Toufarovské výročí v Želivu
Vydání: 2020/9 Křížová cesta Josefa Toufara, 25.2.2020, Autor: Pavel Sršeň
Příloha: Diecézní zpravodajství - Královehradecká diecéze
Dvoudenní konferenci „Josef Toufar – muž pro naši dobu“ hostil o uplynulém víkendu premonstrátský klášter v Želivu. Představil tak komunisty umučeného číhošťského kněze široké veřejnosti.
Biskup Vokál při toufarovské konferenci. Snímek autor
Organizátoři konference nabídli program v podobě přednášek, scénického čtení, literárního pásma či koncertu, jehož spojovací linkou byla právě osobnost arnoleckého rodáka P. Josefa Toufara.
Konference se konala v sále České nebe, a jak poznamenal básník a spisovatel Miloš Doležal, máme všichni naději, že do „nebe českých patronů“ jednou vstoupí i P. Josef Toufar. „S P. Tomášem Petráčkem můžeme dosvědčit, jaké zvláštní mimořádné okolnosti nás provázejí při našem pátrání, při tom spolupřebývání s Josefem Toufarem. Řada jich je až nesdělitelných,“ uvedl Miloš Doležal a pokračoval: „Do mé první knihy ‚Jako bychom zemřít měli‘ jsem kromě jiných fotografií, souvisejících se životem P. Toufara, chtěl zařadit snímky všech devatenácti svědků, kteří 11. prosince 1949 viděli v číhošťském kostelíku pohyb onoho křížku. Po mnoha pátráních mi zbývalo sehnat tu poslední fotku, starého mládence ze Zdeslavic.“ Doležal po ní pátral bezvýsledně celý rok. „Pak se stala taková banální věc. Jel jsem večer z Prahy, a ačkoli se bojím brát večer stopaře, jednoho přiopilého jsem vzal. Po chvíli povídání o tom, že připravuji knihu o Josefu Toufarovi a jaké mám patálie s jednou fotkou svědka události, mi onen stopař řekl, že tu fotku má doma, protože ten muž byl jeho prastrýc,“ líčil své zážitky Miloš Doležal, podle něhož je unikátní záležitostí i to, že se v roce 2015 našly na půdě číhošťské fary písemnosti Josefa Toufara, mezi nimiž jsou dopisy, náčrtky a kázání.
Komunistům to nevyšlo
Vůbec nejzásadnější je však podle Doležala nález filmových sekvencí, které se považovaly za komunisty zničené. Je na nich zachycen Josef Toufar na kazatelně číhošťského kostela, kam ho příslušníci StB dovlekli, aby natočili zinscenování tzv. číhošťského zázraku. „Josef Toufar mohl prožít pouze deset let kněžského života. Po jeho smrti se komunistický režim snažil jeho jméno pošpinit, zašantročit jeho tělo, nechat zmizet jeho příběh nebo ho uvést do zkarikované podoby. Po sedmdesáti letech však vidíme, že se stal pravý opak. Josef Toufar je mnohem známější, než by mohl být za svého života, jeho tělo bylo objeveno a navráceno podle jeho poslední vůle do jeho farnosti. A plnit roli prostředníka mezi člověkem a Bohem, pomáhat lidem na cestě k Bohu se mu dnes daří paradoxně ještě intenzivněji a mnohem většímu počtu lidí, než by mohl během svého pozemského života,“ řekl mimo jiné k osobnosti umučeného kněze P. Tomáš Petráček, postulátor diecézního procesu jeho blahořečení.
Biskup Jan Vokál v této souvislosti poděkoval Miloši Doležalovi a P. Tomáši Petráčkovi za jejich badatelskou práci, protože – jak řekl – bez nich by nebyla ani tato toufarovská konference v Želivu. „Byl bych rád, kdyby součástí našich modliteb a přímluv byla upřímná touha a prosba o vzájemné smíření všech v síle a moci Ducha Svatého, prosba o Boží milosrdenství pro všechny, kteří v oněch dobách selhali – ať už záměrně ze zlé vůle, nebo z lidské slabosti. Kéž je nám v tomto přístupu velkým příkladem velkorysost, dobrota, mírnost a laskavost P. Toufara a mnohých dalších osobností,“ řekl královéhradecký biskup Jan Vokál při sobotní slavnostní bohoslužbě za oběti komunistické zvůle.
PAVEL J. SRŠEŇ
