„Jsou dvě logiky myšlení a víry: strach ze ztráty spasených a touha spasit ztracené“ – zdůraznil papež ve své slavnostní homilii ve svatopetrské bazilice. Podle něj tyto dvě odlišné cesty kladl svým posluchačům před oči Ježíš a totéž má činit dnešní církev. Protože na jedné straně je zde strach, který „odsouvá rizika na okraj a nakaženého člověka co nejvíc vzdaluje od zdravých“, a na druhé straně „Bůh, který svým milosrdenstvím objímá a přijímá, přetváří zlo v dobro, odsouzení ve spásu a vyloučení ve zvěstování“.

 

Byl zrovna ve slumu

 

Nejde přitom jen o malomocné a nemocné, ale také o lidi, kteří mají za sebou morální pády – a právě zde vidí František úkol pro kardinály. Mají sloužit církvi právě tak, aby „křesťané povzbuzeni naším svědectvím nebyli pokoušeni být s Ježíšem, a přitom nebýt s těmi, kdo jsou na okraji“.

 

Papež František zřejmě pečlivě vybíral nové členy kardinálského sboru, neboť ti přesně zapadají do ideálu vytčeného tímto kázáním. Uruguayský arcibiskup Daniel Sturla Berhouet zrovna prováděl pastoraci ve slumech v Montevideu, když se dozvěděl, že ho papež jmenoval kardinálem. Vyjádřil se, že jeho nejvyšší prioritou zůstává pomoc mladým lidem v nejchudších čtvrtích města.

 

O panamském biskupu Josem Maestrojuanovi, který byl také začleněn mezi volitele příštího papeže, je známo, že se angažoval jako prostředník při konfliktu ohledně těžařských povolení na územích domorodých etnik. Mexický arcibiskup Alberto Suárez Inda z Morelia zase pracuje v té části Mexika, jež je dnes najvíc zachvácena násilím proti církvi. Podle arcibiskupa Furtada, nového kardinála z Kapverd, musí být církev učitelkou se srdcem matky, která by měla pomáhat rozbitým rodinám „praktickými stimuly a vítajícími gesty“.