Vydání: 2023/15 Pospěšme na cestě, která nezklame, 11.4.2023, Autor: Radek Gális

Příloha: Diecézní zpravodajství - Českobudějovická diecéze

 
„Historický artefakt – část hřebu ze Svatého Kříže – byl od středověku považován za jednu z nejvzácnějších křesťanských relikvií,“ říká archeolog Pavel Břicháček ze Západočeského muzea v Plzni, který v Milevsku provádí výzkumy už od roku 1968.
Klášter vznikl v poslední čtvrtině 12. století na místě, kde už předtím stály jiné církevní stavby. „Přímo pod bazilikou nejméně tři ještě starší kostely. Klášter byl pozoruhodné a významné místo na kulturní mapě Evropy. O svou pozici přišel kvůli husitským válkám,“ tvrdí archeolog a uvádí svou verzi, osvětlující přítomnost Svatého Hřebu. „Relikvie měly ochranitelské funkce, a možná i proto byl tento předmět uschován ve zdi kostela sv. Jiljí, který byl farním kostelem pod správou kláštera a s ním i souvisel. Popustím uzdu fantazii a přenesu se do doby počátku husitských válek, kdy se milevští premonstráti dozvěděli, jak špatně skončili bratři v Sezimově Ústí. Nečekali, až i k nim přitáhnou Táborští a zlikvidují je. Jednu z nejvzácnějších relikvií uschovali do kostela sv. Jiljí a počítali s tím, že klášter tak bude chráněn,“ domnívá se.
Vzácný ultramarín
K vědcům, kteří hřeb koncem roku 2020 objevili, patří také geofyzik Jiří Šindelář ze spolku Naše historie. „I když přesně nevíme, o jaký předmět se jedná, středověkou společností byl nepochybně považován za svatou relikvii. Věda možná pokročí tak daleko, že zjistíme, zda má hřeb cosi společného s osobou Krista,“ říká geofyzik a vysvětluje, že hledání se podobalo scénáři dobrodružného filmu. „Proniknout do malinké dutiny v románském zdivu svatby kostela nebylo snadné a objev se nám podařil díky tomu, že jsme byli s vedoucím archeologického výzkumu Pavlem Břicháčkem tvrdošíjní. I když jsme výzkum třikrát ukončili, vždy nás něco donutilo vrátit se zpět. Práci jsme definitivně skončili až vyzvednutím hřebu.“
Archeologové objevili i zbytky dvou dřevěných schrán, z nichž jedna, která hřeb uchovávala, pochází z přelomu 4. a 5. století. Druhá, vnější, je z období vlády císaře Karla IV. čili ze 14. století.
Uvést do tajemství
Objevu si považují i řeholníci. „Když jsem se o nálezu dozvěděl, pro mě se nic zvláštního zpočátku nedělo, neboť tzv. Svatých Hřebů jsou mraky,“ přiznává P. Daniel Peter Janáček, OPraem, opat Královské kanonie premonstrátů na Stahově. „Moje skepse se však rozplývala, když Jiří Šindelář schránu analyzoval jako velmi vzácný nález ze 4. století. Nemůžeme ale hned jásat a projevovat nadšení. Pavel Břicháček pak určil, že zlato, z něhož je křížek, pochází z Malé Asie. To už jsme si řekli, že nás nález vede ke sv. Heleně, matce císaře Konstantina, a možná ještě dál,“ popisuje opat s tím, že pravost ale není podle něj tím zásadním. „Jde spíš o symbol. S relikviemi tzv. I. stupně, které odkazovaly k životu a utrpení Krista, mohly nakládat jen nejvyšší osoby. To ukazuje na fakt, že milevský klášter byl kdysi významnější víc, než si myslíme. Naši předchůdci měli relikvii ve velké úctě,“ připojuje.
Nicméně připomíná: „V relikvii neuctíváme kus železa, ale Kristův odkaz. Ostatky a relikvie nám mají něco připomenout, kamsi nás přivést a uvést do tajemství, mysteria. Pokud nás nález povede k zamyšlení nad těmi, kteří zde byli před námi, má svůj význam,“ dodává opat.