26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Středoafrická republika ve víru povstání

10. 4. 2013

|
Tisk
|

Osobní svědectví o situaci v hlavním městě Středoafrické republiky Bangui během povstání zaznamenal tamní rezident výtvarník Didier Kassaï.

Vydání: 2013/15 Nadace Renovabis pomáhá už 20 let, 10.4.2013, Autor: Alena Scheinostová

Sobota 23. března 2013
Kolem poledne jsou slyšet výstřely, které ohlašují začátek bojů u bran Bangui. Vojáci FACA - středoafrické ozbrojené síly a jihoafričtí vojáci na jedné straně (stojící za dosavadní vládou prezidenta Françoise Bozizého, ) a rebelové z organizace Séléka na straně druhé navzájem čelí výstřelům z děl a kalašnikovů, z nebe ostřeluje pozice rebelů helikoptéra. Obyvatelé města v panice pobíhají všemi směry. Někteří, zejména ženy, nosí na hlavách pytle se základními potřebami nebo tahají kufry a vyděšené, vyčerpané děti. Jiní si nesou zásoby nakoupené na trzích, které zatím stále zůstávají otevřené, aby se lidé stihli před nepokoji předzásobit. Hřmění vybuchujících dělových střel a výstřely z těžkých kulometů rozechvívají stromy a střechy.

Na sklonku odpoledne boje ubírají na intenzitě. Vypnuli proud. Přes místa, kde probíhají boje, projíždí vládní patrola, aby vojákům zvedla morálku. Mladíci vyzbrojení mačetami, kteří se vracejí z bitevního pole, mávají svými válečnými trofejemi: pohlavními orgány a jinými údy odříznutými z těl rebelů, kteří zahynuli během poledního bombardování nedaleké vesnice Djébel. Večer je celkem poklidný.

Neděle 24. března 2013
V 6:35 se znovu ozvaly výstřely a výbuchy. V ulicích už není jediný voják FACA, masivnímu postupu rebelů, kteří se rojí odevšud s granáty mezi zuby, čelí pouze dvě stě jihoafrických vojáků. O čtvrthodinu později vjíždějí vozidla Séléky triumfálně do Bangui. Auty, na motorkách nebo pěšky rebelové postupně pronikají do města a celé jej obsazují. Je dokonáno, François Bozizé, všemocný generál, podlehl moci těch, které ještě před několika dny označoval za narušovatele klidu a zloděje placené ze zahraničí.

Zatímco on a jeho rodina utíkají každý svým směrem, jejich vily jsou první, které rebelové navštívili a vydrancovali. Ulice, doposud kupodivu relativně klidné, začínají kolem poledne zase hlučet. Přejezdy vozidel plných rebelů s turbany na hlavě jsou stále častější. Někteří obyvatelé Bangui začínají plenit obchody, vysídlené rezidence, úřady bývalého režimu nebo veřejné budovy. Během chvíle jsou schopni rozkrást celou vilu od plechu na střeše až po dlažbu. A jeden po druhém umírají: buď po zásahu zbloudilé kulky, anebo po cíleném výstřelu, který má rabující dav rozehnat. Přesto v rabování pokračují. Zkrvavená těla zůstávají ležet na ulici.

V některých čtvrtích se bývalí členové milic, které podporovaly Bozizého režim, vydávají za rebely a napadají boháče a veřejně známé osoby. Tma, způsobená výpadkem proudu, jim přichází vhod, aby vykradli také domovy sousedů: ledničky, televize, mobilní telefony, peníze... Strhávají i elektrické lampy, kradou auta a motorky. Pálí, co po nich zbylo, aby je nikdo v rabování nemohl následovat.

Pondělí 25. března 2013
Po celou dobu jsem zůstal s rodinou schovaný u nás doma. Jelikož dobře znám zdejší poměry, schoval jsem si motorku a veškerou výpočetní techniku z ateliéru k tetě mimo naši čtvrť. Nechtěl jsem ani vystrčit nos z domu. Někdy kolem jedenácté hodiny se ozvala v naší čtvrti zničehonic střelba. Venku pršelo a ulicí proudili na kost promočení uprchlíci nesoucí jen malé balíčky pro přežití. Jeden z mých sousedů vtrhl k nám domů a prosil, abych co nejdříve opustil dům, protože mě rebelové hledají kvůli mé motorce.

Bez zbytečného zdržování jsem evakuoval rodinu a utekl jsem k Bazoubanguinským kopcům. Měl jsem jen čas popadnout doklady a vestu, aby mi nebyla zima. Zůstal jsem ukrytý u svého mladšího bratra až do pátku, úplně odříznutý od světa, beze zpráv od rodiny, protože kvůli přerušenému elektrickému proudu byla všechna rádia a telefony nefunkční. Pitná voda nebyla k mání, jídlo už téměř neexistovalo.

V pátek v poledne proud pustili a mně se podařilo spojit se po telefonu se sousedem, který mě informoval, že čtvrť se zdá být klidnější. Zločinci, kteří zde zaváděli vlastní zákony, byli již odzbrojeni a odvedeni pod dohled Séléky, jež začala ve městě zajišťovat pořádek. Rozhodl jsem se vrátit domů. Teď, když se zdá, že se vše navrátilo do svých kolejí (i když stále hrozí, že se vítr zase otočí a dojde na nové vyrovnávání účtů), jsem rád, že jsem zůstal naživu a zase se shledal s celou svou rodinou. Dostávám smutné zprávy od některých přátel, strašná jsou také poslední čísla po těch několika zmatených dnech: více než stovka mrtvých, zabitých v boji nebo chladnokrevně ubitých, a velká spousta zraněných, zničené investice, rozkradený majetek a zmařené naděje... A to vše pouze po deseti letech od posledního neštěstí, jehož autorem nebyl nikdo jiný, než ten, jenž je právě sám pronásledován (také exprezident Bozizé se v roce 2003 dostal k moci násilnou cestou,). Kam Středoafrická republika směřuje?

http://bozoum-czeck.blogspot.cz/

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou