Terorista, nebo člověk, který chtěl mír?
Vydání: 2004/48 Přichází advent, 20.11.2004, Autor: Kateřina Beščecová
Palestinský vůdce Jásir Arafat zemřel
Zatímco někteří Palestinci
doufají, že mírová jednání po Arafatově smrti mohou být snazší než doposud, jiní
nad jeho smrtí pláčí. Viděli v něm totiž vůdce, který je schopen hájit
palestinské zájmy a ještě je „protlačit“ do popředí celosvětového dění. Pro
kritiky však byl jen překážkou k demokracii, člověkem, který ukázal, že
terorismus v dnešním světě funguje. A ještě k tomu byl v roce 1994 vyznamenán
Nobelovou cenou míru...
„Smrt Jásira Arafata přišla v době narůstající diskriminace,“ uvedl palestinský korespondent vatikánského rozhlasu. „Muslimové nutí křesťany k prohlášením loajality k intifádě, někdy vyvlastňují jejich domy a půdu. A úřady tomu jen přihlížejí,“ dodal.
„KRÁL JE MRTEV, AŤ ŽIJE NOVÝ KRÁL?“
„Arafat je mrtev jen několik hodin, a už se rozdělují nitky moci, které svíral v dlaních,“ informovala o situaci v Palestině zpravodajka BBC Lucy Williamsová. Již několik dní před Arafatovou smrtí se spekulovalo, kde a jak bude pohřben. A hned po jeho úmrtí v pařížské nemocnici složil předseda palestinského parlamentu Ravhí Fattúh přísahu jako prozatímní prezident. V úřadu má být maximálně šedesát dnů, než proběhnou volby. Bývalý premiér Mahmúd Abbás se stal prozatímním předsedou Organizace pro osvobození Palestiny.
Předseda Francouzské biskupské konference, arcibiskup Jean-Pierre Ricard vyzval osoby zodpovědné za Izrael a palestinské oblasti, aby měli politickou odvahu k mírovému řešení situace v oblasti. „Myslíme na budoucnost tohoto národa, jeho očekávání i strasti,“ řekl.
KONDOLENCI ZASLAL I PAPEŽ
Na pohřbu, který se konal 13. listopadu v Káhiře, byla přítomna také delegace Svatého stolce, v čele s latinským jeruzalémským patriarchou Michaelem Sabbahem. Při této příležitosti zazněly zvony ve všech katolických kostelích ve Svaté zemi. Kondolenci k úmrtí Arafata zaslal také papež Jan Pavel II. V telegramu (podepsaném státním sekretářem Angelem Sodanem) adresovaném předsedovi palestinského parlamentu, prozatímnímu prezidentovi Ravhímu Fattúhovi, vyjadřuje papež Arafatově rodině i palestinskému národu a jeho představitelům svou blízkost. „Modlím se, aby hvězda harmonie brzy zazářila nad Svatou zemí a aby oba národy, které v ní přebývají, žily ve vzájemném smíření jako dva nezávislé a suverénní státy.“ Agentura Kathpress v této souvislosti citovala ředitele tiskového střediska Svatého stolce, Joaquína Navarro Vallse. Ten Arafata označil za „vůdce s velkým charismatem, který svou zemi miloval a pokoušel se ji přivést k nezávislosti“.
VZTAHY S VATIKÁNEM
První papežská audience Jásira Arafata se uskutečnila v září 1982. Konala se na protokolárně nejnižší úrovni, ve vedlejší místnosti vatikánské audienční haly. I tak proti ní zaznělo mnoho protestů, křesťané i někteří Izraelci ji označili za „mezinárodní ocenění teroristy“. Plánovaná audience se z pěti minut protáhla na pětapadesát. „Během svých dalších deseti návštěv Vatikánu už Arafat vstupoval hlavní branou,“ uvádí ve své zprávě pro agenturu Kathpress její korespondent Johann Schidelko. „Pro Vatikán, kterému Svatá země, její oba národy i tamní křesťané obzvlášť leží na srdci, se stal Arafat klíčovou osobností. A Vatikán zase získal své sympatie u Palestinců,“ uvádí Schidelko.
Opakovaně zval Arafat Jana Pavla II. do Svaté země. Nejprve do pásma Gazy, pak do Betléma. „Očekáváme Vás, Vaše svatosti,“ vybídl papeže při návštěvě Vatikánu v roce 1999. Tato návštěva se uskutečnila v březnu roku 2000. Už méně známá je podle viceředitele Vatikánského rozhlasu P. Andrzeje Koprowskeho skutečnost, že Jan Pavel II. chtěl navštívit Svatou zemi a místa Abrahamova putování, ale irácký diktátor Husajn mu nedovolil přijet do chaldejského města Uru. Arafat tehdy napsal Saddámu Husajnovi list, ve kterém mu důrazně vytkl jeho lidskou i politickou chybu - ale bez výsledků. „Aniž bychom chtěli přemalovat narůžovo politickou historii, za připomínku stojí, že Arafat byl prvním arabským politikem, který přiznával Izraelcům právo na vlastní stát a zároveň usiloval o uznání palestinského státu pro Palestince. Musíme doufat, že gesta toho druhu v nejbližší budoucnosti převládnou nad gravitačními silami vyvolanými únavou a zoufalstvím na obou stranách konfliktu,“ řekl na závěr P. Koprowski.
* * *
O Arafatově vztahu ke křesťanům se vyjádřil také jeruzalémský latinský patriarcha, mons. Michael Sabbah:
Jaký byl podle vás vztah Arafata ke katolíkům ve Svaté
zemi?
Arafat dlouhou dobu platil za teroristu, ale po první audienci
u Svatého otce na sebe upoutal světovou pozornost. Mj. říkal, že Palestina se
svou bohatou křesťanskou kulturou nepatří pouze Palestincům či Izraelcům, ale
celému světu. Staral se o křesťany a jejich kostely. Důkazem toho bylo třeba
slavení Vánoc a dalších křesťanských svátků či dosazení křesťanů na vedoucí
místa ve městech a obcích s velkým počtem křesťanů, jako je Betlém, Beit Sala,
Beit Sahour. Jeho univerzální vize překonávala nacionalismus a doufejme, že bude
pokračovat dále, i za nových vůdců - jak v Palestině, tak v Izraeli.
Jaké máte na Arafata vzpomínky vy osobně?
Vzpomínám, jak se
modlil o Vánocích, přestože nebyl křesťan. Obdivoval andělský zpěv - „Sláva na
výsostech Bohu a pokoj lidem dobré vůle“. Na naše telefony odpovídal ihned. Stál
při nás. Několikrát zasáhl při diskusích mezi křesťany a muslimy, hlavně v
oblasti Betléma, a osobně dohlížel na usmíření obou stran.
(vat)
Hrob Jásira Arafata v komplexu Mukata v Ramalláhu, kam byly jeho ostatky převezeny po oficiálním rozloučení v Káhiře, je stále obklopený lidmi, kteří se přišli poklonit památce zesnulého palestinského vůdce.
Sdílet článek na:Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články
