Zatím nic není zakořeněné
Vydání: 2023/35 Papež poprvé v Mongolsku, 29.8.2023, Autor: Filip Breindl
Papeže Františka přivítají v Mongolsku i farníci P. JAROSLAVA VRACOVSKÉHO z Šovó na předměstí Ulánbátáru. Český salesián působí v Mongolsku od roku 2016. Pro KT prozrazuje, že k misiím ho inspiroval právě František.
Farnost Šovó na předměstí mongolského Ulánbátáru má nový kostel, který letos 15. srpna posvětil kardinál Giorgio Marengo. Vpravo od něj je P. Jaroslav Vracovský SDB.Snímek archiv J. Vracovského
Jak moc Mongolsko prožívá papežskou návštěvu?
Katolická církev přípravou žije intenzivně. Celkově pro Mongolsko jako buddhisticko-šamanistickou zemi ale papež tolik neznamená. Samozřejmě pro politiky má návštěva takové globální osobnosti velký význam, ale obyčejní lidé, kteří pasou, kočují, mají jiné starosti. Žijí ze dne na den, mnozí v chudobě, velké jednoduchosti. Pro ně se to jeví jako návštěva z jiného světa.
Jak z tohoto jiného světa svědčit o křesťanství?
Je tu typická nomádská kultura, což se ostatně podobá biblickým praotcům. Proto inkulturace, způsob, jak se přiblížit srdci Mongola a šeptat do něj evangelium, je pro misionáře nesmírně obtížný, také kvůli náročnému jazyku. Vidíme ale také, že místní lidé jsou velmi otevření a skrze vztahy a přátelství je možné se s nimi dělit o poklad víry.
Jací jsou mongolští katolíci?
Lidé mají zlaté srdce, ale z pohledu vzdělání jsou jednodušší. I když jsou pokřtěni, do kostela pravidelně nechodí, nemají tu kulturu neděle, navíc mnohdy musejí pracovat celý týden. Církev ale nestojí jen na pokřtěných katolících, je otevřená všem příchozím a hledá ty, kteří nejsou v užším kontaktu.
Daří se ve větší míře místní obyvatele seznamovat s křesťanstvím?
Zatím nic není zakořeněné, jsme v prostředí různých asijských náboženských tradic, kde obecné povědomí o křesťanství chybí. Mnoho věcí se ale postupně vyvíjí, zlepšuje se také zázemí, i my jsme teď otevřeli nový kostel. My tu spíše vnímáme každodenní problémy, ale lidé, kteří přijíždějí zvenčí, zaznamenávají určitý posun.
Překonáváte tedy určitou izolaci Mongolska?
Mongolsko je sevřené mezi Ruskem a Čínou. Byla to druhá komunistická země na světě po Sovětském svazu. I do zdejší chudoby prosakuje konzumní styl a skrze televize v jurtách mnoho lidí žije svůj sen, ať už reálný či nereálný, který se točí kolem peněz. Tohle někdy převáží nad hledáním smyslu.
Co může mongolské církvi papežská návštěva přinést dlouhodobě?
Obávám se, že jako mladičká, křehoučká místní církev nemáme větší kapacitu využít tu návštěvu víc k evangelizaci celého národa, ale i pro naši obec věřících a prohloubení jejich víry. Ale v okamžiku, kdy se svět bude dívat na Mongolsko, můžeme přiblížit zdejší misii. A třeba pro tuto práci získat větší podporu zvenčí.
Papež bude pouze v hlavním městě Ulánbátáru. Bude mít možnost poznat církev z periferie?
Salesiánský spolubratr Andrew, který přípravy návštěvy koordinuje, se snaží o to, aby papež mohl hovořit s místní hrstkou věřících a misionářů. Není jednoduché ten časový prostor pro periferie uhájit, protože sem míří mnoho biskupů a kardinálů z celé Asie i z Vatikánu. Před katedrálou budou v sobotu lidé z jednotlivých farností, i z naší tam pojedeme autobusem. Věřím, že tam prostor pro setkání bude.
A jak se sám těšíte na papežovu návštěvu?
V tom, že jsem teď už osmý rok v Mongolsku, má tak trochu prsty, protože mě inspirovalo poselství jeho exhortace Evangelii gaudium: vyjít a nabídnout Krista všem. Jeho misionářský přístup posunul mé uvažování až k rozhodnutí odejít kvůli Pánu Ježíši do zahraničí.
FILIP BREINDL
Sdílet článek na:
Sekce: Články, Zahraniční, Zpravodajství
