HOMILIE: Jednota mezi učedníky jako odlesk Boží slávy

Vydání: 2022/22 Farní pouť pěšky i na vodě, 24.5.2022

Dnešní neděle nás bohoslužebně přenáší do oněch deseti dnů mezi nanebevstoupením Pána Ježíše a sesláním Ducha svatého. Učedníci spolu s Marií a ženami čekali na vyzbrojení mocí z výsosti, na Utěšitele, který se stane silou Kristovy tajemné přítomnosti v církvi, křesťanství i v srdcích lidí. A jelikož právě církev by se měla stát vnímatelným prostředím Ježíšovy přítomnosti a jeho působení, slyšíme dnes z evangelia slova z Kristovy řeči na rozloučenou zacílená právě na ni.

Jednota mezi učedníky, o kterou Syn prosí Otce a pro niž se zasvěcuje, má být všem lidem vnímatelným odleskem Boží slávy. Při pohledu na ni mají být všichni – uvnitř i mimo církev – povzbuzeni ve víře, že je Bůh, že je dobrý, že Ježíš je Božím Synem a že láska je nejvyšší hodnotou. Proto staří církevní otcové církev nazvali „skutečným tělem Kristovým“, zatímco eucharistii „tajemným“: na církvi by totiž měla být Boží přítomnost vnímatelná i lidem, kterým ještě nebyl dán dar víry, zatímco v eucharistii a ostatních svátostech je Kristus zakusitelný až prostřednictvím víry.

K záměně terminologie, co je pravým a co tajemným Kristovým tělem, došlo začátkem vrcholného středověku. Důvodem byly teologické diskuse a následné vyznání katolické nauky o přepodstatnění, Kristovy reálné podstatné přítomnosti pod způsobami chleba a vína v Nejsvětější svátosti. Nicméně – s trochou nadsázky viděno – záměna pojmů může také naznačovat, že postupem času se Kristova přítomnost ve svátostech stala vlastně vnímatelnější a pochopitelnější než v církvi. A to je opravdu na pováženou.

Jedním z důvodů je právě i nejednota mezi křesťany. Ta církev bohužel provází od samých prvopočátků, jak svědčí novozákonní listy. Přesto jednota mezi křesťany je něčím, co má být jednou ze základních charakteristik křesťanství. Jednota ve víře, naději a především v lásce, která pak může dát sílu laskavě překonávat všechny spory vyplývající z naší porušenosti a slabosti.

Nejednota křesťanstva a v mnohém i nejednota uvnitř naší katolické církve je tedy smutným faktem. Však také naše okolí nám dává jasně najevo, že i toto je jedním z důvodů, proč není schopno spatřit na nás odlesk Boží slávy.

Stav lidské stránky církve jako celku není v moci nikoho z nás změnit (a vlastně ani nikoho z lidí, protože spory a rozdělení může nakonec překonat jen Boží zázrak). V nějaké moci je pouze nepatrná částečka, v níž žijeme – například naše farnosti či společenství. Tam je naším úkolem s Boží pomocí přispět k Boží slávě i snahou o jednotu. A to jde opravdu jedině láskou, jež jako jediná má sílu přikrýt množství hříchů a sporů.

Zda toto nezůstane frází, záleží na každém z nás.

P. JAN HOUKAL, duchovní správce u Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze

 



 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 27-28 28. června – 11. července 2022

Z Ukrajiny až na Velehrad

Manželé Lili a Oleksij Ostapčukovi jsou absolventi Kyjevské národní univerzity kultury a umění. Oba vystudovali hru na damburu, což je typický ukrajinský hudební nástroj.

celý článek


Brněnské Výstaviště opět ožije konferencí

Po dvouleté pauze způsobené pandemií se na brněnské výstaviště vrací Katolická charismatická konference.

celý článek


Chci nabourat mýtus rudé Karviné

Dny teď tráví v archivech a s pamětníky. KARIN LEDNICKÁ se při přípravě závěrečné části svého knižního díla Šikmý kostel noří do dějin Karvinska v 50. letech.…

celý článek


Překonali jste krizi v manželství? Napište nám o tom

Sesbírat příběhy manželských zkušeností se vztahovým karambolem, které se podařilo překonat, by chtěl dlouholetý průvodce snoubenců a autor příprav na manželství,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay