Vydání: 2022/7 Řeholníci oslavili svůj den, 8.2.2022, Autor: Karel Pučelík

Příloha: Diecézní zpravodajství - Litoměřická diecéze

Autorkou výstavy je afrikanistka a bývalá diplomatka v Zimbabwe Marie Imbrová. „S přednáškou o Emilu Holubovi jsem se před lety dostala do Děčína a ředitel tamějšího muzea mě požádal, zda bych se mohla více věnovat rodákovi z Děčína-Podmokel P. Ignáci Arnožovi. O misionáři a později biskupovi se toho totiž v Česku moc neví,“ vzpomíná Imbrová, která následně prošla několik archivů a hledala Arnožovy stopy i v zahraničí. Výsledkem je právě expozice, jejíž vernisáž je naplánována na 9. února, a otevřená bude až do 15. května.
Arnož se v Podmoklech narodil roku 1885. Po studiích na římském Bohemicu byl v roce 1910 vysvěcen na kněze a vrátil se do severních Čech, kde do roku 1919 působil jako kaplan na Jablonecku. V tomto období se dozvěděl o působení misijního řádu mariannhillských bratří a po zjištění, že v tehdejší Rhodesii zemřel jeho krajan, misionář z Ústí nad Labem, požádal o připojení k řádu a odjel do jižní Afriky.
„Řád získal v roce 1930 od jezuitů misie v oblasti Matabelska v dnešním Zimbabwe. Bratři se tehdy rozhodli, že tu obrovskou misii bude spravovat P. Ignác Arnož, jenž na to byl duchovně, odborně i lidsky způsobilý,“ popisuje autorka výstavy.
P. Arnož hned započal v těžkých podmínkách velké projekty. „Nepůsobil jen pastoračně, ale především jako správce. Musel misii rozšířit a udržet, proto pozval do oblasti také řeholní sestry, staral se o nemocnice. Tamní úřady nekladly důraz na dostupnost vzdělání, ale Arnož na něm lpěl, protože se jemu samotnému dostalo kvalitního vzdělání u bohosudovských jezuitů. V odlehlém území například vybudoval školu pro 800 dětí, kde se připravovali také budoucí kněží,“ zdůrazňuje Imbrová. V rodné zemi jeho působení nebylo tak známé i proto, že zprávy o práci v misiích publikoval v německém tisku.
Starost o rodnou zem
Vztahy ale udržoval i s lidmi v tehdejším Československu, třeba i s pozdějším kardinálem Josefem Beranem. Dopisy posílal i na Děčínsko. „Když byla jeho misie na vrcholu, byl jmenován titulárním biskupem bussiriským (zaniklá diecéze v Egyptě – pozn. red.) a svěcení proběhlo v květnu roku 1937 v litoměřické katedrále sv. Štěpána. Jeho světitelem byl německý biskup Antonín Alois Weber,“ vysvětluje Imbrová. „Podobně jako Weber byl z česko-německé rodiny a s litoměřickým biskupem sdílel i přání harmonických vztahů mezi oběma národy. Když ale začala válka, britské koloniální úřady ho vedly jako německého občana, což mu znesnadňovalo práci. Nemohl například přijímat do misie nové kněze. Rozsáhlou misii tak musel spravovat jen s malým okruhem svých spolupracovníků,“ dodává.
Apoštolským vikářem v Bulawayo byl biskup Arnož až do roku 1950. Plánoval, že se na důchod vrátí do vlasti, ale to se nepodařilo, protože se nakazil malárií a zemřel.