26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

'Tichounce se večer sklání, doznělo již klekání'

9. 5. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/19 Skauti včera dnes a zítra, 9.5.2007

Nejen velká mariánská poutní místa v Česku a ve světě lákají každoročně v květnu poutníky a ctitele Matky Boží. Ze širokého okolí proudí na malinký Boušín do kostelíka Navštívení Panny Marie nedaleko České Skalice a Červeného Kostelce zástupy věřících. Co je sem láká? Proč si tohoto místa uprostřed přírody nad údolím řeky Úpy všimla i Božena Němcová, která jej zvěčnila ve svém díle Babička?

„Asi díky zvláštní romantické atmosféře,“ vysvětluje Jindřich Řezníček z nedaleké osady Stolín. „Nejkrásnější to stejně bylo v době, kdy na Boušíně nebyla vůbec elektřina. Kostelík osvěcovaly svíčky pod křížovou cestou a hlavní oltář zdobilo dvanáct hvězd napájených autobaterií. Májová končila za šera a do něj jsme zpívali i my chlapi píseň Tichounce se večer sklání. Pak jsme odcházeli k řece a hlubokým údolím „přes potůčky“ domů do Stolína. Chodili lidé snad z každého stavení – a bylo i veselo, házeli jsme po sobě šišky a dováděli,“ vzpomíná boušínský poutník.
„Tradice je to odvěká,“ potvrzuje Marta Kolisková, starostka z nedaleké Slatiny, která žije na místní faře už šedesát let. Přistěhovala se sem se svými rodiči, kteří museli na nátlak komunistických mocipánů odejít coby aktivní účastníci památné orelské pouti na Svatém Hostýně z nedalekého města Červený Kostelec. „Náš kněz nám tenkrát říkal, že to tady ty tři měsíce, než komunisti padnou, nějak přežijeme. A vidíte, já jsem tu dodnes,“ usmívá se Marta Kolisková, ale veselí se z její tváře vytrácí, když dodává: „Maminka si pak ale stejně odseděla sedm let.“

STŘED V LORETÁNSKÉ LITANII
O první májové mši svaté a pobožnosti zaplňují kostelní lavice poutníci ze vsí a měst v okolí. Hlavní oltář s obrazem Navštívení Panny Marie od místního umělce Gustava Vacka zdobí čerstvé břízy a chrám zaplňuje vůně květin. „Dnes je první den měsíce května, měsíce Panny Marie, ale slavíme i svátek svatého Josefa. Modleme se za rodiny právě na tomto místě, o němž nejeden poutník prohlašuje, že sem jezdí hlavně proto, že je tu rodinná atmosféra,“ zdůrazňuje v promluvě P. Kubant a připomíná přítomným rodičům, jak Panna Maria podřídila celý svůj život slovům „staň se mi podle tvého slova“, i jak svatý Josef v celém evangeliu nemluví, ale vždy koná. „V našich rodinách se i dnes stává Boží láska díky vám rodičům hmatatelnou,“ připomíná P. Kubant. Na závěr zní zšeřelým kostelem místní „specialita“ – píseň Tichounce se večer sklání. „Víte, ale středem celé májové je pro mě hned po téhle písni Loretánská litanie. Kostel má nádhernou akustiku a varhaník Tonda Nývlt moc pěkný hlas,“ svěřuje se nám po bohoslužbě jedna z poutnic.
Kroky nejednoho z věřících pak po mši svaté směřují k modlitbě u nedaleké kaple a pramenu, kde se podle legendy uzdravila hluchoněmá dívka (viz níže). O výzdobu kapličky se dnes svědomitě stará třináct vnoučat Marty Koliskové, už třetí generace této rodiny, která zde vyrůstá.
JIŘÍ MACHÁNĚ





Kostelík na Boušíně
Farnost je zde zmiňována už v roce 1350, ale kostel pravděpodobně za husitských válek zpustl. Téměř o sto let později tu nechal Jan Litobořský z Chlumu postavit nový dřevěný kostel – jako poděkování za uzdravení hluchoněmé dcerky. Tak vznikla na Boušíně mariánská tradice a v širokém okolí známé poutní místo. Dřevěný kostel zanikl během třicetileté války. Dvě století po založení místní mariánské svatyně získal náchodské panství včetně osady Boušín italský šlechtic Ottavio Piccolomini a jeho potomek zde nechal zbudovat zděný jednolodní kostel ve stylu venkovského baroka, který se v nezměněné podobě zachoval do dnešních dnů. Na místní faře žil až do roku 1946 vždy kněz. Mezi nejvýznamnější patřil v letech 1847–1850 první kronikář Náchodska P. Josef Myslimír Ludvík. Nyní spravuje poutní místo červenokostelecký farář Petr Kubant. Pravidelné bohoslužby se tady konají každou neděli v 11 hodin. Májové pobožnosti pak každé úterý od 18 hodin.
(red)



Tam, kde je dnešní fara, stával před časy dvorec turyňského pána. Často sem dojížděl s malou dceruškou. Nebe jí dalo krásu, ale nemoc vzala ubohé se sluchem i řeč. Ovečky však jí rozuměly a ovčákův pes četl jí z očí. Jednou, když ji zlákalo jaro, vydala se k ovečkám sama. Cesty ji vedly, ale také svedly a zavedly v prales nad divou řekou. Temných hlubin se bála, ale studánka ve stráni ji zvábila, pramen osvěžil, a když v pláči spjala ruce k prosebnému „Zdrávas!“ – aby ji svatá paní z lesů vyvedla, stal se div: hluchá slyší, jak němé dosud rty šeptají živá slova, za štěkotem běží z lesa ven. Zahlédne dvorec, slyší zvonky oveček a radostně na žasnoucího pastuchu volá: „Bárto, Bárto!“
Na poděkování zázračného uzdravení daroval turyňský pán dvorec i s poplužím záduši a vybudoval na Boušíně mariánskou svatyni.
(Text legendy na boušínské kapli, jak jej zaznamenal červenokostelecký řídící Bohumil Kulíř.)
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou