Dokumenty o komunismu na školách
Vydání: 2005/48 Křivda a uzdravení, 21.11.2005, Autor: Radek Gális
Po českých a moravských školách se rozběhl projekt společnosti Člověk v tísni nazvaný „Příběhy bezpráví – komunistické Československo“. Přináší 16 dokumentárních filmů různých režisérů, např. Pavla Štingla, Milana Maryšky, Heleny Třeštíkové nebo Olgy Sommerové. Po projekcích následují besedy s hosty, kteří komunistické bezpráví zažili na vlastní kůži.
Projekt, který odmítlo podpořit ministerstvo školství, se koná za přispění Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie a Národního filmového archivu. Organizátoři oslovili 4 800 škol, ke spolupráci se jich přihlásilo 330. „Pedagogové na školách nebyli lustrováni a od mnohých se nedá očekávat, že by objektivně informovali o nedávné minulosti. Mnozí se oprávněně obávají, že debata o událostech se může změnit v debatu nad jejich konkrétními životními postoji,“ říká ředitel projektu Karel Strachota, který vyzdvihuje zejména besedy s pamětníky. „Při každém setkání s politickými vězni si uvědomím, že mezi námi ještě žijí lidé, kterým se nedostává zasloužené pozornosti a úcty. Tito stateční lidé prošli neuvěřitelným peklem a zůstávají nezlomeni. Strašně mě mrzelo, že když se hlasovalo o Největšího Čecha, nikdo z nich se neobjevil ani v širší nominaci. Jako bychom na ně úplně zapomněli.“
BÝT KŘESŤANEM NENÍ NUDA
Slavnostního zahájení celého projektu se začátkem listopadu v pražském kině Perštýn zúčastnil i ThDr. Oto Mádr, kterého zájem mladých lidí o dokumenty potěšil. „Jde o to, aby se mladí neztratili v nějaké mlze či v příznivém a zábavném prezentování strašných let lhaní a vraždění,“ říká teolog, který byl komunistickým režimem ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí. „V mém veřejném procesu s katolíky byli dva mladí vysokoškoláci odsouzeni k smrti a popraveni,“ připomíná Mádr. „Tlak na člověka byl tehdy strašný. Málokdo byl tak obdarován, že se rozhodl jasně – buď, anebo. Mně se to podařilo, ale přiznám se, že ty nejkrutější metody na mě neuplatnili,“ říká Mádr. Zároveň dodává: „Chápu i ty, kteří byli na druhém břehu a poslušně pracovali pro negaci a smrt. Mnozí z nich se probudili až tehdy, když nás poznali v kriminále, kam se také dostali. Byli to političtí konvertité a nezřídka bylo jejich obrácení spojeno s konverzí ke křesťanství. Oslovilo je, když viděli, že my trváme na svém za každou cenu, protože Bůh je někdo, kdo si zaslouží třeba i oběť života. Vedli jsme spolu důvěrné rozhovory. Ukázalo se, že být křesťanem není nuda. Že je to báječný život, i když tvrdý.“ Oto Mádr let strávených ve vězení nelituje. „Jak bych mohl! Považuji je za veliký dar!“ (Více informací najdete na této internetové adrese.)
Sdílet článek na:
Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články