Život z víry umíráním nekončí, ale vrcholí

Vydání: 2008/8 Únor 1948, 19.2.2008

Církev každého z nás nabádá pamatovat na vlastní smrt. Jak ale mám přistupovat k neodvratně se blížící smrti někoho blízkého? Je vhodné s ním o posledních věcech hovořit, když vidím, že se okamžiků umírání velmi bojí?

Ještě před několika generacemi se o skutečné smrti hovořilo mezi lidmi mnohem více, bylo to daleko přirozenější téma než dnes. Ačkoliv se se smrtí všichni setkáváme, snažíme se zachovat odstup a bezprostřední práci s ní necháváme na profesionálech. Domníváme se, že smrt známe, ale opak je pravdou. Smrt je totiž pro nás výpravou bez záchranného lana a nemáme představu, kam nás zavede. Ztrácíme naději a chybí nám jistota víry.
Středověký člověk se obával především toho, co se s ním bude dít po smrti. Dnešní lidé se více bojí samotného umírání. Ve středověku panovalo všeobecné přesvědčení, že peklo je mnohem hustěji osídleno než nebe, a tudíž i obava z něj byla větší. My dnes spekulujeme o tom, zda náhodou peklo nemůže být prázdné. Středověký člověk se bál především náhlé smrti, kdy by zemřel nesmířen s Bohem a lidmi. Podle průzkumů se dnes lidé obávají nejvíce rozkladu svého těla.
Apoštol Pavel píše církevní obci v Korintu: „Jako poslední nepřítel bude zničena smrt.“ Smrt je plodem hříchu a tím, že ji Kristus vzal na sebe, ji z konce proměnil v přechod. Právě proto pro sv. Pavla spočívá Kristův triumf ve vzkříšení a v naději na život věčný. Přesto jsou pro nás okamžiky smrti spojeny s prožitkem strachu a smutku. To je sice přirozené, ale nemělo by to vést k tomu, že naší jedinou odpovědí na smrt bude útěk nebo boj.

NEJVÍC POMůŽE MODLITBA
Známý filozof 19. století Kierkegaard se domníval, že zármutek našeho života nesouvisí se smrtí, ale s neschopností řady z nás být skutečně sami sebou, žít opravdově přítomný život. Pro křesťana je ve smrti naděje, že život plnohodnotně pokračuje. Ježíš o tom hovoří slovy: „Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.“ Velikost smrti je jak v hodnotě prožitého života, tak v ochotě tento život Bohu odevzdat. Dá se říci, že život z víry vrcholí právě v umírání, a proto by v tomto okamžiku neměla chybět modlitba a společenství.
V regálech knihkupectví najdeme učebnice kdečeho, ale většinou tam chybí učebnice umírání a šťastné smrti. Přece však existují! Doporučuji například díla Jaro Křivohlavého nebo Marie Svatošové, kteří se tematikou dobré smrti a návody, jak druhým pomoci, zabývají důkladně, s láskou a hlubokým citem. V hodině smrti totiž potřebujeme být víc než kdy jindy spojeni s druhými. Přechod z tohoto světa do nového není dobré a duchovně ani možné konat o samotě. Jednou z našich obav ohledně smrti je strach z toho, že budeme umírat sami. Chceme, aby nás při tom někdo držel za ruku, aby se s námi někdo modlil. V okamžicích smrti lidé často prožívají pocit nedostatečnosti, nedokončenosti a viny. Někdy nemají sílu pronést důležité věty, a proto je dobré říci je za ně. Pomoci jasně vyjádřit, co cítí, a tak to odevzdat Bohu. Modlitba při umírání působí nejen proti strachu, ale je především dispozicí k prožitku nejvýznamnější zkušenosti našeho života. Stejně jednal i Ježíš, který se na kříži modlil slovy: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ A protože u Boha je stálá přítomnost, tak si tuto modlitbu určitě nemusíme šetřit až na poslední okamžiky pozemského putování.
P. Pavel Konzbul, spirituál Biskupského gymnázia v Brně


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 5 25. – 31. ledna 2022

Upřesněné počty věřících

Český statistický úřad (ČSÚ) minulý týden zveřejnil podrobnější data o loňském sčítání lidu, která zpochybnila dříve uváděné informace o výrazném poklesu…

celý článek


Směřovat k jednotě po celý rok

Týden modliteb za jednotu křesťanů právě skončil, ekumenická spolupráce ale trvá na mnoha místech po celý rok. A může být velmi užitečná i pro aktuální synodální cestu.

celý článek


Formace ve světě rozšiřuje obzory

Vstoupit do řeholní formace znamená vydat se na dlouhou cestu. Pro čím dál víc adeptů zasvěceného života to přináší také povinnost na čas opustit rodnou zemi a vydat…

celý článek


Plečnik – architekt, který předběhl koncil

Na 23. leden připadlo 150. výročí narození Jože Plečnika – slovinského architekta, který vtiskl moderní ráz Pražskému hradu. A je též autorem jednoho z nejpozoruhodnějších…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay