26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Ugandská škola pod ochranou sv. Jana Nepomuckého

19. 11. 2009

|
Tisk
|

Vydání: 2009/47 Josef Lux po 10 letech, 19.11.2009

Už devět let podporuje díky dárcům v Česku Arcidiecézní charita Praha vzdělávání těch nejchudších dětí v Ugandě. Na venkovských školách, ať už státních či soukromých, však chybí kvalifikovaní učitelé, děti se tísní v temných neomítnutých třídách, nemají žádné učebnice ani učební pomůcky, k obědu dostávají jen řídkou neslazenou kukuřičnou kaši a učitelé je často bijí kvůli maličkostem. Lidé v pražské arcidiecézní charitě proto dospěli k rozhodnutí: postavit vlastní školu. O projektu hovoříme s Kateřinou Karáskovou, která na vybudování školy sv. Jana Nepomuckého pracuje přímo v ugandské Kitule.

Proč stavíte vlastní školu?

Došli jsme k závěru, že pokud chceme ugandské školy změnit, musíme postavit vlastní. Není nám lhostejné, jak jsou děti sponzorované prostřednictvím Adopce na dálku® vzdělávány. Chceme dát dětem dobré základy na kvalitní škole a zároveň chceme ukázat, že se to dá dělat i jinak, než tu je zvykem. Doufáme, že se naše škola stane vzorem i pro ostatní. Do budoucna plánujeme vybudovat také vlastní střední školu, na níž budou pokračovat ti nejlepší studenti, které bude studium skutečně bavit. Ostatní navážou ihned po základní škole na našem technickém institutu sv. Karla Lwangy v Malongwe, kde se naučí užitečnému řemeslu, které jim umožní zůstat na vesnici a vydělat si na živobytí.

Proč byla vybrána Kitula?

Vesnice Kitula – v místním jazyce luganda znamená kitula lilek – byla vybrána ve spolupráci s naším dluholetým místním partnerem, diecézí Lugazi, která nám bezplatně pronajala tříhektarový pozemek na stavbu. Důležité pro volbu místa bylo i to, že necelých pět kilometrů od Kituly stojí česko-slovensko-uganská nemocnice sv. Karla Lwangy. Tam mají děti přístup ke zdravotní péči.

Jak se v této vesnici žije?

Nuzně. Většina obyvatel přežívá na matoke (zelených banánech), kukuřici, kasavě, fazolích a samozřejmě lilcích. Vše si pěstují na malých políčcích většinou pouze pro vlastní potřebu. Vesnice nemá zavedenu elektřinu a pro vodu si lidé chodí k pramenu. O mnoho dětí se starají jejich prarodiče a vzdálenější příbuzní, protože rodiče zemřeli na AIDS. Obyvatelé Kituly ani okolních vesnic nemají peníze na to, aby mohli svoje děti posílat na školy ve městě, a místní školy bohužel trpí všemi výše uvedenými neduhy.

Jak na záměr pražské charity reagovali místní lidé?

Záměr jsme nejdříve konzultovali se starostkou Kituly Namudu Zaituni, která je sama ředitelkou soukromé muslimské školy. Byla nadšená a okamžitě nám přislíbila spolupráci. Svolala lidi z vesnice a novinku vyhlásila. K práci na stavbě se pak přihlásilo mnoho mužů žijících v jejím okolí.

Kolik dětí bude školu navštěvovat?

V budoucnu až 320 dětí. V každé z osmi tříd se jich bude učit kolem čtyřiceti. V našich podmínkách to sice vypadá jako hodně, ale v Ugandě, kde se běžně tísní ve třídě klidně i sedmdesát žáků, je tento počet luxusem. Příští rok začneme s prvními čtyřmi třídami, od poslední třídy školky po třetí třídu. Každý rok pak budeme jednu třídu přidávat.

V jaké fázi je nyní stavba?

Čtyři třídy jsou postaveny, zastřešeny, omítnuty, mají nasazena okna i dvěře. Pracuje se na stropech a podlaze. Téměř dokončený je i administrativní blok s ředitelnou, sborovnou a knihovnou. Dodělává se kuchyň a jídelna. Hotové jsou záchody pro žáky i pro učitele. Celý pozemek byl oplocen. V září jsme na školním pozemku naseli kukuřici a fazole. Pokud vše dobře dopadne, bude se sklízet v lednu příštího roku. Děti tak budou mít zajištěnou porriadge (řídká kukuřičná kaše) k snídani a posho (hustá kukuřičná kaše) a fazole k obědu. Stavbu chceme ukončit na konci příštího roku. Dostaví se další čtyři třídy a další ubytovny pro učitele.

Jak se liší ugandská škola od české?

V Ugandě bohužel chození do školy automaticky neznamená, že se děti skutečně něco naučí. Žáci se většinou učí v chatrčích a provizorních přístřešcích, v polorozpadlých budovách kostelů a často jen tak pod stromy. Velikost třídy bývá mezi 40 a 100 dětmi, které pokud mají štěstí, sedí namačkány v lavicích. Ve školách chybějí učebnice a další knihy. Žáci proto zbytečně tráví čas tím, že si opisují dlouhé texty z tabule, často aniž by jim pořádně porozuměli. Důraz je kladen na memorování informací a dosahování bodů při testech. Rozdíl je i v učitelích a jejich disciplíně. Mnohým ugandským učitelům chybí kvalifikace a mají velmi nízké platy. Aby učitel uživil svoji rodinu, musí mít ještě další zaměstnání, což většinou bývá na úkor práce ve škole. Kromě toho škola, a to i ta státní, která by měla být zdarma, stojí peníze. Rodiče musí dětem zaplatit obědy, uniformy, školní pomůcky a spoustu dalších poplatků na rozvoj školy. Mnoho dětí, především sirotků a těch, kteří mají více sourozenců, proto do školy chodit nemůže anebo ji musí předčasně ukončit.

Čím bude škola sv. Jana Nepomuckého specifická?

Naším hlavním cílem je předevšm to, aby děti měly školu rády a aby si z ní odnesly znalosti a dovednosti, které se jim budou v životě opravdu hodit. Školní budovy budou barevné. Prostředí kolem školy bude bezpečné a příjemné. V knihovně bude dostatek učebnic a knih v lugandě a angličtině, noviny, časopisy, slovníky, atlasy. Děti budou mít možnost sportovního vyžití na hřišti, různých prolézačkách a houpačkách. Učitelé budou dodržovat rozvrh hodin, budou povzbuzovat děti, aby diskutovaly a projevovaly vlastní názory, psaly příběhy a vytvářely učební pomůcky z místních materiálů. Bude se dbát na to, aby děti probranou látku skutečně pochopily. Děti budou respektovány a nikdo je nebude bít.

Budete se tedy výrazně lišit od běžných ugandských škol…

Kromě předmětů předepsaných ugandskými osnovami se žáci naučí mnoha dalším věcem, jako vaření, rukodělné výrobě, moderním zemědělským metodám, základům podnikání a práci na počítači. Chceme v dětech už od nejútlejšího věku vypěstovat základní hygienické návyky, smysl pro pořádek a vztah k životnímu prostředí. Plánujeme zařadit i spoustu mimoškolních aktivit – kroužky zpěvu, tance, divadlo, kreslení, různé sportovní hry a školní výlety. Děti budou dostávat denně výživné jídlo. Budou také chodit na pravidelné preventivní prohlídky, očkování a bude o ně postaráno v případě nemoci či úrazu v naší česko-slovensko-ugandské nemocnici v Buikwe. Škola bude centrem osvěty i pro děti, které nemohly do školy chodit, a to formou sobotních volnočasových aktivit a osvětových programů.

Jak bude do budoucna zajištěno financování školy?

Školní poplatky budou financovány pražskou arcidiecézní charitou. Většina dětí bude sponzorována dárcem z České republiky. Po roce činnosti by měla škola získat licenci od ugandského Ministerstva školství a sportu, po dalších dvou letech pak registraci, na jejímž základě si může zažádat o státní podporu. Škola bude předána diecézi Lugazi po uplynutí 49 let.

Mohou se nějak zapojit lidé v Česku?

Lidé mohou přispět na stavbu a vybavení školy na účet ADCH Praha. Mohou také darovat anglické dětské knihy, CD a DVD s anglickými pohádkami a písničkami. Do projektu se také mohou zapojit jako dobrovolní učitelé.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou