak nás jistě překvapí sdělení, že je to sám Hospodin, kdo pro zbytky svých stád, duchovních oveček, pastýře vzbudí.
Je to známé trápení a bolestně doléhající otázka Božího lidu: Kdo se nás ujme? Kam se poděli ti, které Bůh povolal k tomu, aby se pokusili vyhledat a doprovodit ztracené zpět do bezpečí domova? Kde si v klidu odpočívají a dřímají, aby byli probuzeni a ujali se co nejrychleji svého poslání? Je tedy zřejmé, že duchovních pastýřů není málo, jak by se nyní v současné personální krizi duchovních povolání, zdálo. Jsou, je jich dost. Avšak: Usnuli? Spí? Nepodílejí se snad na rozptýlení Božího stáda? Starají se o ně? Nebo se starají jen o sebe?
Tato starozákonní Jeremiášova lekce nastavuje zrcadlo především nám, zasvěceným osobám. Uvedené naléhavé otázky jsou určeny pro nás. Nám, kněžím a biskupům, je třeba procitnutí. Na nás leží vznešený úkol bdít, aby se i naším přičiněním pomohlo záchraně lidu, a současně se vyhnout líbivému, novodobému „babylonskému“ zajetí a z něho plynoucího otroctví. Podob nesvobody je v současnosti až příliš mnoho.
Říká se: „Jsou spojeni na život a na smrt.“ Rozumíme tomu tak, že jeden je ochoten nastavit svůj život pro druhého, i kdyby to bylo spojeno s takovou obětí, při které by tekla krev. Napadá mě Karlem Mayem líčené přátelství Vinnetoua s Old Shatterhandem: čerstvě krvavé řezy na svých rukách si k sobě přiložili na znamení, že jsou bratři, že krev jednoho je krví druhého. Když se v listě sv. Pavla Efezanům dočteme o tom, že my, lidé, kteří jsme si byli kdysi, třeba i nedávno cizí a vzdálení, jsme se prostřednictvím Kristovy krve stali blízkými, přijde nám to tak aktuální! Je však nutno dodat, že Ježíšova krev je tak účinná jedině proto, že se prolévá. Nemůže jít jen o nějakou posvátnou krevní sraženinu, a už vůbec ne o jakýsi nábožný symbol. Ano, někdy nám, teologicky smýšlejícím lidem připadá, že snad té Kristovy krve bylo prolito až příliš. Známe vážnou, ale přece jen v dobrém smyslu mírně úsměvnou úvahu, že by ke spáse lidí postačila jediná kapka Ježíšovy krve. Jistě, stačila by. Jen je nutno podotknout, že se Kristus při své výkupné oběti za nás nešetřil!
Při pohledu na lekci evangelia této neděle se vracíme k tématu prvního čtení. Duchovní pastýře, apoštoly a jejich nástupce chceme neustále vidět v Kristově blízkosti. Ve skutečnosti nemůže nikdy dojít k tomu, aby zástupy lidí byly „jako ovce bez pastýře“ jen proto, že se apoštolové shromáždí kolem Ježíše na opuštěném místě, kam je ostatně On sám pozval. Měli si trochu odpočinout. Lidé jejich odpočinkem nebudou trpět. Je tomu tak vždycky: Pokud zaslouženě po vykonané službě pro dobro druhých odpočíváme, Ježíš se o zástupy postará sám. Spolehlivě a dobře.