Vydání: 2022/35 Papež svolává všechny kardinály, 23.8.2022, Autor: Pavel Sršeň

Příloha: Diecézní zpravodajství - Královehradecká diecéze

Působil zde v letech 1965–1968. S postupem času jich bohužel ubývá. Mnohým tehdy mladým lidem, které otec biskup Karel v Trmicích sezdával, je dnes už přes sedmdesát. Těm, které tady křtil, je už kolem padesáti let.
Za prvé vyzdvihují jeho houževnatost, s níž čelil nepřízni života. Měl být v Hradci Králové a stát jako biskup v čele své diecéze, vést ji a posouvat ji dál. Namísto toho se po letech komunistického věznění nedobrovolně ocitnul v celkem zapadlém koutě severních Čech. Někdo jiný by na jeho místě rezignoval, propadl skepsi a poklesl na duchu. On ne. Žil tady naplno. Investoval do života v Trmicích stejné síly a stejný elán, jako by byl na biskupství v Hradci Králové. A to k němu začalo přitahovat davy lidí. Byl jako magnet. Lidem s ním bylo dobře a pro Trmice a okolí to bylo jedinečné a požehnané období.
Za druhé pak pamětníci zmiňují jeho optimismus. Byl to neuvěřitelně pozitivní člověk. Nebyla to však křeč nebo nějaká laciná póza. Otec arcibiskup Karel byl člověkem radosti. A jeho radost byla nakažlivá. Téměř pořád mu na tváři hrál lehký úsměv. A uměl se smát i šibalsky. Měl smysl pro humor a dokázal lidi k radosti strhnout.
A za třetí byl to muž pevné víry. Spoléhal na Boha a počítal s ním ve svém každodenním životě. Víra v Boha byla pilířem jeho dnů. Zajímavé bylo, že o své víře příliš nemluvil, nenutil ji lidem, prvoplánově neevangelizoval, ale víru jakoby mimochodem vyzařoval, a tak lidi k víře v Boha obracel.
Soudě podle jeho života tady to spíše bral jako cestu, kterou je mu dáno projít. A on jí šel rád, pevným krokem a se vztyčenou hlavou. Díky tomuto jeho postoji to pro místní farnost byla doba nebývalého duchovního rozkvětu a kreativního a radostného života z víry. Slovo vyhnanství všechnu tuto krásu a bohatství zakrývá.
Nejde o nějaké konkrétní dílo, ale svým způsobem jde o cosi daleko cennějšího. Zanechal tu po sobě důležité poselství. Stručně by se dalo formulovat asi takhle: Nikdy – a za žádných okolností – se nevzdávejte a ničeho se nebojte. Je s vámi Bůh, a proto jste neporazitelní. Tento jeho odkaz máme my pamětníci nesmazatelně vrytý v srdci. Hodně silně se projevil například kolem roku 2009, kdy se trmická farnost ocitla ve čtyřicetimilionovém dluhu a následně v insolvenci. Dodnes jsme já a mnozí další přesvědčeni o tom, že nebýt strhujícího příkladu otce arcibiskupa, nebyli bychom se odvážili pustit do díla, které se všem rozumným lidem muselo jevit jako čirá beznaděj, a nebylo by se nám podařilo zachránit trmický kostel tím, že jsme sehnali peníze a koupili ho.
Už nějakou dobu jsme uvažovali nad tím, jak otce arcibiskupa Karla v Trmicích zviditelnit. Jeho pamětníků postupně ubývá, ale jeho stopa tady by měla i budoucím generacím zůstat na očích. Jednomyslně jsme se shodli na tom, že chceme, aby připomínka jeho osobnosti byla důstojná a estetická. Oslovili jsme pana sochaře Libora Piskláka a společně s ním jsme zvolili variantu vytvoření bronzové busty a dvou pamětních desek. Jedna z nich ponese základní informace o arcibiskupu Karlovi a druhá bude připomínat záchranu trmického kostela, o níž jsem se už zmínila.