Jak se zbavit lenosti?
Vydání: 2004/7 Jak vést děti k víře, 8.9.2004, Autor: Jakub Hučín
POSTUPNĚ MĚNIT ŽIVOTNÍ STYL
Lidé o mně říkají, že jsem líný. Když
o tom přemýšlím, mají asi pravdu. Není to dobrá vizitka a rád bych s tím něco
udělal i kvůli sobě, jenže to vždycky dopadne stejně - zase se přistihnu, jak
lenoším. Co s tím?
J. N., Jičínsko
Říci o někom, že je
líný, může z psychologického hlediska znamenat ledacos. "Líný" může být v očích
druhých lidí ten, kdo se sice práci nevyhýbá, ale pracuje pomalu. Vysoké
pracovní tempo ho stresuje, nevyhovuje mu být stále v jednom kole a jeho
pomalost může u druhých vzbuzovat dojem, že svoji práci nestíhá nebo že se jí
přímo vyhýbá.
"Líný" může být i člověk zaměřený na okamžitý požitek,
kvůli kterému není ochoten čelit momentálnímu nepohodlí ve prospěch druhého
člověka nebo nějaké jiné hodnoty. Takový člověk zaměřený na sebe a na své
požitky může druhé zneužívat, žít na jejich úkor a nechat je na sebe pracovat.
"Líný" může být ale i ten, kdo se práci vyhýbá proto, že se obává svého
neúspěchu - řídí se heslem "Kdo nic nedělá, nic nezkazí". Takovým lidem je
nepříjemná konfrontace se zodpovědností, protože se sami cítí nejistí a nevěří
sobě a svým schopnostem. Nepříjemnou práci spíše odloží na pozdější dobu, než by
se jí zabývali. Psychologie má dokonce pro toto notorické odkládání i svůj
termín - prokrastinace (z latinského cras = zítra).
V poslední době
přibývá v naší kultuře také lidí, kteří se společenskému ideálu cílevědomého
ambiciózního pracovitého člověka vyhýbají programově. Odmítají děsivé životní
tempo doby, vědomě pracují méně, realizují se mimo svou práci a dávají přednost
uspokojení vnitřních duševních nebo duchovních potřeb. Často jsou potom nařčeni
z toho, že se odmítají angažovat pro druhé, nechtějí pracovat a jsou líní.
Přitom mohou být naopak daleko méně závislí na materiálním vnímání světa. Není
výjimkou, že člověka, který například odchází žít klášterním životem, jeho okolí
vnímá jako někoho, kdo se odmítá angažovat ve světě a do kláštera utíká vlastně
z lenosti; tím však neříkám, že to tak někdy nemůže být.
Který z těchto
typů jste vy, co vás vede k tomu, že se chcete změnit? Chcete to vy sám, protože
vám tento životní styl vadí, nebo se v něm cítíte dobře a nelíbí se to jen
vašemu okolí? Je- li vaše "lenost" osobnostně podmíněná, pak asi nikdy nebudete
"pracant k pohledání", ale můžete dosáhnout toho, že váš odstup od práce nebude
vašemu okolí tolik vadit. Pokud se jedná jen o zlozvyk, lze se ho zbavit. Metoda
asi nebude vypadat příliš vábně - spočívá v tom, že se budete snažit o postupnou
změnu svého životního stylu, budete si klást cíle a pracovní nároky, jež jste
schopen bez větších potíží splnit, a budete je dělat - ale skutečně pravidelně.
Až si na tento životní režim zvyknete, můžete pracovní nároky na sebe opět o
kousek posunout. Jiná metoda spočívá v tom, že se za každý případ, kdy svou
lenost přemůžete, nějak odměníte (ať už body nebo nějakým hezkým prožitkem). Zní
to primitivně, ale funguje to.
JAKUB HUČÍN, redaktor
časopisu Psychologie dnes a pracovník krizové Linky důvěry Diakonie ČCE, tel.
222 514 040
Je-li vaše "lenost" osobnostně podmíněná, pak asi nikdy nebudete "pracant k pohledání", ale můžete dosáhnout toho, že váš odstup od práce nebude vašemu okolí tolik vadit.
Sdílet článek na:
