26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Tři poselství - výstupy 2. sněmovního zasedání

12. 7. 2005

|
Tisk
|

Poselství plenárního sněmu věřícím katolické církve v České republice

Vydání: 2005/29 Křesťanské knihy včera a dnes, 12.7.2005

Drazí  bratři a sestry,

na závěr Plenárního sněmu katolické církve v České republice, který se koná na posvátném Velehradě spojeném s úctou blahoslavené Panny Marie a svatých bratří Cyrila a Metoděje a u kořenů naší víry, vám posíláme srdečný pozdrav. Sněmovní dokument Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě, na kterém jsme pracovali, bude zveřejněn a stane se pro nás závazným až po schválení Svatým stolcem.

Dnes chceme vyjádřit svou vděčnost všem, kteří se za sněm modlili a přinášeli své oběti, všem, kteří se podíleli na práci sněmovních kroužků.

Dlouhodobá příprava i vlastní práce sněmu přinesla bohaté zkušenosti otevřeného dialogu, pokorného hledání, únavné práce i radosti ze společenství živé církve a z Boží přítomnosti. Je to společná zkušenost biskupů a kněží, řeholníků, řeholnic a laiků, členů sněmu i odborných poradců a spolupracovníků. V tom vidíme první plod sněmu a k podobné zkušenosti chceme pozvat i vás, kteří žijete ve farnostech a duchovních rodinách.

Velikost úkolu, tíha odpovědnosti i vědomí osobních hranic a omezených možností našeho společenství umocňuje naši důvěru v Pána, který je naší skutečnou nadějí a jistotou. On, pro nás ukřižovaný a zmrtvýchvstalý, je uprostřed nás jako ten, který přináší odpuštění a dává nový život. Zakusili jsme, že církev je i dnes živá, protože je tu přítomen živý Kristus. Tuto zkušenost přejeme a vyprošujeme každému společenství církve.

Uvědomili jsme si, že poklad víry nemáme jen pro sebe, dostáváme ho proto, abychom mohli být užiteční. Čím více trpí lidé kolem nás různými problémy a nedostatky, tím silněji cítíme povinnost nás křesťanů vydávat svědectví Kristu, aktivně se zapojit do veřejného života a dát své síly do služby společného dobra. To je jeden z velkých úkolů věřících laiků dnešní doby. V této službě světu je třeba spolupracovat i s křesťany jiných vyznání a s dalšími lidmi dobré vůle.

Abychom mohli splnit očekávání světa i poslání, které máme od Krista, a skutečně byli světlem, které svítí všem v domě, uvědomili jsme si, že je třeba prohloubit víru a duchovní život každého z nás i našich společenství a své křesťanství nepovažovat jen za věc soukromou, nýbrž veřejnou. Světlo, když se rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec. V době totality bylo důležité odvážné svědectví našich bratří a sester, kteří se nebáli pro Krista trpět. I dnes je třeba statečnosti a vytrvalosti k veřejnému vyznávání víry, jak slovem, tak i skutky.

Zabývali jsme se životem našich farností a přejeme si, aby naše farnosti, oživované malými společenstvími a církevními hnutími, byly městy na hoře, společenstvími, v nichž se mohou příchozí setkat s Kristem, který je osloví. Každá farnost ať je společenstvím, které oslavuje Boha nejen nedělní bohoslužbou, ale také vydává svědectví víry svému okolí a předává víru dalším generacím, osvědčuje víru službou lásky, aby mezi námi nebylo potřebných bez pomoci.

Upřímně děkujeme všem, kteří se aktivně podílejí na kráse bohoslužby, katechezi a výuce náboženství i budování charitního díla v jednotlivých farnostech.

Zvláštní pozornost jsme věnovali rodině založené na celoživotním věrném manželství muže a ženy a zdůrazňujeme její nenahraditelnost pro společnost. Vyzýváme příslušné politické činitele k úpravě zákonů ve prospěch přirozené rodiny a rodin s dětmi.

Zároveň si přejeme, aby se ve farnostech věnovala větší pozornost důkladné přípravě mladých lidí na založení rodiny. Je třeba dále rozvíjet církevní centra pro rodinu i pro mládež, která mohou v této oblasti významně pomoci.

Upřímně děkujeme všem, kteří se věnují křesťanské výchově dětí a mládeže ve svých rodinách, nebo v různých společenstvích, organizacích a křesťanských školách. Musíme konstatovat, že v této oblasti jsou před námi velké úkoly. Národ, který nemá děti, nebo je dobře nevychovává, nemá budoucnost.

S důvěrou a očekáváním se obracíme i k vám, mladí lidé, kteří se snažíte najít křesťanskou orientaci v životě a stavět své jistoty na Kristu, v němž nacházíte věrného přítele. Na vás záleží budoucnost národa a církve, ale o budoucnosti rozhodujete svými postoji už dnes. Děkujeme těm z vás, kteří jsou apoštoly svých vrstevníků a dovedou ukázat svým přátelům na Krista. Těm z vás, které Pán volá k vysokému ideálu zasvěcení se Kristu, vyprošujeme velkorysost a odvahu k dobrodružství s Bohem.

S vděčností myslíme na vás, kteří ve věku seniorů dáváte své síly a zkušenosti k dispozici pro společné dobro. Počítáme s vámi.

Nezapomněli jsme ani na vás, kteří jste sami, nebo procházíte těžkou životní situací, či těžkostmi stáří. Vaše trpělivé nesení každodenních povinností a těžkostí ve spojení s Kristem vytváří velmi cenné zázemí celé církve.

Žádný dokument nezpůsobí změnu k lepšímu, není-li uveden do života. Žádná náprava se nepodaří bez námahy a oběti. My však věříme, že křesťané Čech, Moravy a Slezska, kteří projevili tolik zájmu o obnovu církve, budou mít odvahu osobně i spolu s druhými se nasadit pro Krista, který nás tak štědře obdarovává. Proto se chceme společně podílet na ozdravění našeho církevního společenství. Bůh který nás miluje až do krajnosti, nám jistě dá potřebnou sílu i požehnání.

- - -

Sestry a bratři v Kristu!

„Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy! On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoliv tísni tou útěchou, jaké se nám dostává od Boha“ (2Kor 1, 3-4).

My, shromáždění na plenárním sněmu katolické církve, kteří jsme se sešli k druhému zasedání ve dnech 6. – 10. července 2005 na Velehradě, se obracíme k vám, milované sestry a bratři, abychom se podělili o plody naší mnohaleté sněmovní práce. Naše církev, pod vedením svých biskupů, je vděčna Otci, Synu a Duchu svatému, že žije uprostřed společenství věřících křesťanů evropského Východu a Západu. Pouto, které je mezi námi, si zvláště silně uvědomujeme zde na Velehradě, který je spojen s úsilím o dosažení jednoty mezi křesťany.

Dny naší společné práce a rozhovorů byly naplněny především vážnou snahou o obnovu života v Kristu a o naplnění poslání Božího lidu v katolické církvi. Pokusili jsme se najít odpovědi na otázky působení laiků v církvi a ve světě. Rovněž jsme se vážně zabývali otázkami života kněží, jáhnů a Bohu zasvěcených osob. Dotkli jsme se palčivých otázek pastorace, především postavení rodin, mládeže a lidí s jakýmkoli handicapem i lidí na okraji. Zamýšleli jsme se nad naší službou bližnímu a nad naším misijním posláním v české společnosti. Zakusili jsme i meze svého hledání, ale zároveň atmosféra našeho jednání byla plná naděje a očekávání na přispění Ducha svatého.

Musíme opětně vyznat s Janem Pavlem II., „že nemůžeme brát na lehkou váhu stará nedorozumění zděděná z minulosti, některá neporozumění a předsudky, které vůči sobě chováme“ (Ut unum sint, 2). Společné vyznání víry, jeden křest a jeden společný zdroj Boží pravdy v Písmu svatém jsou pevným a trvalým poutem, které nemůžeme opomenout. Znovu si uvědomujeme potřebu pokání, obrácení, odpuštění a obnovy.

Navíc společně čelíme – křesťané všech vyznání v Evropě – stejným výzvám: proměně evropské civilizace, nové religiozitě, migraci, stárnutí populace, sociální nespravedlnosti, terorismu atd. Společně hledáme odpověď v „solidaritě otřesených“, spolu s lidmi, kteří po hrůzách ideologií 20. století usilují o autentický život, darovaný nám křížem našeho Pána. Tato situace, v níž jako křesťané všech vyznání uskutečňujeme své poslání, nás vybízí, abychom využívali prostoru vzájemné spolupráce všude, kde je to jen možno.

Proto chceme vás i sebe povzbudit k tomu, abychom se nepřestávali vzájemně lépe poznávat, abychom se více než jindy učili jeden od druhého a prohlubovali vědomí vzájemné potřebnosti. Vděčně přijímáme všechny velké i nepatrné kroky ke vzájemnému sblížení, které byly v minulosti udělány. O nich radostně svědčíme, že jsou závdavkem onoho konečného daru Božího, kdy budeme moci v Duchu a Pravdě vyznat: Ježíš je náš jeden Pán, a žijeme společně v jeho církvi.

Věříme, že společná modlitba a skutky lásky uspíší toto dílo jednoty, které má v Duchu Svatém svůj počátek.

 - - -

Věřící, kteří se v těchto dnech spolu se svými biskupy sešli na Velehradě na sněmu katolické církve v České republice, posílají všem svým spoluobčanům přání dobra a pokoje.

Zamýšleli jsme se nad vnitřní situací naší církve a jejím postavením a posláním v české společnosti. Uvědomujeme si naši spoluzodpovědnost za věrohodnost církve i za stav celé země. Její problémy jsou pro nás výzvou, abychom posilovali odvahu lidí ke svobodě, vlastní odpovědnosti a solidaritě. Víme, že v tomto úsilí jsme zajedno s ostatními křesťany i všemi lidmi dobré vůle.

Protože „radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků“ (jak říká Druhý vatikánský koncil), cítíme se zavázáni podporovat život rodiny, výchovu dětí a mládeže. Leží nám na srdci rozvoj kultury a vzdělání, integrace menšin, osud lidí s handicapem, nezaměstnaných a lidí na okraji společnosti a nezapomínáme ani na ochranu životního prostředí. Všechny tyto snahy a úsilí jsou zachyceny ve sněmovním dokumentu Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě, který bude zveřejněn.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou