26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Lidský život je nedotknutelný posvátný dar

23. 10. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/43 Strašák zvaný Eldéenka, 23.10.2007

V Brně se v minulých dnech uskutečnila odborná mezinárodní konference „Život je dar“. Odborníci mnoha vědních disciplín se zde zabývali pohledy církve na základní otázky ochrany počínajícího lidského života a dalšími aktuálními bioetickými problémy současnosti. Přinášíme několik výňatků z klíčových vystoupení konference.

Důstojnost od prvního okamžiku

Ježíš je osobou Slova již v mateřském lůně své Matky, i když si to jako člověk v daném období svého lidského života nemusí uvědomovat. Jelikož Kristus zjevuje nejen Otce, ale také tajemství člověka, musí i o každém člověku platit, že má důstojnost osoby od prvního okamžiku své existence.
Skutečnost, že osoba Slova vtělením přijala kromě jiného také ta stadia našeho života, v nichž není rozvinuto plně naše vědomí a sebevědomí, ukazuje na skutečnost, že člověk může dojít spasení i tehdy, když zemře jako nenarozený nebo novorozený. To je však možné jedině tehdy, je-li člověk navzdory nerozvinutosti svého vědomí a sebevědomí obrazem Božím, má-li tedy důstojnost osoby od prvního okamžiku své existence.
Ústřední jádro naší víry z uvedených důvodů zcela jasně implikuje, že člověk je osobou od prvního okamžiku své existence. Přijetí této pravdy zároveň plně koresponduje s tím, co nazýváme úcta k člověku a úcta k životu.
P. Ctirad V. Pospíšil OFM, profesor systematické teologie na CMTF UP v Olomouci

Dítě za každou cenu?
Technický pokrok umožňuje rodičovství také manželským párům, u kterých by jinak k naplnění touhy po dítěti nedošlo. Česká republika patří mezi země s nejvyšším podílem mimotělních oplodnění na celkovém počtu otěhotnění. Etickou závažnost zákroku si mnohdy neuvědomují ani věřící manželé. Předpokladem kladného výsledku mimotělního oplodnění (in vitro fertilizace) je získání většího počtu vajíček, než kolik se má narodit dětí, protože se všechna získaná vajíčka oplodnit nepodaří. Některá oplodněná vajíčka hynou dříve, než jsou vložena do dělohy, a jen část zárodků se uhnízdí ve stěně děložní. Nejméně třetina jich pak zaniká dříve, než je plod zjistitelný ultrazvukem, v pozdějších stadiích jsou plody navíc ohroženy potratem. Zmrazené zárodky, zbylé po umělém oplodnění, jsou označovány jako „přebytečná embrya“. V roce 2006 se Česká republika zařadila mezi země, ve kterých jsou na nich dovoleny destruktivní pokusy. Tato „přebytečná embrya“ jsou využívána pro vytváření linií embryonálních kmenových buněk. Vždy by se tedy měli manželé před konkrétním rozhodnutím nejdříve ptát: Může se mým přičiněním stát nenarozená lidská bytost – embryo – pouhým prostředkem k prospěchu druhých? Učení církve i správně zformované svědomí by každému mělo odpovědět jednoznačné ne!
KVĚTOSLAV ŠIPR, lékař, člen Papežské akademie pro život,profesor na CMTF UP v Olomouci

Morální teologie musí pobízet
Bioetika hodnotí správné jednání a tím často i velmi hluboce zasahuje do života lidí, včetně biologů, lékařů i pacientů. Biologie a lékařské vědy však jdou dopředu mílovými kroky, kdežto filozofická a teologická etika za nimi pokulhává a nikdy je nedožene, neboť jednání vždycky předchází svému normování. Posvátný předmět bioetiky, jímž je v posledku sám život člověka, rozebírají speciální vědy na kousky etikům před očima. Jdou stále dál a hlouběji do nitra živého organismu, dopracovávají se stále blíže k základům živé hmoty. Prostor pro velikost a posvátno pod jejich rukama mizí. A tak teologie se svou etikou nutně stále prohrává, snaží se bránit vědcům v jejich postupu do „zakázaných oblastí“, ale nikdy se jí to vlastně nepodaří, neboť jej vždy zaznamená až v okamžiku, kdy už v nich jsou.
Věda postupuje stále dál. V tomto roce například Británie povolila výzkum, při němž mají vznikat embrya kombinující lidský a zvířecí biologický materiál. Nám křesťanům se ještě nepodařilo přesvědčit ostatní, že lidský život je lidským od samotného počátku, a biologie se mezitím zabývá už úplně jinými otázkami. Existuje východisko z této bezmoci bioetiky? Snad v tom, že ujasníme, jaká je její role: nemá omezovat svobodu bádání, nýbrž naopak má k bádání pobízet. Ovšem ve směrech sloužících životu.
P. Libor Ovečka, vyučující teologické etiky na KTF UK v Praze


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou