Hromnice zjevují Boží slávu v Ježíši Kristu

Vydání: 2009/5 Svobodné ženy po třicítce, 29.1.2009

Dříve vánoční doba končila až Hromnicemi. Škoda, že je tak krátká. Můžete něco napsat o vývoji svátku Uvedení Páně do chrámu? Býval prý mariánský a světily se svíce. Původní název byl tedy odvozen od svíce – hromničky? A. D., brněnská diecéze

Čtenář se v první větě mýlí. V dějinách nikdy doba vánoční nekončila Hromnicemi, byla to jen vnější forma – vánoční výzdoba, která se do tohoto dne v kostelích uchovávala, a tak jej pojila se svátkem Narození Páně. Počátky svátku Uvedení Páně sahají do starověku a pojí se s jeruzalémskou liturgickou praxí, při níž se připomínalo setkání narozeného Spasitele ze starcem Simeonem. Tento svátek patří od svého vzniku mezi svátky Páně, které poukazují na mesiánské poslání Ježíše. Současně má i hlubokou mariánskou symboliku, neboť podle židovského zákona bylo povinností matky čtyřicet dnů po porodu představit sebe i svého prvorozeného v chrámu. Simeonova slova o Kristu, který je světlem k osvícení pohanů, vedla v 5. století k zavedení praxe přinášet rozžaté svíce během vstupního procesí. Do Říma se tento svátek dostal v 7. století a byl slaven čtyřicet dnů po Narození Páně, tedy 2. února. Římská praxe kladla větší důraz na „očištění Marie“ než na zdůraznění Ježíše jako Spasitele. Svátek tak přijímal charakteristiky očištění, pokání i smíření a jako takový se rozšířil ve středověku po celé Evropě. Bylo běžnou praxí, že si věřící odnášeli posvěcené svíce do svých domovů a zapalovali je při zvláštních situacích: epidemie, živelné pohromy, bouřky, anebo když někdo v domě zemřel. Lidé věřili, že zapálená svíce v okně a modlitba uchrání jejich domovy od všech pohrom; odtud opravdu i název svíce a celého svátku – Hromnice.

SVÁTEK MNOHA TÉMAT

 Tento svátek byl svátkem mariánským s charakterem pokání, což bylo zdůrazněno i římskou liturgickou praxí. V tento den se konala bohoslužba stacionární, typická pro postní dobu: věřící se sešli na jenom místě a procesím odcházeli do kostela, kde slavili mši svatou. Dnes v sobě tento svátek spojuje několik témat: mariánské, mesiánské a kající, která se s tímto dnem v průběhu staletí pojila a jej charakterizovala. To, že zapadá do liturgického mezidobí, jej vzdaluje tématům doby vánoční a tím i původnímu významu, kterým bylo zdůraznit mesiánské poslání narozeného Ježíše. Každé z témat, pojících se s tímto svátkem, je důležité a má čím oslovit dnešního věřícího. Je však potřebné zdůraznit, že pravým významem tohoto svátku je zjevení Boží slávy v Ježíši Kristu. Ježíš přichází nejen do jeruzalémského chrámu, aby jej naplnil slávou, jak to dosvědčuje Simeon, ale z téhož důvodu přichází i do lidských srdcí. Tento svátek je nadějí pro každého, kdo ve světle víry kráčí vstříc našemu Pánu. P. Pavel Kopeček, vyučující liturgiku na CMTF UP v Olomouci

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 9. – 15. srpna 2022

Tisíce mladých lidí míří do Hradce Králové

Tento týden v Hradci Králové probíhá dlouho připravované Celostátní setkání mládeže, jež se koná jednou za pět let.

celý článek


Nechat se proměnit na Mladifestu

„Na dovolenou do vlastního srdce“ pozval papež František účastníky letošního festivalu mládeže Mladifest na známém hercegovském poutním místě Medžugorji.

celý článek


Je třeba, abychom je brali vážně

V salesiánské komunitě v Brně-Žabovřeskách se P. Libor Všetula věnuje mladým lidem už deset let.

celý článek


Kam kráčíš, člověče?

Kromě toho, že jsem knězem, jsou rána, kdy kolem druhé nebo třetí vstávám a jdu řídit autobus pražské MHD. Jsem člověk jako každý jiný.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay