„Pořád mi připadá jako zázrak, že se můžu odpoledne rozhodnout, že pojedu do Německa nebo do Rakouska, a večer tam být. Že můžete psát, o čem chcete, a nejste nikomu zodpovědný kromě svého vlastního vkusu. To je ohromný dar. Jsem šťastný, že jsem se toho dožil,“ řekl Marek Eben v rozhovoru pro Radio Proglas v souvislosti s listopadovým výročím.

Na druhé straně svým novým autorským CD upozorňuje na některé nešvary dnešní doby. „Přišel čas holin, obout si lakýrky si nedovolím,“ zní ústřední slogan pátého alba skupiny Bratrů Ebenů. Přímých úderů v nových písních najdeme ostatně více: Marek Eben si bere na mušku současné manažery s jejich kulturou zábavy („Prachy nejsou problém, každej jsme superstar“), čím dál přísnější kontroly na letištích („Prý ty plomby z amalgámu pískaj v bezpečnostním rámu“) i bulvární tisk („A tuhle taky psali, že nechala mě žena. Tak jí to říkám, je z toho zaražená“).

Čas holin však není pouze sbírkou trefných a často vtipných protestsongů. Zkušenou interpretku staré hudby Barboru Kabátkovou si skupina jako hosta například pozvala do krásné písně s názvem Routa. Od Vítězslava Nezvala si Ebeni zase vypůjčili známou báseň Sbohem a šáteček. A po určité absenci duchovních témat na minulém albu Chlebíčky se Marek Eben opět dostává k tomu, co u něj mnozí oceňujeme – k originálnímu vyznání víry a naděje. Téma zimních slev mu slouží jako metafora: „Člověk je jenom zrnko písku, co zapsal si někdo na soupisku. Tak s námi vítr sem tam věje, i nebe má však své výprodeje. Aspoň doufám.“ Na samém konci alba se Ebenové písní V Betlémě po dvaceti letech vracejí také k vánoční tematice. Jestliže kdysi Marek Eben ve své Koledě doufal, „že světlo přijde i do našeho chlíva“, tentokrát musí ústy oslovými klást otázku: „Co jsou ty lidi za spolek? Daří se jim skvěle, mají Spasitele, (ale) zahřát ho na těle musí osel a volek.“

Čas holin je velmi silné album. Přitom více než slogan o holínkách a lakýrkách by nám z něj mělo zůstat v paměti poselství z úvodní písně Nic není tak horký: „A bohatí nebudou vždycky bohatí a každé platidlo po čase doplatí. A přikryje nás prach tak jako Aztéky. A jenom láska, ta vytrvá navěky.“

To, že Čas holin patří k největším událostem českého hudebního podzimu, není pouze zásluha Marka Ebena jako autora. Bratři Ebenové si letos připomněli třicet let od vydání své první desky. Od roku 2002, kdy jim vyšlo třetí album Já na tom dělám, tvoří kapelu nejen tři bratři Marek, Kryštof a David, ale také tři zkušení muzikanti ze skupiny ETC… a kontrabasista Jaromír Honzák. Přitom práce každého z nich je pro výsledný dojem z písní důležitá. Bez svěžích aranží dechových nástrojů Davida Ebena, bez nápaditých kláves Kryštofa Ebena, bez přesné rytmiky nebo bez pečlivého producentského přístupu kytaristy Pavla Skály by dojem z Markových písní byl poloviční. „Kapela je sociální skupina, ve které má každý přednosti i chyby, a vy se je musíte naučit tolerovat. Jsou období, kdy se s kapelou vidíme častěji než s vlastní rodinou. A o kvalitě těch lidí vypovídá, že spolu vydrží,“ uvedl Marek Eben.