Rád bych se staral o náš kostel
Vydání: 2013/5 Doufáme, že bude prezidentem všech, 29.1.2013, Autor: Miloš Szabo
Nejsem věřící, ale zajímá mě osud našeho kostela ve vesnici, který je léta zavřený, jen jednou za rok je tu výroční pouť. Rád bych se o kostel staral, např. v něm občas uklidil, vyvětral, třeba i něco opravil. Nevím ale, na koho se obrátit.
Přiznám se, že mi tenhle dotaz připadá skoro jako z pohádky. Nikoli proto, jak vypadá kostel ve vaší obci, ale proto, že někdo sám aktivně projevuje zájem se o něj starat. Obvykle se totiž v praxi potýkáme s opačným problémem: doby, kdy pomoc knězi formou kostelnické či ministrantské služby byla považována za čest, jsou již dávno pryč.
Staří lidé, kteří byli navíc ochotni plně, nezištně a s láskou se celoživotně a doživotně věnovat úklidu kostela, již také obvykle vymřeli a jejich místa zůstávají uprázdněná. Mnozí kněží si tak musejí kostel otevírat sami, připravit si vše potřebné na mši a po jejím skončení zase počkat, než odejde poslední věřící a kostel zamknout a zabezpečit.
Přesto však zůstaňme pevnýma nohama na zemi a řekněme si, co je potřebné udělat. Kostel je nemovitý majetek, který má svého majitele a správce. Majitelem bývá obvykle konkrétní farnost, kterou spravuje biskupem jmenovaný kněz. Ten zodpovídá jak za duše sobě svěřeného společenství, jemuž má přinášet Boží slovo, tak za hmotný majetek, jenž tomuto farnímu společenství náleží.
Kostely často patří k nejstarším památkám v obci, nejednou jsou prohlášeny kulturními památkami, na něž se vztahuje trochu jiný režim než na ostatní budovy. Nejen církev, ale i stát tedy požaduje, aby se majitelé o kulturní památky starali, řádně je zabezpečili před možnou loupeží a dle svých možností je udržovali v dobrém stavu. Oprava takovéto stavby ovšem vyžaduje nesmírné finanční náklady, které obvykle hrstka věřících v obci nemá. Kněz, často unaven po několikanásobném pokusu přesvědčit obec, aby na záchranu kostela přispěla, pak může rezignovat a kostel jednoduše zavře, zajistí alarmem a otevře ho jednou dvakrát ročně. Zkrátka není pro koho a není s kým jej otevírat častěji. Riskovat, že z něho časem zmizí i poslední inventář anebo že si někdo z původního místa modlitby a bohoslužeb kvůli dobré akustice udělá zkušebnu své kapely či pěveckého sboru, se mnohým z nich nechce.
Promiňte proto, že po tak nadšeném úvodu vás připravuji na možnou nedůvěru, s níž se můžete setkat při návštěvě kněze, jemuž správa vámi zmiňovaného kostela náleží. Nedejte se odradit, pokud bude pan farář skeptický, naopak zkuste přijít znovu, třeba právě před tou výroční poutí, a nabídněte mu, že kostel na pouť připravíte: vyčistíte lavice, utěsníte okna, nachystáte květinovou výzdobu, a aby se pak kněz nemusel zdržovat, po skončení poutě kostel zamknete a přivezete mu klíče na faru. Neznám kněze, který by vám pak nechtěl ty klíče svěřit i pro jiné příležitosti.
