Vydání: 2022/49 Za svobodu vyznání , 29.11.2022

Kdo křičí na poušti, přerušuje ticho, ticho, které trvalo příliš dlouho. Jan svým kázáním všem naznačuje, jakým způsobem se máme vydat k návratu k Pánu. Tato cesta je cestou pokání a hluboké konverze.
Pokud chceme přijmout Pána, který touží vstoupit do našeho života, potřebujeme projít právě hlubokým vnitřním obrácením. Naše životy musíme proměnit v cestu, která nás povede přímo k Bohu, a to bez jakýchkoliv falešných kompromisů.
Osobní konverze předpokládá také závazek, že budeme pracovat pro dobro druhých. Je to obraz, který vychází z dnešního druhého čtení sv. Pavla, který píše křesťanům v Římě a modlí se, aby se jejich láska stávala stále silnější: „Bůh zdroj vytrvalosti a povzbuzení, kéž vám dá, abyste v souladu stejně smýšleli podle vůle Krista Ježíše… Přijímejte jeden druhého do svého společenství, jako Kristus přijal i vás.“ (Řím. 15,5-7)
Měřítkem naší konverze nechť je naše bratrská láska. Pokud nám však chybí vůči ostatním trpělivost, zavíráme srdce před potřebami našich bratří, za zády je pomlouváme nebo se radujeme z toho, když se druhému něco nedaří, anebo jsme rozladěni nad tím, když mají druzí lidé úspěch, ukazuje to jen na to, že jsme stále ještě daleko od Pána a že cesty našeho srdce jsou stále velmi spletité.
U vstupních dveří jednoho kostela se nachází tento nápis: „Zde vstupujeme, proto abychom se naučili milovat Boha, a vycházíme proto, abychom uměli milovat bližního“. To může být adventní program pro každého z nás.
Adventní čas je tedy velmi příhodný k tomu, abychom se ve svém srdci ztišili a mohli se více soustředit na vnitřní modlitbu. Kéž nám pomáhá mocná přímluva Panny Marie, abychom správně rozjímali nad Božím slovem a v našich srdcích pocítili podivuhodnou a tajemnou Boží přítomnost.