Výstava o „putujícím“ oltáři
Vydání: 2023/32 Papež: V církvi je místo pro každého, 8.8.2023, Autor: Karel Pučelík
Příloha: Diecézní zpravodajství - Litoměřická diecéze
Nová výstava v Dubí vypráví příběh mariánského oltáře, který je svědkem dějinných zvratů posledního půlstoletí.
Vernisáž výstavy o „putujícím“ oltáři.Snímek Pavel Matoušek
Dům porcelánu s modrou krví v Dubí na Teplicku zve na výstavu s nezvyklým názvem „Madona na vandru“. Představuje příběh unikátního pozdně gotického mariánského oltáře z Fürstenau, který v průběhu několika staletí doputoval z Německa až do teplického oblastního muzea.
Podle posledních výzkumů oltář původně sloužil růžencovému bratrstvu při dominikánském klášterním kostele sv. Jindřicha v saské Pirně. „Na českém území tak máme jeden z nejlépe dochovaných pozdně gotických růžencových oltářů v Evropě. Nasvědčuje tomu nejen ikonografie oltáře, nýbrž i nábožensko-historický kontext,“ uvádí autor výstavy germanista a historik Jan Kvapil.
Unikátní poutní místo
„Putování“ oltáře začalo po zavedení reformace v Sasku, která se datuje do roku 1539, brzy poté byl z klášterního kostela odstraněn, načež se objevil na česko-německé hranici ve vsi Fürstenau. „Shodou okolností patřila Rudolfu II. z Bünau, což byl saský šlechtic, který se kvůli svému katolictví odmítl podřídit reformaci, pročež si zakoupil české panství Děčín, kam se i přestěhoval. Své saské panství Lauenstein, ke kterému patřila i ves Fürstenau, si ovšem ponechal. A to je zřejmě způsob, jak se oltář dostal do této pohraniční vesničky,“ vysvětluje Kvapil.
Další změny přišly na konci 18. století s josefínskými reformami, které omezovaly počet svátků a dnů volna a zakazovaly vícedenní poutě. Ty měly v regionu tradici a oblibu. Věřící z Krušnohorska chodívali například až na Svatou Horu u Příbrami. „Právě v této době vznikla jakási ‚undergroundová‘ pouť do sousedního Saska k Madoně ve Fürstenau, kterou čeští katolíci začali uctívat jako milostnou. Je doloženo, že v 19. století tam o první neděli po svátku Navštívení Panny Marie přicházely stovky poutníků samostatně i v procesích, avšak vždy bez kněží, z českých katolických vesnic na krušnohorském hřebeni,“ přibližuje Kvapil s tím, že poutníků bylo až 1 500. „V podstatě se jednalo o pozoruhodný unikát, v evangelickém kostele vzniklo katolické poutní místo. Takto to trvalo zhruba století,“ dodává s tím, že za poutníky se stahovali i kramáři. Dle dobových zpráv byly nejprodávanějším artiklem třešně.
I tento unikát však skončil. „V roce 1884 už toho ‚katolického mumraje‘ bylo na místní farníky moc, a proto při přestavbě záměrně odstranili oltář, který byl několik let uskladněn na místní dědičné rychtě. To se ovšem změnilo v roce 1887, kdy ho na přímluvu saské královny Caroly darovali do nově vybudované kaple v sousední české vsi Přední Cinvald. Tam posléze poutě pokračovaly dále až do druhé světové války,“ přibližuje. Ani Přední Cinvald (oficiálně nepřesně označovaný jako Přední Cínovec) už ale na mapě nenajdeme, protože byl po válce vysídlen a zcela srovnán se zemí. Oltář však zachránil pro kostel Nanebevzetí Panny Marie na Cínovci český Němec Karl Rudolf, který nebyl jako důlní odborník nuceně vysídlen do Německa.
Kromě výstavy, která bude otevřená až do 21. září, je možné si mariánský oltář připomenout na místě kaple na Předním Cinvaldu, spolu s kaplí ho totiž odborníci naskenovali a s pomocí rozšířené reality vytvořili 3D model. Madona z oltáře se rovněž symbolicky vrátila do evangelického kostela ve Fürstenau, kde byl českými umělci vytvořen moderní křídlový oltář s původní madonou „vytištěnou“ ze skla.
KAREL PUČELÍK
