26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Přijde Kristus, spasitel náš!

28. 11. 2006

|
Tisk
|

Vydání: 2006/48 Jak prožít advent, 28.11.2006, Autor: Jiří Macháně

Zpěv písně „Ejhle, Hospodin přijde“ a fialová liturgická barva roucha kněze oznámí 3. prosince všem účastníkům nedělní bohoslužby, že stojí na prahu adventu. Z pokladnice starých kancionálů vybral pro čtenáře KT a posluchače Radia Proglas devět adventních písní (rorátů) hudebník a kapelník Michael Pospíšil. Hovořili jsme s ním nejen o hudbě, ale i o tom, jak toto období prožívali naši předkové.

Co jsou to rorátní písně?

Když Fridrich Bridel vydal roku 1658 svoje Jesličky, nazval prvních šest písniček „Roráty aneb Písně adventní“. Byly a jsou to písně, které doprovázely věřící na jejich cestě k Vánocům. Lidé si je pak zpívali nejen při liturgii – při rorátní mši – ale i doma.
Samotné písničky mívaly třeba 18, 20 nebo i 60 slok. Dnes se bohužel spěchá, a tak se zazpívají tak tři... Roráty v těch mnoha slokách vyprávěly příběhy, přinášely hluboké duchovní poselství, které tak lidé mohli mnohem intenzivněji rozjímat.

Jak taková rorátní mše vypadala?
Každé (i malé) městečko mělo svoje roráty, takže kdybychom šli od města k městu, budeme nacházet rozdíly. Společné všem bylo to, že roráty trvaly dlouho – běžně i dvě hodiny. Chodilo se na ně v mraze a za tmy už v pět hodin ráno a roráty končily třeba až v sedm. Například v pražském týnském chrámu dostávali choralisté na kůru, aby moc nemrzli a mohli zpívat, ohřívané pivo. Zní to úsměvně a upřímně řečeno, chtěl bych je pak po těch dvou hodinách slyšet! Leccos se o rorátech dozvídáme z knížek, které vznikly jako pomůcky varhaníka. Ten si zaznamenával, co kdy zpívat a hrát podle toho, co se děje nebo říká u oltáře. Z toho by snad bylo možné rekonstruovat původní rorátní mši. Velmi pikantní mi přišlo setkání s jedním Američanem, který napsal o českých rorátech diplomovou práci.

Proč začínaly roráty tak brzy ráno?
Člověk doby barokní vstával velmi brzo a chodil spát velmi brzo. Způsob života tehdejších lidí byl jiný. Odvíjel se od světla a tmy v průběhu roku, nikoli od toho, co ukazují hodiny. Dnes jsme sešněrovaní časovými údaji a den nám začíná stejně v zimě jako v létě – škola v osm hodin, práce ještě dřív. Znám ale farnosti, kde se roráty konají i dnes. Lidé vezmou děti a s lucerničkou se ještě za tmy vypraví do kostela zpívat roráty. No a potom utíkají do práce a do školy. Pokud je možnost takovou mši ve farnostech sloužit a zpívat, pak to moc doporučuji.

V čem vidíte kouzlo rorátů?
Velikou radostí je vnitřní ticho, ačkoliv se písničky a chvály mohou zpívat i zvučně. Někdo říká, že muzika je „prokomponované ticho“. A to ticho je radostí, se kterou také svým zpěvem vyjadřujeme souhlas s poselstvím toho, co zpíváme. Může nám to pomoci i v adventu pochroumaném rámusem, uspěchaností nebo koledami, které hrají celý prosinec v obchodech, supermarketech, na ulicích a všude, kam jen člověk vkročí. Vždyť je to k zbláznění. Roráty znamenají také vlastní aktivitu, investici času, snahu a úsilí se je učit – a nakonec třeba i vstát a vyrazit do zimy a tmy na rorátní mši. To musí zažít každý na vlastní kůži.

Říká se, že některé roráty jsou staré pětset let...
Nařízení o zpívání rorátů prý vydal a nějaký ten peníz na ně pustil už Karel IV. Dochované písně jistě nejsou přesně ty, které nechal zpívat. Ale spousta středověkých melodií a rytmů prošla kupodivu celou renesancí a barokem až do 19. století a s drobnými či většími změnami se zpívají dodnes. Barokní kancionál třeba ze 17. století je docela dobrou sondou do tehdejší liturgické praxe. A to už byla zmiňována jako velmi starodávná!

Přiblížíte nám, jak vznikaly nahrávky rorátů, které čtenářům zahraje Radio Proglas (viz níže – pozn. red.) a které si mohou stáhnout z www.katyd.cz?
V létě děláme semináře, kde se věnujeme písničkám z kancionálů a čteme je ze starých notací. Vždycky se sejde výborná parta lidí, kteří mají chuť zpívat. Při listování kancionály se ani v létě nevyhýbáme adventním či vánočním písním. Právě tyhle lidičky jsem svolal k nahrání adventních písní, když se naskytla tato možnost a potřeba. Velmi dobře zareagovali a sjelo se jich skoro padesát! Každou písničku jsem prostě předzpíval, dal jim noty do rukou a oni opakovali. Taková byla praxe od 16. do 20. století, kdy předzpěváci nebo předříkávači zanotovali či zarecitovali text a všichni to pak opakovali. Melodii si pak snadno všichni zapamatovali. Velký dík patří pražským křižovníkům, kteří nám pro nahrávání laskavě propůjčili kapitulní síň, kde bylo teplo, protože když jsme písně natáčeli, byla venku zima. Nahrávali jsme sedm hodin a byly s námi i děti, které nebylo kam „odložit“. Běhaly, řádily, občas i koply do mikrofonu, takže na nahrávce najdete také nějakou tu „člověčinu“. Záznam rozhodně není studiově sterilní.

Podtitul našeho zpěvníčku zní Adventní písně z českých barokních kancionálů. Nebude to pro zpěváka příliš náročné, barokně kudrnaté?
Určitě ne. Základem je vždy velmi prostá a výrazná melodie. Mám pocit, že barokní autoři to řešili cestou nejmenšího odporu, která ale není proti dobrým hudebním mravům. Text je sice někdy kudrnatý – je však třeba vědět, že stará čeština byla trochu jiná řeč než naše. Když se třeba řekne „divná věc jest se stala“, tak to neznamená „stalo se něco podivného, podezřelého“, ale že se stalo něco mimořádného! Táž slova dnes zkrátka užíváme trochu jinak. Naši předkové dlouho zpívali a třeba trvalo i hodně slok, než se dostali k jádru... Zkusme to jako oni.

Jak se lze rorátní zpěvy naučit, jakou byste dal čtenářům radu?
Zkusit to. Není o čem se dohadovat a teoretizovat před „vydáním samotného zvuku“: prostě si písničku poslechnout a opakovat ji. Jak to dělají malé děti, jak to učí učitel ve škole. Není důležité, jak to má přesně být, protože přehnaná touha po dokonalosti k ničemu nevede. Čili: slyším písničku, tak ji zopakuju. Prostě žádný strach a do toho.


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou