Vysoká inflace jako mor společnosti

Vydání: 2022/26 Rok rodiny vrcholí v Římě, 21.6.2022

Příloha: Perspektivy 26

Inflace se po dlouhé době vynořila z temnot, kam ji svět v osmdesátých a Česko v devadesátých letech zahnaly, a ztěžuje nám zase život.

© Jan Hrubý

KOMENTÁŘ Pavla Kysilky

Kde se vzala a jak ji porazit? Začněme tím, co inflace znamená. Dobrou charakteristikou je už latinský původ slova inflace. Flare v ní znamená foukat, inflatio znamená bobtnání, nafukování, nadýmání. Inflace v našem ekonomickém životě znamená totéž: nafukování množství peněz, tzv. peněžní zásoby, které dříve nebo později vede k nárůstu cen. Je-li inflace neočekávaná, vede k chudnutí většiny společnosti, protože naše pracovní a obchodní smlouvy s růstem cen nepočítaly a mzdy, penze a další příjmy byly nastaveny na daleko nižší minulé ceny. Na inflaci tak prodělávají ti, co si nemohou okamžitě navýšit příjmy, a to je většina jednotlivců, domácností i firem. Na neočekávané inflaci ale naopak někdo vydělá, a to jsou dlužníci. Při inflaci splácí svůj dluh stále bobtnající, a tedy znehodnocující se měnou, které je více a více.

Inflace je tedy morálně a hodnotově rozkladným elementem: ožebračuje pracující příjemce mezd, příjemce důchodů a sociálních dávek, ty, kteří spoří a šetří si na budoucnost svoji a svých dětí. Naopak nahrává dlužníkům a těm, kteří si umí rychle zvyšovat svoje příjmy. Není náhoda, že Lenin velebil inflaci jako smrtící zbraň proti „kapitalistům“.

Vedle škodlivé neočekávané inflace je dobře si zapamatovat pojmy jako plíživá inflace (do 10 % procent ročního nárůstu cen), pádivá inflace (dvouciferný procentní nárůst) a hyperinflace (tříciferný procentní růst). A konečně ze socialismu si mnozí pamatujeme tzv. skrytou inflaci, kdy cena nějakého zboží sice nevzrostla, ale množství a kvalita tohoto zboží šla dolů, takže jsme tak jako tak platili více za totéž. A konečně se socialistickou ekonomikou se pojila i tzv. potlačená inflace, kdy cena zboží opět nerostla, ale zboží bylo nedostatkové, pod pultem, a museli jsme nad jeho cenu dodat ještě nějakou protislužbu neboli „všimné“, úplatek. Tedy nakonec vyšší cenu.

Rozkládající faktor

Vysoká a dlouhotrvající inflace rozkládá společnost jako mor. Hyperinflace v řádu miliard procent v Německu ve dvacátých letech znamenala, že zaměstnanci dostávali mzdu mnohokrát za den, ihned dostali krátké volno pro nákup jídla a dalších potřeb, protože za hodinu by už stálo mnohonásobně více. Rozklad společnosti vyvolal nedůvěru v demokracii a posílil podhoubí pro nástup nacismu.

Ale pozor: opačný extrém vůči inflaci, tzv. deflace, je stejně zhoubná. Odfukuje-li se peněžní zásoba a ceny padají dolů, lidé přestávají nakupovat, čekají na další a další pokles cen, podniky přestávají prodávat a vyrábět, propouštějí a nastává krize. Taková, jaká nastala po roce 1929, která byla kvůli chybné deflační strategii americké centrální banky zbytečná a od níž vedla už přímá cesta k nacismu a Ruskem řízenému socialismu. Stejně jako lidskému zdraví i ekonomice a společnosti prospívá rovnováha, nikoliv krajnosti.

Varování

Kdo za tyto inflační a deflační extrémy může? Občas nikdo, spíše něco, třeba rozmary přírody: sucho, zemětřesení, tsunami. Poničí úrodu nebo zdroje surovin – a ceny nedostatkových věcí vzrostou. Většinou ale najdeme viníky mezi námi. Zdrojem inflace pak jsou buď chyby centrálních bank, nebo chamtivost vlád. Centrální banky mohou způsobit nadměrným tištěním peněz inflaci nebo naopak přílišnou restrikcí stejně zhoubnou deflaci. Vlády zase mívají sklon se zadlužovat a takto získané peníze pouštět do ekonomiky v podobě „úplatků“ voličům či neodpovědného investování. Inflaci také způsobují nepromyšlené „zelené“ útoky a tažení proti investicím do potřebných energetických kapacit a zdrojů. Obrovské inflační dopady má dále zmrazení výstavby bytů komplikovanou legislativou a regulací, což prudce a nebezpečně zdražuje bydlení. A toto vše se přesně stalo a děje dnes. Pádivá, už šestnáctiprocentní inflace je varováním, že toho hodně a dlouho děláme špatně a že bychom se měli poučit.

V tom spočívá i opatrná naděje, že nepříjemné inflační trable jsou principiálně řešitelné, ale musí k tomu být politická vůle. A konečně, samotná inflace má jednu vlastnost, která nám může dnes pomoci: pojídá sama sebe. Cenový růst ztenčí naše peněženky a úspory, zvýší naši opatrnost vůči utrácení a budoucnosti, a výrobci a obchodníci tak dříve nebo později přibrzdí či zastaví zvyšování cen. Dnešní inflace se tak během roku a půl vrátí tam, kde jsme na ni byli zvyklí: k přijatelným dvěma až třem procentům. Ale škody a zchudnutí, které inflace napáchala, už zůstanou.

Autor je ekonom a bankéř, bývalý šéf České spořitelny a bývalý pověřený guvernér ČNB




 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články



Aktuální číslo 26 21. – 27. června 2022

Do služby se chystá 11 novokněží

Od soboty je brněnská diecéze bohatší o tři kněze a jednoho jáhna. Tento víkend následují kněžská svěcení v Olomouci a Českých Budějovicích. Další bude 2. července…

celý článek


Rodinný poklad církve

V lednu letošního roku papež František jmenoval učitelem církve Ireneje z Lyonu. Hlavní přínos tohoto světce z 2. století podle příslušného dekretu spočíval v tom,…

celý článek


I přes bouřky zažíváme milost

Poslední květnový den si želivská kanonie premonstrátů zvolila nového opata. Stal se jím čtyřicetiletý P. TADEÁŠ RÓBERT SPIŠÁK OPraem.

celý článek


Vysoká inflace jako mor společnosti

Inflace se po dlouhé době vynořila z temnot, kam ji svět v osmdesátých a Česko v devadesátých letech zahnaly, a ztěžuje nám zase život.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay