Kostel, který Pán Bůh držel na nitkách

Vydání: 2021/8 Postní doba pandemická, 16.2.2021

Příloha: Diecézní zpravodajství - Ostravsko-opavská diecéze

Karvinská Pisa. Právě tak je nazýván kostel sv. Petra z Alkantary v propagační akci, která má na území zaniklé Karviné přilákat návštěvníky. Svůj pohled na příběh kostela nabízí níže Karin Lednická, autorka úspěšného románu Šikmý kostel. Nedávno vyšel druhý díl zamýšlené trilogie.


Spisovatelka Karin Lednická u kostela sv. Petra z Alkantary. Snímek archiv autorky

Přiznám se, že slogan Karvinská Pisa ve mně vzbuzuje rozpaky. Proč? Protože opomíjí vše důležité, kvůli čemu by tam lidé měli zavítat. Mohli bychom se přidržet tradičního úhlu pohledu turistických průvodců a vyjmenovat stručnou historii této církevní budovy: vystavěna v barokním slohu v roce 1735 na území pastevecké obce Karviná. Vlivem extenzivní těžby uhlí v letech 1875–1995 poklesla o téměř čtyřicet metrů, nachýlila se a hrozilo její zřícení. Dvakrát jí musela být snížena věž. Nyní je šikmá téměř jako věž v Pise, což z ní činí turistickou atrakci.

Návštěvník, kterého tato informace přiměje přijet, dostane přesně to, o čem mluví slogan: vychýlenou budovu. Dorazí-li v čase, kdy probíhá akce Otevřené chrámy, vstoupí i dovnitř, absolvuje komentovanou prohlídku (chvála zdejším průvodkyním!) a leckdy ho přemůže závrať, protože lidský zrak a mozek si s nakloněnými stěnami neumí poradit. Obohacen o tento neobvyklý zážitek nasedne turista do auta a odjede.

Netuší, že během této krátké návštěvy vstřebal jen uzounkou výseč tragického příběhu kostela i města, které ho obklopovalo. Neví, že se vlastně nachází v historickém středu obce, který rozvoj uhelné těžby přesunul o kus dál na východ. Tam na sklonku 19. století vyrostl kostel mnohem větší, zasvěcený svatému Jindřichovi, kam se vešly čtyři tisíce věřících.

Demoliční výměr

Když v devadesátých letech P. Ernest Dostál sváděl sebezničující boj za záchranu šikmého kostela, na který už byl vydán demoliční výměr, vyslovil se, že „Pán Bůh drží kostel na nitkách“. Tento výrok by byl podle mého názoru mnohem lepším sloganem pro návštěvu zaniklé Karviné, protože sv. Petr z Alkantary není karvinskou Pisou. Je to Boží stánek, ve své prostotě až dojemně krásný, a zároveň poslední upomínka na lidi, kteří tady kdysi žili: rodili se, umírali, přiváděli na svět děti. Zapustili tady kořeny, než je demoliční výměry vyhnaly pryč. Mnozí se tomu bránili do posledních sil. Dnes na místě svých domů najdou louku porostlou býlím, náletový lesík nebo smetiště. Arogance, s níž bylo území staré Karviné nivelizováno, bere dech. Jako by se někdo snažil vytvořit dojem, že tady nikdy nikdo nerubal uhlí, že tady nikdo nežil. „Tohle je mnohem horší než Sudety,“ vyslovil se nedávno při procházce můj kamarád. A měl pravdu.

A mě napadá, že kostel sv. Petra z Alkantary možná držel Pán Bůh na nitkách právě proto, aby se stal trvalým mementem lidské pýchy.

KARIN LEDNICKÁ


 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Diecéze, Články



Aktuální číslo 25 15. – 21. června 2021

Modlitba na místě popravy

Nad sedmadvaceti kříži v dlažbě Staroměstského náměstí v Praze se v pondělí 21. června v 18 hodin sejdou společně věřící církví spojených v Ekumenické radě církví,…

celý článek


Svěcení a primice novokněží

Přinášíme tradiční tablo novokněží s termíny svěcení a primičních mší svatých

celý článek


Libuše Šafránková se vrací domů

Jako na půvabnou Popelku, laskavou filmovou maminku, šarmantní dámu i hluboce věřící ženu budeme vzpomínat na herečku Libuši Šafránkovou. Zemřela 9. června v 68 letech.

celý článek


Poprava pánů – symbol i výstraha

Čím nás staroměstské krveprolití z 21. června 1621 tak děsí i fascinuje ještě po čtyřech staletích? Ptáme se historika MICHALA STEHLÍKA – mj. spoluautora aktuální…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay