Ve Strážnici děti putovaly všemi kontinenty

Vydání: 2007/23 Když rodiče mluví dětem do života, 5.6.2007, Autor: Lenka Fojtíková

Na obyvatele všech světadílů bylo možné narazit minulou sobotu ve Strážnici. Doprovodným programem misijní poutě bylo totiž Putování kontinenty, které se uskutečnilo v rámci folklorního festivalu Dětská Strážnice v areálu zdejšího skanzenu.

„Přes pohádku děti přecházejí do konkrétního kontinentu. Pro stanoviště jsme pak vybírali hry a soutěže typické pro daný světadíl. V Austrálii je to například pastevectví, takže si děti mohly vyzkoušet podojit ovečky,“ uvedla hlavní pořadatelka Blažena Bučková. „Je to super. Těžko říct, co se mi líbilo nejvíc, protože všechno bylo skvělé. Nejlepší byl asi hod oštěpem,“ radoval se devítiletý Daniel Gavlas z Frýdku-Místku.
Za úspěšnou akcí, která byla neotřelou prezentací misijního díla, se skrývala perfektně odvedená práce dvou stovek dobrovolníků, kteří přitom za odměnu nedostali ani korunu. Pozvání strážnického kaplana přijalo také několik polských bohoslovců. Na jednom stanovišti zase děti učil bubnovat Jacques Celestin Moliba Bankanza z Konga, který žije v Praze. „Akce přibližuje Čechům neznámé kultury. Je tady fantastická atmosféra. Vůbec jsem nepočítal, že přijde tolik lidí,“ dělil se o dojmy.
Po příjemně prožitém dopoledni plném her a zábavy pod širým nebem následovala přednáška arcibiskupa Jana Graubnera a národního ředitele papežského misijního díla P. Jiřího Šlégra.
Při slavení mše svaté arcibiskup připomněl, že i Česká republika patří mezi misijní území. „Každý z nás by měl být proto misionářem tam, kde je, a přinášet druhým Boha svými skutky čisté lásky,“ řekl arcibiskup. Při mši se jedenadvacet dětí stalo členy misijního klubka. Slavnostním slibem se zavázaly, že se budou každodenně modlit za misie a odřeknou si nějakou sladkost, aby ušetřené peníze mohly poslat potřebným. Závěrečnou tečkou za zdařilou misijní poutí byl benefiční koncert Hradišťanu s Jiřím Pavlicou. „Výtěžek akce bude věnován na sirotčinec v Bangladéši, kde žije více než osmdesát sirotků. Už stojí. Teď potřebujeme peníze na chod a vybavení,“ připomněl P. Šlégr.