Výstava připomíná mučedníky církve i vypravěče pohádek
Vydání: 2022/1 Papež: Sami si nevystačíme, 28.12.2021, Autor: Radek Gális
Příloha: Diecézní zpravodajství - Českobudějovická diecéze
Ze zdí shlížejí úsměvy i zamyšlené obličeje desítek lidí, kteří žili s Kristem a kvůli tomu trpěli během nacistické i komunistické totality. Výstavu Tváře muklovského Vatikánu, akrylových obrazů malířky s uměleckým jménem Claudi Ondok, otevřeli před Vánocemi na Teologické fakultě Jihočeské univerzity. Potrvá až do konce ledna.
Malířka s uměleckým jménem Claudi Ondok při vernisáži na Teologické fakultě s portrétem P. Josefa Ondoka. Snímek autor
Kriminál s humorem
Mezi portréty jsou např. umučený P. Josef Toufar, biskup Josef Hlouch či petrin Josef Petr Ondok, kněz, filozof a přírodovědec. „Jsem moc rád, že výstava se koná u nás, neboť P. Ondok zde vyučoval,“ řekl proděkan fakulty Michal Opatrný a připomněl i další osobnosti, které malířka zachytila. Ta přiznala, že umělecké jméno převzala po svém tzv. dědečkovi. „Neznala jsem Josefa Ondoka jako učitele teologie, ale jako dědu, kamaráda a přítele, vypravěče pohádek a dobrého člověka,“ řekla při vernisáži 10. prosince. „Nikdy nevzpomínal na kriminál a na křivdy. Neumíme si představit, co musel v kriminále zažívat. Všechno bral ale s humorem a na každé životní situaci dokázal najít něco vtipného a zábavného,“ svěřila se malířka.
Mezi portréty pak pokračuje: „Tihle lidé byli pro něj až do konce života velice důležití, protože knížku Muklovský Vatikán psal takřka na smrtelné posteli.“ Na spoluvězně podle ní vzpomínal P. Ondok s obrovskou úctou, láskou a humorem. „Když jsem tu knížku četla, přišlo mi líto, že nevím, jak tihle lidé vypadali. A tak při druhém těhotenství jsem si ji otevřela znovu a postupně poznávala i jejich tváře. Mé dceři se nejvíce zalíbil biskup Štěpán Trochta, salesián a učitel mládeže. Mám krásnou vzpomínku, jak dcerka sedí proti jeho obrazu a hází si s ním balónem,“ popisuje. Obrazy jsou pro ni způsob, jak tyto osobnosti představit mladší generaci, která většinu z nich nezažila. „A jestli malé děti budou na portréty reagovat, že si s nimi chtějí hrát, budu ráda,“ usmívá se výtvarnice s tím, že poznat život těchto osobností a vzít si z jejich příběhu inspiraci je to nejlepší, k čemu výstava může pobídnout.
(rag)
Sdílet článek na:
