Vydání: 2018/1 Tříkrálová sbírka začíná, 2.1.2018, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Perspektivy 1

Dřevěnou sochu Madony – Královny nebes se žezlem v ruce a dítětem v náručí daroval strašínskému kostelu koncem 15. století zdejší feudální pán Půta Švihovský, držitel hradů Švihova a Rabí. Kostel Narození Panny Marie se záhy stal jedním z nejvýznamnějších poutních míst v regionu a Strašínská Madona byla pro poutníky i pro místní obyvatele ochránkyní a patronkou celého Pošumaví. Socha figuruje také v místních pověstech – podle jedné z nich byla například korunována korunkou, kterou chudý chlapec lstí vyzískal na hadí královně, podle jiné Panna Maria s Ježíškem na rukou vystála ve skále u kostela důlek, z něhož později vytryskl léčivý pramen.
V roce 1990 pak tuto sošku z hlavního oltáře odcizil neznámý pachatel. „Ztrátu Strašínské Madony si místní lidé uvědomovali velmi naléhavě a s bolestí v srdci,“ popsal historik Muzea Šumavy Vladimír Horpeniak. „Originál je bohužel stále neznámo kde. Dnes jde o pečlivě zhotovenou repliku, kterou podle několika dochovaných fotografií a další dokumentace vytvořili specializovaní odborníci. Stalo se tak díky velkorysému sponzorskému daru anonymního dárce – zaníceného milovníka Šumavy.“ Na rekonstrukci plastiky, vysoké bez korunky 110 cm, se podíleli zkušení umělečtí restaurátoři-sochaři Lenka Kortánková a Rastislav Jacko, konzultacemi přispěl například kunsthistorik Jan Royt. Na základě odborného výzkumu vytvořili hliněný model, podle něj byla pak z hmoty zvané acrystal odlita socha, která byla nakonec ještě povrchově upravena, polychromována a pozlacena. Nyní je trvale umístěna v proskleném výklenku na hlavním strašínském oltáři.
Navštěvované poutní místo se stalo poustevnou
Základy kostela Narození Panny Marie na vrchu Hůrka ve Strašíně (asi 15 km od Sušice) pocházejí už z románského období, kdy místo spravoval řád johanitů. V letech 1736 až 1739 prošla gotizovaná stavba rozsáhlou barokní přestavbou, která jí vtiskla charakteristickou podobu s růžovou fasádou a trojicí věží s cibulovitými kopulemi.
Panství i s kostelem tehdy patřilo pasovskému biskupu hraběti Filipu z Lamberku a jeho rod pak Strašín držel až do roku 1848. V tomto období se kostel stal cílem vskutku masových poutí. Tuto tradici, stejně jako tradici dalších šumavských poutí, ukončily až události druhé světové války a let bezprostředně následujících.
V nedávné minulosti je pak Strašín spojen zvláště se jménem P. Františka Daniela Mertha, básníka a kněze pronásledovaného komunistickým režimem, který zde jako duchovní správce strávil v ústraní posledních dvacet let života. Zemřel zde roku 1995.
Z jeho rukou pochází další zdejší umělecká zajímavost – samorostová křížová cesta. V roce 1974 ji P. Merth vyřezal ze samorostů sesbíraných na procházkách po šumavské krajině a nainstaloval ji na pavlači fary. V roce 2015 prošla tato křížová cesta celkovou rekonstrukcí a bývá opakovaně k vidění na regionálních výstavách.