Nedoceněný autor Panevropy

Vydání: 2022/31 Papež na kajícné pouti v Kanadě, 26.7.2022

Příloha: Perspektivy 31

Hledáme-li v českých dějinách příklad pro biblické rčení „doma není nikdo prorokem“, těžko někdo překoná geopolitického vizionáře Richarda Mikuláše Coudenhove-Kalergiho (1894–1972), od jehož úmrtí 27. července uplyne padesát let.


© Jan Hrubý

KOMENTÁŘ Pavla Svobody

Nizozemsko-řecké jméno Coudenhove-Kalergi rozhodně nesignalizuje vztah k české kotlině. Přesto jeho nejslavnější nositel, syn rakouského diplomata a Japonky, byl občanem meziválečného Československa a majitelem malého panství při bavorské hranici Poběžovice na Domažlicku. Proslul jako autor slavné Panevropy, Panevropského manifestu a jako zakladatel Panevropského hnutí, k němuž se v západní Evropě hlásilo mnoho prezidentů, premiérů a dalších význačných osobností (např. E. Beneš, A. Einstein, K. Adenauer, S. Freud, Ch. de Gaulle, F. Werfel, S. Zweig a další).

Všichni od něho opisovali. Když čtete Panevropu, útlý text z let 1922–1923, máte dojem, že byl napsán včera. Kalergi třeba varuje před další světovou válkou: „Kdyby evropští vůdcové měli správnou představu o budoucí válce, nelitovali by žádných prostředků, aby jí zabránili.“ Označil také hluboce zakořeněný ruský imperialismus jako zásadní geopolitický problém pro Evropu: „Dějiny staví Evropu před rozhodnutí: buď se povznese nad národní nepřátelství a sjednotí se do státního společenství, nebo padne za oběť ruské dobyvačnosti.“ „Ruský imperialismus je daný jednou provždy. V okamžiku, kdy se mu naskytne možnost podřídit si Evropu, Rusko tuto možnost uskuteční, ať už bude rudé, či bílé.“

Sledujeme-li ambivalentní vztah Německa, Francie a Ruska na pozadí války na Ukrajině, jeví se jako neuvěřitelné, že Kalergi napsal následující slova již před sto lety: „Nebezpečím pro Evropu je ruská orientace několika států, především Německa.“ „Proto si každý Němec musí uvědomit, že spolek s Ruskem směřuje k válce, spolek evropský k míru; že ruská spojenecká politika ústí do rudé nebo bílé diktatury, evropská do demokracie.“

Kalergi si uvědomoval i ekonomické zaostávání Evropy, které přičítal nejednotnosti, a srovnával její vývoj s USA: „Spojené státy americké jsou nejbohatší, nejmocnější a nejpokročilejší zemí světa. Nejednotná Evropa je naproti tomu zchudlá a zadlužená a vinou vnitřních sporů je bezmocná ve světové politice.“ V Panevropě Kalergi nepředkládá jen analýzu příčin, ale navrhuje i konkrétní opatření, z nichž některá se uskutečnila, ale bohužel až po další světové válce – např. návrh na zřízení Evropského společenství uhlí a oceli (1952–2003). Cílem evropské spolupráce podle Kalergiho musí být mj. „celní unie ke spojení německého uhlí a francouzských rud v panevropský montánní průmysl“. Jako možný vzor pro evropské sjednocení dával pak Švýcarsko.

Hloubka Kalergiho analýzy vysvítá při výkladu zásadního významu kultury pro vznik národa a zneužití národní kultury nacionalismem: „Národní šovinismus se nedá potlačit abstraktním internacionalismem, nýbrž (…) šířením poznatků, že všechny národní kultury Evropy jsou nerozlučně spojené části velké a jednotné kultury evropské.“

Podmínkou sjednocování Evropy je pro Kalergiho proto vzájemné poznávání národních kultur mezi Evropany. Kulturu považoval Kalergi za svorník Evropy, která je „spojena křesťanským náboženstvím, evropskou vědou, uměním a kulturou, spočívajícími na křesťanském základě“. Právě ve světle teze o jednotnosti evropské kultury lze pochopit údajný výrok Roberta Schumana (francouzský poválečný ministr zahraničí, prohlášený za ctihodného papežem Františkem v roce 2021), že evropská spolupráce se měla odvíjet od kultury; v širším kontextu nám pomáhá pochopit i Dostojevského slova, že „krása spasí svět“. V ještě širší souvislosti pak zaujme Kalergiho pojetí vztahu etiky a estetiky: estetika jako etika duše.

Úcta k národním kulturám jakožto základním pilířům existence evropských národů však Kalergiho nemate při odlišování národa a národního státu – ten často pěstuje nenávist k ostatním národům a jejich státům a skrze politiku vede ke konfliktům: „Budoucí odluka národa od státu bude stejně velkým kulturním činem jako odluka církve od státu.“

Proti nacionalismu

Je evidentní, že myšlenka sjednocování Evropy je v přímém rozporu s nacionalismem. Není proto divu, že třeba Hitler Kalergiho osobně nenáviděl, nazýval ho bastardem, takže Kalergi musel emigrovat až do USA. Ani všeobecně známý odpor k nacismu po válce Kalergimu nepomohl: komunisté zneužili dekretů Kalergiho přítele Beneše, zabavili jeho rodové sídlo v Poběžovicích u Domažlic a vyhnali ho i s rodinou z Československa. Kalergi tak nakonec přijal francouzské občanství.

Neznámosti Coudenhove-Kalergiho v Česku odpovídá i stav zámečku v Poběžovicích: ruina. Probíhající české předsednictví v Radě EU by proto mělo přijmout výročí Kalergiho úmrtí jako výzvu a učinit z této nemovitosti památník bývalému spoluobčanovi, který inspiroval celý kontinent. Nejenže mu to český stát kvůli minulosti dluží, ale tímto symbolickým gestem bychom se přihlásili k velikánovi, který se ke své vlasti v Panevropě rovněž přihlásil: „Geograficky jsou Čechy středem Evropy. Kéž by Bůh dal, aby se jednou staly i jejím srdcem politickým.“

Autor je právník, pedagog a bývalý europoslanec

 

 

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Názory



Aktuální číslo 33 9. – 15. srpna 2022

Tisíce mladých lidí míří do Hradce Králové

Tento týden v Hradci Králové probíhá dlouho připravované Celostátní setkání mládeže, jež se koná jednou za pět let.

celý článek


Nechat se proměnit na Mladifestu

„Na dovolenou do vlastního srdce“ pozval papež František účastníky letošního festivalu mládeže Mladifest na známém hercegovském poutním místě Medžugorji.

celý článek


Je třeba, abychom je brali vážně

V salesiánské komunitě v Brně-Žabovřeskách se P. Libor Všetula věnuje mladým lidem už deset let.

celý článek


Kam kráčíš, člověče?

Kromě toho, že jsem knězem, jsou rána, kdy kolem druhé nebo třetí vstávám a jdu řídit autobus pražské MHD. Jsem člověk jako každý jiný.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay