HOMILIE: Co bránilo boháči ve vstupu do Božího království?
Vydání: 2022/39 Posvátno se nesmí opírat o moc, 20.9.2022
V evangeliu dnešní neděle slyšíme podobenství o boháči a Lazarovi. Na první pohled by se mohlo zdát, že platí jednoduchá matematika: na světě ses měl dobře, na věčnosti budeš trpět, a naopak. Jenže to je omyl. Bližší pohled do evangelijního příběhu nám ukáže, že takhle jednoduché to určitě nebude. Je totiž možné, že Ježíš toto podobenství nepoužil proto, aby ukázal, jak se do nebe dostat, ale jakých se vyvarovat fatálních chyb, které nám vstoupit do Božího království zkrátka zabrání.
Boháč možná vůbec nebyl zlý člověk. Dokonce vidíme, že mu záleží na svých rodných bratřích. Chce je dokonce zachránit. Co tedy dělal špatně? Dvě zásadní chyby můžeme vidět přímo v tom příběhu. K Abrahámovi mluví uctivě, ale Lazara by používal jen jako nějakého otroka: „Pošli Lazara...“ To není náhoda. Je to přesně to, co dělal za svého života. Postoj, který dokonale přezírá potřeby a utrpení člověka a používá ho jen jako nástroj svých zájmů. Problém tedy není majetek, ale postoj k lidem. Na jiném místě evangelia Ježíš jasně říká: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších, pro mě jste udělali.“ Lazar je i po boháčově smrti jen otrokem, který mu má posloužit. A to je špatně.
Druhou boháčovou chybou je, že využíval nejen Lazara, ale vlastně i Abraháma, který v podobenství zastupuje Boha. Nejlépe to popisuje známá parafráze na modlitbu Páně, kde se říká: „Buď vůle tvá, ale tak jak chci já.“ Boháč přímo odporuje Bohu: „Ne, otče Abraháme!“ To je docela silná formulace. V kontrastu můžeme pohlédnout na Mariino „Fiat“. Maria věří tomu, co naše předchozí generace zformulovaly do úsloví: „Co Bůh činí, dobře činí.“ Boháč naletěl na pokušení staré jak lidstvo samo a chce poučovat Boha.
Co si z toho úryvku evangelia můžeme odnést my? Podívejme se ke dveřím našeho života, jestli tam náhodou také neživoří nějaký ten Lazar. Po jídle, po pozornosti, po lásce, možná po uznání své důstojnosti. Oni ti Lazarové, skutečně potřební, nebývají moc hlasití. Uvidí je jen ten, kdo se pozorně dívá.
A když se budeme modlit, můžeme dát veliký pozor na to, abychom náhodou Bohu nediktovali naše požadavky, co a jak má udělat, jako nějaký nákupní seznam, který nám má zajistit spokojený život zde na zemi nebo na věčnosti.
Klíčem k pochopení tohoto evangelia může být úcta. Skutečná úcta k člověku, která má účast na jeho potřebách. A skutečná úcta k Bohu, která jím nemanipuluje. Boháči nezabránilo vstupu do Božího království bohatství, ale neúcta.
P. ROBERT BERGMAN, administrátor farnosti Spálené Poříčí a Misionář milosrdenství pro Diecézi plzeňskou
