Ty Jidáši nevěrný, cos to učinil?

Vydání: 2016/14 Papež vzpomněl na oběti útoků, 29.3.2016, Autor: Lukáš Peška

Příloha: Diecézní zpravodajství - Královehradecká diecéze

V některých obcích na Chrudimsku a Vysokomýtsku se nepřetržitě udržuje zvyk „vodění Jidáše“. Patří k Bílé sobotě a je zapsán v Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury.


O Bílé sobotě se mohli návštěvníci východních Čech setkat s tradicí vodění Jidáše v několika obcích na Chrudimsku a Vysokomýtsku, mimo jiné také ve Stradouni. Snímek Tomáš Kubelka

Úderem poledne se na Bílou sobotu začali u Staňkova statku ve Vraclavi scházet malí i velcí kluci z vesnice. Čekala je totiž společná náplň velikonočního odpoledne, a sice tradiční vodění Jidáše. Vlastní zvyk vodění Jidáše přímo navazuje na chození „hrkáčů“, kteří chodí po vsi od Zeleného čtvrtka, kdy zvony odletěly do Říma, až do Bílé soboty, kdy odpoledne začínají chlapci strojit „svého“ Jidáše. Mají důležitý úkol – obejít s klapačkami a řehtačkami celou ves a až na samý konec dovést prapodivnou postavu omotanou babykou a se špičatou čepicí na hlavě – Jidáše.

Zvyk vodění Jidáše se ve Vraclavi na Vysokomýtsku udržuje nepočítaně let. Jidášem se vždy stane ten nejstarší ze skupiny chlapců, kteří obstarávají po vesnici řehtání. V hierarchii kluků postoupil na vrchol a čeká ho zkouška dospělosti. Jaký má smysl vystavit se opovržení? Podle etnografů například snaha odčinit Jidášovu vinu, ale i prokázání schopnosti chlapce, který dosáhl patnácti let, být sám sebou.

„Obléci“ Jidáše není jednoduché. „Musíme ho od nohou až po krk omotat rolemi z babyky, což je zbytek lnu. Kombinace sazí a červené barvy pak dodá obličeji téměř ďábelský výraz, hlavu zakrývá vysoká špičatá čepice a fábory,“ uvedl Václav Šprojcar, který Jidáše strojí více než třicet let.

Nyní zbývá jen otevřít vrata statku a obchůzka může začít. Jidáš, který kráčí v čele průvodu a kterého prutem s trny „popohánějí“ párovníci, adepti na příštího Jidáše, má před sebou asi tříhodinovou namáhavou cestu. Lidé mu do bandasky pověšené na rukou vhazují drobné mince. Za Jidášem s párovníky pak kráčí ostatní chlapci. Roztáčejí kola řehtaček a vydávají tím pekelný zvuk. Řehtačky doslova překřikují říkanku odsuzující Jidášovu zradu a vybírají koledu – vajíčka, čokoládu, ovoce, ale i nějaký ten penízek.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Diecéze



Aktuální číslo 38 15. – 21. září 2020

Lesná se raduje z nového chrámu

Džbánek piva, koloběžka i miska horkého guláše jsou vyobrazeny vedle tradičních křesťanských symbolů na fasádě nového kostela v Brně na Lesné. Mají připomínat,…

celý článek


Světlo pro naši cestu životem

Asi každý máme tu knihu doma. Někteří na předním místě v knihovně, v pěkném provedení, jako novou. Jiným leží na dosah ruky nebo na nočním stolku už pěkně ohmataná.…

celý článek


Povzbudivé čtení na celý rok

Na knihkupecké pulty přichází nový Cyrilometodějský kalendář (CMK) na rok 2021. Co v něm naleznete, přibližuje jeho hlavní editor JAN PAULAS.

celý článek


Hledat Boží přítomnost ve světě

Biskup VÁCLAV MALÝ oslaví týden před svátkem sv. Václava své sedmdesáté narozeniny. Ačkoliv říká, že je slaví nerad, připomínáme je rozhovorem, v němž se ohlíží…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay