Vydání: 2022/17 Kéž Kaina v nás přemůže Kristův pokoj, 19.4.2022

Ježíšovi učedníci byli v prvních dnech po jeho ukřižování zcela ochromeni. Ještě víc je znejistily protichůdné zvěsti, že „hrob je prázdný“, „oni jeho tělo ukradli“, „viděla jsem Pána“… Temnoty, které je obklopovaly, mizely jen pomalu, když lépe porozuměli slovům Písma. A závoj z očí jim sejmul až zmrtvýchvstalý Pán. Ale i dnes žijí mnozí lidé v nejistotě, pokud jde o víru v trpícího a pak vítězného Krista: jsou nejistí, když vidí kolem sebe mnoho výslovného zla, které zůstává nepotrestáno, ale naopak se šíří dál a postihuje hlavně nevinné, zvláště když slyší třeba o válce na Ukrajině. Kde najdou tito naši bližní, ale i my s nimi, opět pevnou víru ve stálou platnost Ježíšových slov: „Já jsem s vámi po všechny dny“?
Předchozí generace věřících udělaly zkušenost se vzkříšeným Pánem ve svých shromážděních. Tam byl uprostřed nich, mohli se ho dotknout, slyšeli jeho slova, na své otázky dostali jasnou odpověď. Evangelista píše: „Tomáš, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel.“ Když je člověk sám, má mnoho otázek, ale nikdo mu na ně neodpovídá. V evangeliu čteme, že když se učedníci včetně Tomáše po osmi dnech opět shromáždili a setkali se s Pánem, jejich víra se upevnila a byli připraveni ji hlásat všem lidem dobré vůle.
To znamená, že tápající, znejistělá víra se v srdci člověka posílí tam, kde se ve jménu Ježíše Krista sejdou věřící a vytvoří tak společenství. Tam je vzkříšený Ježíš uprostřed nich, v soustředění si jeho přítomnost mohou uvědomit a prožívat pak upevněnou víru všude, kam přijdou. Proto do našich bohoslužebných shromáždění patří i lidé ve víře rozkolísaní, nejistí a nestálí. Vzájemně se tak všichni posilujeme v praktikovaném křesťanství, které znamená vydávat (třeba beze slov) svědectví o vzkříšeném a stále přítomném Spasiteli, který nás věřící provází na všech našich cestách a ve všech situacích.
Navíc prožíváme neděli Božího milosrdenství, takže je vhodné si připomenout slova sv. Faustyny o tom, jak jí Ježíš dal poznat, že je vždy připraven udílet každému prosícímu své milosti: „Mé Srdce je přeplněno velkým milosrdenstvím k duším a zvláště k ubohým hříšníkům. Kéž by pochopily, že já jsem jejich nejlepší Otec, že pro ně z mého Srdce vytryskla krev a voda jako ze zřídla přeplněného milosrdenstvím… a toužím obdarovávat duše milostmi.“ Zamysleme se nad touto autentickou, hluboce duchovní zkušeností této polské řeholnice, která s otevřeným, vnímavým srdcem prožívala každé slovo svého Pána a denně vyprošovala všem blízkým i vzdáleným podobné projevy silné důvěry v Boží milosrdenství, které se sklání do srdce každého, kdo o ně prosí.
Když tuto zkušenost propojíme s naší přítomností v každém křesťanském shromáždění, pak se nejen nám, ale i všem znejistělým, pochybujícím a vlažným naplní srdce novou důvěrou v milosrdnou lásku přítomného Pána a odhodláním s jeho pomocí překonávat všechny překážky, které se nám staví do cesty. Pak bude prostřednictvím našich živých společenství pronikat víra, naděje i láska a posilovat jednotlivce i společenství rodin, soukromý i veřejný život a všechny roviny, na kterých se odehrává každodenní, zvláště v dnešní době nerovný zápas o pravdu a spravedlnost nejen v našem domácím prostředí, ale i mezi národy.