Vydání: 2019/16 Radost Velké noci zrozená z bolesti, 16.4.2019

Příloha: Perspektivy 16

KOMENTÁŘ Marie Oujezdské

Způsob navýšení celkové částky rodičovského příspěvku zvedl neobvykle intenzivní vlnu zájmu rodičů nejmenších dětí. Mnohem méně pozornosti se věnuje zacílení celého balíčku: posílit zaměstnanost rodičů nejmenších dětí (a tím i jejich příjmy) a snížit příjmovou chudobu samoživitelů – de facto nahrazením chybějící osobní odpovědnosti neplatičů výživného.
Jistě, peníze jsou potřeba, a zvlášť tehdy, když chceme investovat. A rodina je velkým investorem do budoucnosti – nejen peněz, ale i času, inovativních nápadů při utváření vztahů, ve výchově dětí a především v úsilí, jemuž křesťanským slovníkem říkáme oběť. Pokud se hovoří o balíčku pro rodiny, může nám v něm chybět právě ocenění zmíněných investic. Proč?
Balíček v praxi povede k tomu, že nárok na výplatu příspěvku bude mít stejně tak rodič, který bude sám celodenně pečovat o dítě, jako ten, kdo dá své dítě celodenně do jeslí, školky nebo dětské skupiny. Smysl rodičovského příspěvku, který měl nahrazovat ušlý výdělek rodiče, se tím zcela ztrácí. Chce tím snad stát dát najevo, že celodenní rodinná výchovná péče je spíš koníčkem, který je (zatím) státem tolerován?
Balíček obsahuje i novelu zákona o dětské skupině. Týká se zřizování mikrojeslí v domácnosti zřizovatele. Novela chce navíc snížit počet dětí na pečujícího dospělého v dětské skupině, kde je více než 12 dětí.
Především však mají změny zvyšovat zaměstnanost matek. Do mikrojeslí se budou přijímat děti od půl roku věku na neomezeně dlouhou dobu. A to v situaci, kdy má Česká republika nadprůměrnou zaměstnanost matek dětí mezi druhým a pátým rokem života a nejvyšší zaměstnanost v Evropské unii u matek dětí mezi šestým a čtrnáctým rokem. Hlavní příčinou této situace je (ve srovnání s Evropou) významně podprůměrná nabídka zkrácených úvazků. Připravované legislativní ošetření sdíleného pracovního místa je bohužel jen zanedbatelným krokem k zajištění žádoucí nabídky.
Závažnou, v médiích zcela opomíjenou otázkou zůstává, proč se do výběru navrhovaných opatření nedostalo ani jediné, které by jednotlivce motivovalo k uzavírání manželství – například zmírněním legislativní úpravy vymáhání způsobeného dluhu před uzavřením manželství od obou manželů nebo zpřísněním podmínek pro přiznávání dávek státní sociální podpory. Naopak, prosazování zákona o zálohovém výživném je v tomto ohledu dalším projevem nezájmu státu o stabilitu rodinného soužití, které je významným faktorem prosperity společnosti.
Zapomíná stát na to, že nejde jen o samotná opatření, ale i o jejich symbolickou hodnotu? Doufejme, že na to budou pamatovat alespoň zákonodárci při schvalování předkládaných návrhů.