HOMILIE: Jak žijeme naši víru?

Vydání: 2020/6 Třicet let svobody řeholí, 4.2.2020

„Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili Otce, který je v nebi,“ vyzývá nás Pán Ježíš v dnešním evangeliu. Lidé, kteří dosud nepřijali křesťanství, pozorují, jaký vliv má víra na náš život. Z našeho života by mělo být patrné, že v něm působí nějaká síla, bez níž není možné naše skutky vysvětlit. Naše jednání by mělo prozařovat světlo neviditelné Boží přítomnosti. Měli bychom být pro druhé „stravitelní“, schopní sytit jejich duši tím, co sami od Boha přijímáme.
Prorok Izaiáš odsuzuje náboženské praktiky bez zájmu a snahy přiblížit se Bohu, chtít dosáhnout beztrestnosti za své špatné jednání, a přitom nic na svém životě nezměnit. Člověk takovým jednáním může své špatné svědomí uspat, ale ne očistit, protože takové jednání nemá před Bohem žádnou cenu. Život věřícího má napodobovat Boha a vnášet do světa řád, který vložil do stvoření.
Evangelium o Posledním soudu, které vypočítává skutky tělesného milosrdenství, ukazuje, že kritériem konečného rozhodnutí ohledně hodnoty, nebo bezcennosti lidského života, bude láska. Ježíš se identifikuje s potřebnými: s hladovějícími, žíznícími, cizinci, nahými, nemocnými, vězněnými. „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali.“
Láska k Bohu a k bližnímu se vzájemně prolínají, protože i v tom nejmenším se setkáváme se samotným Ježíšem a v Ježíši potkáváme Boha. Chiara Lubichová přirovnává křesťanskou lásku ke stromu: kořeny tvoří láska k Bohu a z nich vyrůstá kmen s korunou – to je láska k bližnímu. Když odřízneš kmen od kořenů, uschne. Tak vyschne i láska k bližním, není-li živena z Boha.
Sestry Matky Terezy obětavě slouží chudým a opuštěným a sílu k tomu nacházejí dvě hodiny denně před svatostánkem. Adorace jim otevírá oči i srdce. Jedna ze sester přišla za Matkou Terezou a říká: „Matko, našla jsem na ulici ubožáka ležícího ve stoce. Vzala jsem ho na ramena, donesla do nemocnice, vykoupala, oblékla do čistého, nakrmila… Matko, já jsem se dvě hodiny dotýkala Ježíše!“
Chudé budete mít vždycky s sebou… Kéž by všichni lidé na světě měli co jíst a pít, co si obléci a kde bydlet! Ale tím nevymizí potřební.
Lékař a misionář Albert Schweitzer, který založil nemocnici v Lambaréné uprostřed pralesa (v roce 1968 se tam z naší země vydala expedice Lambaréné), píše v jednom z dopisů, kterými žebral o peníze u svých přátel v Evropě: Přivezli na člunu mladého černocha se zánětem slepého střeva. Řval bolestí, bez operace by zemřel. Seděl jsem u něj, když se probíral z narkózy. „Už to nebolí! Doktore, děkuji vám!“ Řekl jsem mu: „Mně neděkuj, poděkuj Ježíši, který poslal doktora do pralesa.“

Mons. JIŘÍ MIKULÁŠEK


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 32 4. – 10. srpna 2020

Videa zvou do kostelů

Otevřené chrámy, Noc kostelů, Církevní turistika, celá řada projektů zve do chrámů. S novinkou nyní přišla ostravsko-opavská diecéze ve spolupráci se sousední opolskou.…

celý článek


Co komentář, to člověk

Také jste si někdy vylezli na nějakou vysokou zeď? Člověk pak většinou dohlédne leckam. A také teď spíše visíte na „fejsbukové zdi“? Většina z nás ji navštěvuje…

celý článek


Dodnes zní zvony z Nagasaki

Výbuchy atomových bomb v Japonsku před 75 lety vstoupilo lidstvo do nejnebezpečnější fáze svých dějin, kdy už ohroženi nejsou jen jednotlivci či jednotlivá etnika, nýbrž…

celý článek


Příroda učí všímavosti

Je to paradox: čím je člověk starší, tím lépe vidí. Tedy přírodu. Dokáže se zahledět a ztišit nad krásou stvoření, navzdory unaveným očím. A kdo je starší, většinou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay