HOMILIE: Boha velebit a radovat se z jeho lásky
Vydání: 2023/37 Ulmovi, svědkové víry, 12.9.2023
Milosrdenství a odpuštění. Hlavní témata čtení této neděle. Rovněž nám bohatě a barevně vykreslují, kterak jsou vzájemně velmi propojené vztahy člověka s Bohem, mezi lidmi navzájem a člověka k sobě samému.
Už první čtení nám klade před oči paralelu mezi vztahem člověk – člověk a člověk – Bůh: „Kdo se mstí, zakusí pomstu Pána, on jeho hříchy uchová v paměti. Odpusť křivdu svému bližnímu, a pak i tvé hříchy budou odpuštěny, když budeš prosit.“ Na to navazuje žalm, který jemně, poeticky popisuje velikost a hloubku Božího milosrdenství: „Nechce se přít ustavičně ani se hněvat navěky. Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí. Jak vysoko je nebe nad zemí, tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti.“ Jsme-li stvořeni k obrazu Božímu (a my jsme), pak bychom měli usilovat o to být takovými, jak se o Pánu zpívalo ve výše citovaném žalmu.
Základem milosrdenství i odpuštění, jehož se nám od Boha dostává, je jeho láska k nám. Jeho konkrétní, velice osobní a nepopsatelná láska ke každému z nás. A protože láska má tendenci se šířit, je difuzní, tak odpovědí na Boží lásku k nám by měla být láska naše. Tu zase velmi jasně a jednoduše pojmenoval ve druhém čtení sv. Pavel: „Žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme, nebo umíráme, patříme Pánu.“ A evangelium nám podtrhuje spojitost mezi láskou Boha k nám, naší k Bohu a našimi vzájemnými mezilidskými vztahy. Tak jako Bůh ve své všemohoucnosti a dobrotě odpouští nám, stejně máme odpouštět i my. Vlastně by se dalo říct, že jaký vztah máme k lidem okolo, takový máme i k Bohu a koneckonců i k sobě samým. Máme-li osobní, konkrétní, osvobozující zkušenost s tím, že nám bylo odpuštěno, pak pro nás bude jednodušší umět odpustit druhým. A naopak, živíme-li v sobě hněv, zášť a touhu po pomstě, pak si patrně odpuštění, jehož se nám dostalo, nevážíme. A může být, že máme problém nejen s konkrétním člověkem, který nám ublížil, ale i se samotným Bohem, a i sami se sebou.
A tak přeju každému z nás, abychom se nebáli prosit Pána o odpuštění, abychom měli srdce pozorné k jeho dobrotě a uměli se z jeho milosrdné lásky a z jeho odpuštění radovat, a abychom měli dost odvahy a pokory k odpuštění a milosrdenství vůči sestrám a bratřím. Abychom s čistým a radostným srdcem mohli spolu se žalmistou Boha velebit a radovat se z jeho lásky – a spolu se sv. Pavlem abychom v životě i ve smrti vždy patřili Pánu a jím vedeni bezpečně došli do jeho věčného království.
BRUNO GIACINTOV, jáhen z Břevnova
Sdílet článek na:
