K předávání víry patří také vynalézavost
Vydání: 2010/35 Humor v církvi, 24.8.2010, Autor: Vojtěch Macek
Naše dnes už dospělé děti jsme vychovávali tolerantně a dávali jim hodně důvěry a volnosti. Lásku nám vracejí, to ano. Nejsem si však úplně jist, jestli to bylo správné ve věcech víry. Generace našich rodičů všechno řešila příkazy, zákazy a řemenem. A kostely byly plné. Nyní dáváme dětem možnost výběru a oni víru odhazují tak lehce jako ošlapané boty. Je nám z toho smutno…L. S., českobudějovická diecéze
Výchova dětí je dlouhodobý, náročný proces, jehož výsledkem si nikdy nemůžeme být dopředu jisti, ať už použijeme jakoukoli metodu. Pro výchovu k víře to platí dvojnásob. Při ní totiž nejde jenom o to, abychom dítě naučili, jak se má v určitých situacích chovat a které hodnoty má považovat za důležité, ale jde především o to, aby si vytvořilo důvěrný vztah k Bohu, v něhož uvěří. Myslím si, že při vedení dětí k víře je třeba se v prvé řadě modlit, abychom my i naše děti dar víry obdrželi, uchovali a abychom jej uměli dětem předat správným způsobem. Často se totiž pokoušíme předat víru v podobě dětskému chápání cizí. Místo radostné lásce k Bohu učíme děti složitému a těžko pochopitelnému souboru příkazů a zákazů, které musí dodržovat a které při nejbližší příležitosti opustí, protože mají pocit, že je omezují.
Je také dobré si uvědomit, že výchova dětí probíhá více příkladem než slovy. Náš vztah k Bohu děti poznají podle toho, jak jej sami prožíváme, ne z toho, co jim vysvětlujeme, a už vůbec ne z toho, co jim vnucujeme. Nestyďme se proto před dětmi mluvit o tom, jak se těšíme na setkání s Ježíšem ve svátostech, v modlitbě, při mši svaté. Dbejme na to, aby podobný pocit radosti mohly na své úrovni chápání prožít i naše děti. Neklaďme na ně vyšší nároky, než odpovídají jejich věku, rozumovým schopnostem, míře jejich soustředění. Zážitky z dětství jsou pro další život člověka klíčové, snažme se proto, aby vzpomínky byly i v oblasti víry radostné a plné pohody.
Buďme při předávání víry vynalézaví. U malých dětí si vystačíme s příkladem a působením širší rodiny, u dospívajících je důležitým momentem společenství stejně starých přátel, parta ministrantů, kostelní sbor. Ti ještě starší pak upevňují svou víru účastí na různých shromážděních křesťanské mládeže, poslechem křesťanských kapel, návštěvou poutí, ale také zapojením se do různých dobrovolnických organizací apod. Některé děti jsou akční samy od sebe, jiné je třeba s láskou a taktem neustále popostrkovat, ale nutit nelze nikoho.
Na závěr bych chtěla přidat jeden velmi povzbudivý zážitek z nedávné doby. Začátkem července jsem se účastnila Katolické charizmatické konference v Brně. Byla jsem potěšena množstvím účastníků, mezi nimiž převažovaly rodiny s dětmi, dospívající a mladí dospělí. Ti všichni dar víry obdrželi, umí s ním zacházet a radostně a s láskou jej předávají dál. I bez nucení a příkazů.
Irena Mácová,
speciální pedagožka, KPPP Praha
Sdílet článek na:
