16.–22. dubna 2024
Aktuální
vydání
16
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Válka Rusy nezajímala. Až doteď

4. 10. 2022

|
Tisk
|

Válečná mobilizace přinesla dosud vzdálený konflikt přímo na gauče ruských domácností. A lidé začínají jednat.

Vydání: 2022/41 Papež apeluje na Putina, 4.10.2022

Příloha: Perspektivy 41

 
KOMENTÁŘ Ondřeje Soukupa
Před pár týdny se z Ruska vrátil můj dobrý známý Dima. Skoro deset let žije v Praze, pracuje jako IT specialista pro jednu z velkých nadnárodních společností. Teď pobýval kvůli rodinným záležitostem dva týdny ve svém rodném městě Kaluga, nějakých 250 kilometrů od Moskvy. „Válka tam nikoho nezajímá. Večer si ve zprávách pustí, že naše jednotky zase osvobodily nějakou vesnici, strašní ukrajinští nacisté bombardovali Doněck, ale to je asi tak všechno,“ vyprávěl Dima. Podle něj to vypadalo, že válka je někde v jihovýchodní Asii nebo v Africe.
„Nevěřím, že by Putin vyhlásil mobilizaci. Protože to by úplně změnilo vztah těch lidí k válce. Jedna věc je fandit našim z gauče večer s flaškou piva, a úplně jiná situace je sám narukovat do armády nebo tam poslat své syny,“ tvrdil mi Dima koncem srpna. V Kaluze je velká automobilka koncernu Volkswagen, kde se pro ruský trh montovaly i škodovky. Lidé tam zaměstnaní jsou od počátku války doma a dostávají dvě třetiny platu. „To jsou moji spolužáci a příbuzní. Říkali mi, že to je všechno v pohodě, že teď fabriku koupí podnikatelé z Kazachstánu a začnou vyrábět svoje auta. Ale na otázku, jaká znají kazašská auta, nedokázali odpovědět,“ vzpomínal Dima. Prostě to bude zase v pohodě.
Dima se sice ohledně možnosti mobilizace mýlil, ale dnes vidíme, že jeho slova byla prorocká. Oznámení mobilizace vyvolalo paniku. Na stále ještě otevřených hranicích stojí obří fronty, muži v odvodovém věku prchají do Gruzie, Kazachstánu, ale i do exotičtějších destinací, jako je Mongolsko nebo Tádžikistán. Letenky do Turecka nebo Izraele jsou vyprodány a mnohonásobně zdražily. Podle odhadů během deseti dnů Rusko opustilo na 300 tisíc lidí, tedy prakticky stejný počet jako těch, kteří měli být odvedeni. Další tisíce či desetitisíce mužů se snaží schovat se někde v Rusku, alespoň do té doby, než současná vlna odvodů odezní.
Těm lidem se nedá příliš divit. Ruský prezident Vladimir Putin sice prohlásil, že odvedeni budou jen muži ve věku do 35 let, kteří mají za sebou základní vojenskou službu a mají i bojové zkušenosti, málokdo mu to ale uvěřil. Zejména těch s bojovými zkušenostmi ze Sýrie nebo Čečenska rozhodně není tři sta tisíc. Do toho je právě podzimní odvod, kdy má do základní služby narukovat asi 130 tisíc záklaďáků – což je záležitost, kterou vojenské správy řeší každý rok s vypětím všech sil. Takže zvládnout k tomu ještě dvojnásobek je při současném stavu odvodové infrastruktury, jedné z nejvíce neschopných a zkorumpovaných částí ruské armády, nemožné. Rusové tohle přirozeně vědí a je jim jasné, že bojovat na Donbas nepojedou ti, které označil Vladimir Putin, ale ti, kteří se dostanou vojenským správám do rukou. Koluje i hořký vtip: „Jak to, že mě odvedli, když nemám jednu nohu? Tak přece je to částečná mobilizace.“
Potenciální odvedenci také velmi dobře chápou, že sliby o pořádném výcviku a vybavení nemají s realitou nic společného. Správně by měli být mobilizovaní cvičeni alespoň tři měsíce. Nic takového se nestane. Putin nevyhlásil mobilizaci kvůli nějakému svému plezíru nebo přesvědčení, že díky novým vojákům dobude Kyjev. On se snaží zastavit ukrajinskou protiofenzivu do doby, kdy počasí znemožní větší vojenské operace – což se stane začátkem listopadu. Jaké budou ztráty povolaných, kteří přijdou na frontu po dvou týdnech výcviku, si dovede představit každý Rus.
Statisíce lidí na útěku
Tím se dostáváme k současnému dilematu. Co dělat s tím více než čtvrt milionem mladých Rusů, kteří utekli před odvodem do zahraničí. Zejména na sociálních sítích zuří diskuse, kde častým argumentem je, že tito lidé měli zůstat v Rusku a svrhnout Putina. To je absurdní, ruský prezident budoval svůj systém více než dvacet let přesně kvůli tomu, aby ho žádné protesty nemohly ohrozit. Kdo měl takový potenciál, skončil ve vězení jako Navalnyj nebo v emigraci. Těch pár zbývajících bylo zatčeno při protestech hned po vyhlášení mobilizace. A mnozí z nich rovnou dostali povolávák.
Máme jim dát víza do Evropy a do Česka? Abych byl upřímný, nemám na to jasnou odpověď. Na jednu stranu je jasné, že každý z Rusů, který utekl do zahraničí, znamená, že nebude zabíjet Ukrajince. To bychom měli podpořit. Ale chceme mít v Česku, které přijalo bratru 70 tisíc uprchlíků z Ukrajiny, z většiny žen a dětí, nějaký významný počet lidí, kteří půl roku po začátku války zjistili, že by mohli být povoláni do války? Dokážeme rozlišit odpůrce režimu od pouhých oportunistů?

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou