Vydání: 2021/27-28 Putování od Velehradu k Tetínu, 29.6.2021

Slavnost soluňských bratří sv. Cyrila a Metoděje je v našem národním liturgickém kalendáři zařazena do plně rozvinutého léta. Krásná je v tu dobu žírná, úrodná a Bohem omilostněná Morava. Mohli bychom k takovému obrazu přiřadit nějaký biblický text? Zcela určitě! Prorok Izaiáš se vyznává z toho, že duch Hospodinův je nad ním, že ho pomazal, že ho poslal zvěstovat radost pokorným a obvazovat ty, jimž puká srdce. Oprávněně se můžeme domnívat, že sv. Cyril a Metoděj, omilostnění stejným Bohem a pomazáni týmž olejem povolaných, jsou těmi, jejichž stopy, vtisknuté do moravské půdy, s sebou nesly a po sobě zanechávaly požehnání, hojnost dobra, a v důsledku i onu žírnost rozkvetlého kraje.
Všude tam, kam vstoupí světci a světice, skuteční následovníci Krista, teče sice někdy i svědecká krev mučedníků, ale právě ta je vláhou budoucí kvality a úrodnosti půdy s bohatým užitkem. Jak je zavlažováno pastorační pole mučednickou krví, podobně se do země vsakují i kapky potu vyznavačů a opravdových křesťanů, hlásících se ke Kristu. Jejich věrnost zajišťuje budoucí úrodu. Na úrodu se však čeká, trpělivě a každodenně se vyhlíží příznivé, námi jen těžko ovlivnitelné přírodní klima. Nelze zjara květy obalené moravské meruňce nadiktovat, aby ve dnech letní sklizně měla více sladkých plodů, než měla zjara krásných květů. Hojná sklizeň je přímo odvislá i od pracovního úsilí sadaře stejně tak, jak spolu souvisejí evangelizační snahy všech misionářů, zvláště vzpomínaných sv. Cyrila a Metoděje.
Myslet si ale, že misionáři, kterým pomáhá Hospodin v jejich rozsévání Božího slova, jsou prosti malomyslnosti, skleslosti a únavy, by bylo mylné. A představovat si sv. Cyrila a Metoděje a všechny ostatní světice a světce jako domýšlivé elitní vyvolence by byla zase hrubá chyba v chápání života těch, kteří byli šťastní a hrdí na Boží vyvolení, ale současně si byli vědomi své lidské slabosti a nehodnosti. Poklad víry, podobně jako my, měli v hliněných nádobách. Pravý poklad totiž snese i křehkou skořápku a nenákladný obal.
Předpokládám, že se i svatí soluňští věrozvěstové trápili otázkou, jak je to s tou Pánovou žní, která je až doposud tak hojná? A proč je dělníků pro Pánovu žeň stále málo?
Sv. Cyril a Metoděj ve své době ani nemohli tušit, jak jednou bude Morava, jimi navštívená a evangelizovaná, překypovat přírodním bohatstvím a bohatými sklizněmi všech chutných a vzácných plodů. Byli a zůstali misionáři, nesoucími srozumitelné Kristovy výzvy o životní nutnosti obracet svou lidskou pozornost k nebi s prosbami, aby Dárce všech darů nám lidem pomáhal luštit ony otázky, ale i přijímat důsledky objevených odpovědí.
Přičinlivým dělníkem na Pánově žni se totiž může stát kdokoliv z nás, i když si někdy bude připadat, že je ovečkou, vydanou napospas nebezpečně hladovému vlku. Jsme ale na Pánově poli, nikoliv na vlčí stezce. Pán se postará!